Ještěže jsme shodili zátěž pod kopcem a vyrazili nalehko. Úsilí se ale opět vyplatilo a nahoře se nám z obrovské platformy otevírá rozhled na všechny světové strany… kam oko dohlédne žádná známka civilizace! Jediný domek, nebo stožár, nebo třeba letadlo… Jenom nekonečné zvrásněné kopce v zeleném koberci… Panebože! Nechte mě tady!

Vrocho nejvyšší hory Tasmánie Mt Ossa



No nenechali! A tak jsme zase pěkně mazali dolů. Cestou znovu míjíme sametové zelené polštáře tzv. „Cushionfield“, které na první pohled vypadají trochu jako mech. Když se ale člověk podívá zblízka, zjistí, že jsou to takový maličkatý sukulenty. Rostou stovky let a když se nějakému šikulovi podaří na ně šlápnout, taky trvá stovky let, než se vzpamatují! Ani jsem to tehdy nevěděla… uff! Ještěže mě vedly kroky stranou od té křehké nádhery…

Cushionfield



Předposlední den nám přichystal příjemné osvěžení v podobě vodopádů D’Alton Falls…

Vodopád „D’Alton Falls”



…a Hartnett Falls. Do týhle díry by asi ani za větší vody žádnej kajakář nehupsnul… :-)

Vodopád „Hartnett Falls“



Blížíme se k jezeru Lake St. Clair a cestou míjíme odbočku do údolí Pine Valley. Bohužel z časových důvodů musíme vynechat. Tenhle „side-walk“ bych si tu ale určitě chtěla ještě někdy dát. Je to prý totiž jedno z nejstarších míst na zeměkouli ve své nezměněné podobě!

Teď už nás ale všechny popohání vidina rozlehlého jezera a taky hlad! No protože to tady všude začalo tak nějak podivně vonět… Jako kdyby čínské bistro??

Banksia Bottlebrush



Tomuhle květu zdejší banksie se tu říká taky „bottlebrush“, protože připomíná štětku na nádobí. Vydává zvláštní odér, který opravdu připomíná čínu, nebo glutaman sodný, nebo tak něco… A jakže jsme pak s chutí zblajzli instantní čínskou polívku! :-) Večer se pak ještě některým poštěstilo zahlédnout v říčce vtékající do jezera ptakopysky. Na fotku už štěstí nevybylo.

Overland track Lake St Clair bridge



Cíl naší pětidenní cesty byl kousek za tímhle můstkem na druhém konci jezera Lake St. Clair. Moc jsme z něj neviděli. Kořenitá stezka (hodně kořenitá!) na mapě vedla sice podél jezera, ale přes hustý prales plný kapraďových stromů…

Northwest fern trees



Adrenalin nám tu navíc zvedali všudypřítomní jedovatí hadi „tiger snake“…

Overland track - tiger snake



a méně častí „whitelipped snake“,

Overland track - whitelipped snake



které na pěšinu lákalo horké letní slunce… I proto si někteří v cíli dopřáváme zasloužený vychlazený pivánko za zdárné zakončení treku! V pozvednuté náladě se pak přesouváme na hlavní místo činu – na řeku Franklin…

Foto: Áňa

Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také