Ještě než budu psát, o co vlastně šlo, fotky, co tu jsou v textu, jsou focený před závodem a pak až po našem dojezdu do cíle, během závodu jsme (nečekaně) nic nenafotili ;-)

Registrace na závod v Choceradech u hotelu Ostende

Registrace na závod v Choceradech u hotelu Ostende

Chvíli se zdálo, že bude problém sehnat háčka, kterej by chtěl jet na smrt a zároveň by měl čas, protože se toho sešlo víc, ať už Trnávka, prodlouženej víkend a pádlování někde mimo ČR nebo slalomářský závody. Břeh ale naštěstí nedostal dovolenou a tak nemohl na prodlouženej víkend. Takže bylo jasno, v sobotu jedeme na Samba maraton na Sázavu.

Těsně před startem, samotný start jsem nefotil, Břeh nechtěl pádlovat sám

Těsně před startem, samotný start jsem nefotil, Břeh nechtěl pádlovat sám

Akci zorganizoval Honza s Aničkou a jejich půjčovna lodí Samba (stránka o závodě přímo zde) a CK Povoda. Kanoy, pádla i vesty jsme si půjčili na místě a pár minut před devátou už bylo všech 54 posádek připravených na start pod mostem v Choceradech. V devět se odstartovalo a hned ze začátku prvních pár lodí nasadilo dost ostré tempo. Rozhodně jsme chtěli být mezi nima, takže nezbývalo, než se jejich tempa držet.

Nejstarší účastníci závodu, kteří dojeli na parádním pátém místě

Nejstarší účastníci závodu, kteří dojeli na parádním pátém místě s časem také pod 5 hodin!

V podstatě už u prvního jezu bylo jasné, že o přední pozice nás bude bojovat 5 posádek, ostatním se nám podařilo utrhnout. Taky už u prvního jezu jsem měl pocit, že mě bolí ruce a že nevim, jak to bude následujících 40km. Ale po pár dalších kilometrech jsme se nějako dostali do tempa a hlídali si páté místo. Občas jsme se bavili, občas vtipkovali..při diskuzi o tom, na jak dlouho to celý tak může být, Břeh prohlásil, že max za 4 hodiny to musíme dát. Což mi přišlo teda jako naprosto nereálný, ale cíl hezkej, tak proč ne :-)

Další přijíždějící posádka do cíle a Honza se stopkama v ruce

Další přijíždějící posádka do cíle a Honza se stopkama v ruce

Trochu nepříjemný bylo, že jsme oba celý ten úsek znali hlavně z průvodcování jarních úklidů Sázavy- což teda u přetahování nebo sjíždění jezů byla drobná výhoda – dařilo se nám být na jezech rychlejší a vždy se přiblížit k ostatním před námi, ale při jízdě po voleji to moc výhoda nebyla, protože jsme věděli, jak dlouho to ještě nepoteče, co bude za zatáčkou atd. Což místama bylo dost ubíjející…

Někteří přijíždí viditelně unavení...

Někteří přijíždí viditelně unavení...

První půlka závodu do tábořiště Zbořený Kostelec mi rozhodně utíkala pomaleji. K tomu ještě nad Kostelcem Břeh zjistil, že se mu viklá list na pádle… Náhradní pádlo jsme samozřejmě nevezli. Nekonečný volej nad prvním týneckým jezem u Jawa továrny byl přerušen výběhem právě nahoru na zříceninu a čekalo tu na závodníky taky občerstvení. Což teda byla další věc, se kterou se můžem poučit na příští roky. Vezli jsme si hromadu sušenek, pití, sváču…na což samozřejmě aboslutně nebyla šance najít chvilku času. Jen pití jsme za jízdy občas vyndali.

No, samotný běh byl parádním odpočinkem pro ruce a celou horní část těla, ale zároveň taky zabíjákem pro nohy a lejtka, protože nohy ztuhlý z kanoe mi od prvního kroku naznačovaly, že křeč je nablízku. Na zříceninu jsme se nějako vyškrábali, věděli jsme moc dobře, že tady je docela dobrá šance ještě zamíchat pořadím. Ale kluci, co byli před námi, to věděli taky moc dobře a nejen na vodě, ale i tady bylo vidět, že nejezdí jen turisticky.

...jiní cílovou rovinku už moc nehrotí

...jiní cílovou rovinku už moc nehrotí

Nakonec jsme se přesunuli na čtvrtý místo, po seběhu jsme rychle nabrali rohlík, salám, sýr, klobásu, sušenku a pití u připraveného obžerstvení pro závodníky, rychle improvizovaně opravit pádlo a honem zpět na vodu. Svačinu jsme ale vzali asi vážněji než 3 posádky před námi a bohužel nám tím dost ujeli. I když jsme jedli stylem sem tam kousnout a rychle makat dál. Z kempu v Kostelci jsme vyráželi s časem 2 hodiny a 42 minut. K tomu nás hnalo vpřed vědomí, že chlapíci, co jsme je předběhli, mají o dost rychlejší loď a určitě nás budou dojíždět. Ale před sebou jsme ostatní posádky ztratili.

Další posádky...

Další posádky...

Další problém po svačině byl s vytuhlýma rukama, skoro hned jak jsem chytnul pádlo, pro změnu se začalo ozývat předloktí a doslova křičelo „Bacha, křeč!“. To by byl konec, jsme teprve v půlce.. Prohodili jsme si strany a bylo to v pohodě. Uff… Z Týnce už jsme Sázavu znali moc dobře, hlavně už to častěji teklo a teda bylo potřeba víc vybírat cestu a vyhýbat se kamenům. Ale hlavně „se něco dělo“.

Nejmladší účastník maratonu a slečna s nejlepším modelem neoprénu ;-)

Nejmladší účastník maratonu a slečna s nejlepším modelem neoprénu ;-)

Občas jsme kecali a řezali se smíchy, občas jen bušili vpřed, před námi na dohled nikdo, za námi naštěstí taky ne. Občas jsme předjeli nějaké turisty, ale závodní posádky nikde. Až nad Žampachem jsem měl pocit, že jsem zahlédl kanoy, která podezřele rychle přejela přes jez. Když jsme dojeli k jezu my, dole v tom kamenitém a suchém úseku už nikdo nebyl – takže to bylo jasný, závodili. Kdyby to byla turistická posádka, byli by ještě tady někde na kamenech.

Až na pár posádek většina lidí opravdu jela na Sambách

Až na pár posádek většina lidí opravdu jela na Sambách

Tohle nás dost nakoplo a vidina bedny na dosah nás hnala ještě podstatně rychleji vpřed. Začali jsme pravidelně střídat strany a už jsme ani moc nepovídali. Vždy jen „u támhle toho stromu prohazujem“… „tak teď“.. A opravdu jsme je začali dojíždět. Nějakou dobu si toho nejspíš vůbec nevšimli, až v jedné ze zatáček nás museli už vidět. Snažili jsme se ještě zrychlit.

Dopoledně bylo počasí fajn, odpoledne začalo lejt, dokonce i při vyhlášení!

Dopoledne bylo počasí fajn, odpoledne začalo lejt, dokonce i při vyhlášení!

Břeh prohlásil, že teď už fakt neví, co je únava (na základě desatera guida..:) ) a pomalu jsme se přibližovali k posádce před námi. Na další rovince jsme dokonce zahlédli i posádku na druhém místě, což nás nakoplo znova a ještě víc. No, nedali jsme to, třetí projeli cílem pár vteřin před námi. Ale rozhodně to byl pěkně zničující finish :-) Celkový čas jsme měli 4 hodiny a 47 minut, Exit team Přemysl Chaloupka a Tomáš Lukeš před námi tak o půl minuty míň, druzí Jakub Sůsa a Tomáš Kafka 4 hodiny a 45minut a Lubomír Gallo a Luděk Hrbek s časem 4 hodiny a 43 minut se stali absolutními vítězi prvního ročníku Sázavského Samba maratonu (mimochodem, Lumír s námi guidoval v Norsku v roce 2007 :) ).

Vítězná posádka mužů

Vítězná posádka mužů Lubomír Gallo a Luděk Hrbek

Tolik k celkovým výsledkům a zároveň výsledkům kategorie muži C2. Kompletní výsledky smrákněte tu, tady jen první trojice z každé kategorie s fotkou vítězů.

Vítězky dámské kategorie Petra Fialová a Jana Mrskočová s parádním časem 5 hodin a 23 minut

Vítězky dámské kategorie Petra Fialová a Jana Mrskočová s parádním časem 5 hodin a 23 minut

2. dojely Alena Moravová a Lucie Sýkorová s časem 5 hodin a 56 minut a 3. Tereza a Lucie Jiráskovy s časem 6 hodin a 4 minuty.

V kategorii mix vyhráli Luboš Švihel a Vanda Švihelová s časem 5 hodin a 28 minut

V kategorii mix vyhráli Luboš Švihel a Vanda Švihelová s časem 5 hodin a 28 minut

2. dojeli Petr Halaška a Bohuslava Vosobová s časem 5hodin a 34 minut a 3. Lucie Zrnová a Pavel Starosta s časem 5 hodin a 35 minut.

Speciální cena pro nejmladšího závodníka, který s tatínkem dojel s časem 5 hodin a 49 minut na 12.místě v mužích

Speciální cena pro nejmladšího závodníka Kubu Kovaříka, který s tatínkem dojel s časem 5 hodin a 49 minut.

Všem co dojeli do cíle velká gratulace! :-) Pořadatelům velký dík za první ročník parádní nové akce a v neposlední řadě dík taky sponzorům závodu – firmě HG Sport, která věnovala maličkost každému z přihlášených závodníků, firmám Coleman, Sevylor a Campingaz, které věnovaly ceny pro vítěze a firmě Železný, která věnovala jednu kanoy Samba do závěrečného slosování všech posádek, které závod dokončily do 17:00.

A Kuba taky vylosoval šťastného výherce kanoe Samba věnované firmou Železný

A Kuba taky vylosoval šťastného výherce kanoe Samba věnované firmou Železný

PS: Dnes v neděli, když chystám tenhle článek, tak mám problém si sednout, jak mě bolí zadek, ale mám taky problém se zvednout, jak mám všechno namožený, prostě paráda! Břeh natom neni o moc líp, tak jen doufám, že na tom jsou podobně i ty, co byli před námi ;-) Každopádně to byla moc zajímavá zkušenost, jinak by mě asi ani nenapadlo, že jde dát na deblovce tolik km za tak málo času… Těšíme se na příští rok!!

Foto: Rodeista


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: , ,