H2Omaniaks – kayaking, travelling & production

Zpražení a seškvaření jsme byli všichni, a tak třetí krizový den vyráží na „side-walk“ opět jen část odvážlivců. Výstup na legendární Mt. Ossu, nejvyšší horu Tasmánie (1617 m.n.m.). Lezení nahoru i dolů přes obrovské bouldry bylo dost zajímavý!

Našemu putování po řece Franklin předcházela ještě taková malá „procházka“, a tak přidávám pár řádek k dobru o pětidenním přechodu tasmánských hor zvaném „The Overland Track“.

Jenom plavit se kolem pobřeží je zážitek sám o sobě. Když se člověk nakloní přes okraj lodi, nepřestává žasnout nad nádherně průzračnou a přitom sytě modrou barvou oceánu. V tasmánských vodách se potkávají studené a teplé proudy, a tak tu bují obrovský množství fytoplanktonu, který dává moři právě tuhle typickou magicky modrou barvu.

Jak posledně Tom předeslal, najdete tu slíbené povídání o potápění na Tasmánii a nejen o něm. Tedy zdůraznila bych to „nejen“. Po raftařské akci na Franklin River mě totiž osud jaksi zavál místo do původně plánovaného Eagle Hawk Dive Centre o barák vedle.

Možná si říkáte, že jsem přeskočil deníček z 24.2. Jo, přeskočil, protože ten den jsme si užili naprosto nicnedělánim Takže dnes 25.2.: Když jsme usínali, říkal jsem si, že by bylo supr dát si budíka na východ slunce. Ale vzhledem k tomu, že to bylo za nepříjemně málo hodin, jsem to neudělal.