Tasmanský čert - Tasmánie 2010V jeskyních a zastíněných portálech to pak ještě víc vyniká! Možná stojí za zmínku, že fytoplankton produkuje skoro polovinu kyslíku na zemi. Čili vlastně za každé naše druhé nadechnutí můžeme poděkovat téhle živé vodě, doslova. Ó díky ti, božský fytoplanktone! :-)

Pata útesu Cape Pillar a opravdu modrá voda

Na upatí jeskyní a krytých portálů těsně nad hladinou se skály barví do růžova od lišejníků, co tu rostou prakticky všude v různých barevných variacích. Od šedobílé přes typickou „australskou“ okrově oranžovou až k temně růžové, která je k vidění v jeskyních, protože právě růžová nejlíp prospívá v místech s nedostatkem světla. Jedna věc tu člověka možná hned nenapadne. Každý český skaut a outdoorista asi zná poučku o lišejníku rostoucím na severní straně. No, tak tady je to obráceně :-D

Tasman Peninsula - maják na útesu

Na skalách kolem majáku jižně od Cape Pillar se obvykle válí větší a agresivnější samci australských tuleňů. Mají tam důležitý úkol! Hodně žrát a nedělat vůbec nic, aby pořádně ztloustli a mohli pak zaimponovat samicím z Bassova průlivu na severu! Jó tomu říkám život!

Naši zvídaví a hraví novozélandští tuleni se ale nejvíc zdržovali na útesu Cape Hauy, odkud se podařilo udělat pár záběrů a fotek při šnorchlovačce. Tahle soukromá výprava za tuleni na „dinghy“ (malý plechový loďce s motorem) byla ale trošku adrenalínek. Vlny z jedné strany, kolmá stěna z druhé strany… To aby si někdo nemyslel, že si tam jen tak vyrazí v žabkách, jako na pláži v Chorvatsku… ;-)

Novozélandský tuleň

Kužely Cape Pillar a Cape Hauy z vyvřelého doleritu sice vznikly asi o 100 miliónů let později než vodorovně vrstvené útesy s jeskyněmi, ale pohled na ně bere dech úplně stejně. Jednou jsme se snažili zaostřit zrak nahoru na horolezce, kteří se rozhodli zdolat právě Cape Pillar, a teda už v půlce jednoho prstu jsme měli problém je „vyspotovat“.

Skipper u útesu

Pokud tady chce člověk zažít tu pravou atmosféru divokého a nespoutaného tasmánského moře, pak asi fakt nejlepší z hlediska bezpečí, úspory času, energie a peněz, je obeplout celý Tasmánský poloostrov za 3 hodiny na skipperu.

Nebo si zaplatit den rybaření na rybářské lodi, a pak člověk vidí aspoň část. Má to sice bez zasvěceného výkladu kapitána, ale zato může ulovit nějakou pěknou zubatou potvůrku, jako třeba tohohle kněžíka neboli pyskouna. Pysky měl teda celkem slušně vybavený…

Zubatej pyskoun

Teda na závěr musím přiznat, ono vyfasovat třeba jen na chvíli kormidlo nebyl žádnej čajíček. Řídit skipper se třemi motory, každý o výkonu 300 koňských sil, kolem rozeklanýho pobřeží ve větru a příboji rychlostí 60km za hodinu… Ba ne! :-) vlastně to byla ohromná pr…! Nelituju. Pro pražskou holku rozhodně výzva! A když pak ještě kolem zasviští obrovská křídla albatrosa… ale o tom třeba zas někdy jindy, až se vrátím na místo činu ;-)

Útesy Tasman Peninsula v mracích


Text a foto: Áňa*

.

Příští týden ještě vyjde povídání Anči o Overland treku a tím v podstatě zkončí série článků o Tasmánii. Pro tuhle chvíli. Ale vždycky když něco končí, něco dalšího začíná, těšte se ;-)

Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také