H2Omaniaks – kayaking, offroading, travelling & production

Možná už by nadpis neměl být „Z Tasmanského deníčku“, ale nebýt Tasmánie, odnikud bych se nevracel, takže to vlastně s Tasmánií souvisí a patří to k celému tomu vyprávění Takže sbohem Tasmánie. Tedy, snad ne sbohem, ale naviděnou!

Zpražení a seškvaření jsme byli všichni, a tak třetí krizový den vyráží na „side-walk“ opět jen část odvážlivců. Výstup na legendární Mt. Ossu, nejvyšší horu Tasmánie (1617 m.n.m.). Lezení nahoru i dolů přes obrovské bouldry bylo dost zajímavý!

Našemu putování po řece Franklin předcházela ještě taková malá „procházka“, a tak přidávám pár řádek k dobru o pětidenním přechodu tasmánských hor zvaném „The Overland Track“.

Jenom plavit se kolem pobřeží je zážitek sám o sobě. Když se člověk nakloní přes okraj lodi, nepřestává žasnout nad nádherně průzračnou a přitom sytě modrou barvou oceánu. V tasmánských vodách se potkávají studené a teplé proudy, a tak tu bují obrovský množství fytoplanktonu, který dává moři právě tuhle typickou magicky modrou barvu.

Jak posledně Tom předeslal, najdete tu slíbené povídání o potápění na Tasmánii a nejen o něm. Tedy zdůraznila bych to „nejen“. Po raftařské akci na Franklin River mě totiž osud jaksi zavál místo do původně plánovaného Eagle Hawk Dive Centre o barák vedle.