Tasmanský čert - Tasmánie 2010A tak jsem nakonec místo potápění víc jezdila na skipperu s „Tasman Island Cruises“ mezi Eagle Hawk Neck a Port Arthur. Skipper je taková větší sestřička motorový lodě “jet-boat“ se sedačkama pro turisty a musím říct, že plavba na ní kolem Tasmánského poloostrova byl hodně intenzívní zážitek!

Později už jsem stíhala jak žasnout, tak i trochu přicmrdovat na lodi :-) Občas bylo potřeba pomoct turistům navléct na sebe erární goráčový pončo, aby z nich nebyly na konci tříhodinový plavby úplný rampouchy.

Skipper Tasman Island Cruises


Anebo je trochu zabavit, zatímco se loď řítila světelnou rychlostí těsně nad hladinou, a kouknout, jestli nikdo nepanikaří a nerozepíná si za jízdy pás, když má pěkně sedět na zadku a obdivovat panoramata… a že bylo co! Útes Cape Pillar má 1000 stop a zároveň je to nejvyšší útes celé Austrálie. Do záběru zespodu se nikomu ten třísetmetrovej drobeček nevešel. Zkoušela jsem ho fotit snad pokaždé, když se jelo kolem.. a ho.. houby!

Tasman Peninsula - útes Cape Pillar



Člověk tu ani nepotřebuje chodit s krumpáčem, smetáčkem a štětečkem, aby viděl něco, co má 265 milionů let. Jako právě útesy poblíž Pirates Bay, „pirátské zátoky“ na východním pobřeží. Tahle prastará usazená hornina, kde byste klidně mohli najít trilobita nebo jinou podobnou zkamenělou potvůrku, poměrně rychle eroduje pod náporem rozbouřeného Pacifiku, a vznikají tak nádherné obrovské portály a jeskyně, do kterých občas zaploutví podivní tvorové v neoprénu a nestačí pak žasnout nad pestrou zahrádkou mořských hub a sasanek.

Když mají štěstí, vykoukne na ně “Weedy Sea Dragon”, endemický druh mořského koníka, nebo spíš koně! (klidně 50 čísel “v kohoutku”). Občas se přitočí zvědavý novozélandský tuleň, ale hned zase zmizí, aby ho náhodou nějaký paparazzi nezvěčnil. Občas se ale podaří zacvakat spouští včas…

Pobřeží Tasman Peninsula pod vodou - tuleň



Jeskyně někde zasahují až 100 metrů horizontálně do nitra pevniny! Některé z nich ještě nejsou úplně zmapované. Často totiž začínají pod hladinou a tolik vzduchu v lahvích se prostě tak daleko dotlačit nedá. (Já bych na to jako potápěčský pískle ani neměla morál…). Za návštěvu každopádně stojí jeskyně zvaná “Cathedral”, zhruba v polovině cesty mezi Pirates Bay a Cape Huoy.

V katedrále se potom všem těm nemotorným stvořením s hadičkama a flaškou na zádech otevře největší soustava jeskyní a chodeb na celé Tasmánii. Určitě nic pro začátečníky. Kdyby měl někdo zájem o potápění v místních vodách, pak určitě doporučuju kontaktovat Karen z Eagle Hawk Dive Centre. Kromě toho, že je mezinárodně uznávaná podmořská bioložka a fotografka, je taky moc fajn ženská. Ale pozor! Povídat si s ní o světě pod vodou je asi jako otevřít 3 encyklopedické svazky naráz!

Tasman Peninsula - řasa Bull Kelp a rybka pyskoun



Nutno říct, že na tohle nějaká šnorchlovací výbavička do Egypta nestačí. Zakuklená v nejmíň 7mm neoprénu s kapucí a rukavicemi jsem i tak čekala, že mi po vynoření pukne lebka a odpadne z mozku (jestli tam nějaký je). Moře je tu i v létě dost studený, většinou má mezi 18 a 22 stupni (když máš kliku na počasí), v zimě to klesá až k 9 stupňům… brrr! Chladné moře je ale právě to, díky čemu se tady dá potkat spousta gigantických podvodních stvoření a rostlin. …

Teda jo. Velký bílý žralok tu je na vrcholu potravního řetězce a občas si prý schramstne nějaké to tulení mládě, ale já měla na mysli spíš unikátní “giant kelp forest”. Obrovská mořská řasa, která v zátoce Fortescue Bay roste ze dna v hloubce asi 15-25m. Údajně jedna z nejrychleji rostoucích rostlin na zemi. Dokáže vyrůst až o půl metru za den!

Kdyby s ní ten příboj v jednom kuse nemával (až se mi z toho motala hlava) možná bych jí i viděla růst před očima! “Giant kelp” jsem si nejdřív pletla s řasou “bull kelp”. Roste na skalách skoro všude podél pobřeží kromě jeskyní, kde mají málo světla. Je sice mnohem kratší, ale kolikrát jí naroste stonek silný jako paže urostlýho rafťáka! :-)

Tulení pohoda na pobřeží :-)



Ve čtvrtek budeme pokračovat po tasmanském pobřeží nad vodou na skipperu i pod vodou s lahví na zádech.

Foto: Áňa*

Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také