Už začátek kanálu dává tušit jaký bude.

Neuvěřitelný spád kanálu

Jejich vyprávění o neuvěřitelném spádu koryta, obrovském průtoku a vyděšených slalomářích, kteří odmítli sednout do lodě s poukazem na to, že nejsou blázni se mi vrylo nesmazatelně do paměti. Dovětek, že se zde pouští voda jen vyjímečně a historky o tom jak kdo a čím uplácel hráznýho aby pustil vodu, tuto stavbu v mých představách posunuly definitivně do říše nadpřirozena. Prostě vodákův ráj – těžká voda na umělém kanále, který teče jen za odměnu. Ovšem od té doby uplynulo více jak desetiletí vody. Plastový kajak už má téměř každý a Češi si rafty dávno osedlali. Dokonce i voda v tom tajemným kanálu začala zásluhou šikovných lidí téct pravidelně i pro vodáckou veřejnost. Již několik let mě kamarádi lákali na umělý slalomový kanál na Trnávce. Vždy mi do toho cosi vlezlo, jednou byl zájezd do zahraničí, podruhé taky, jindy zas práce na rodinných plantážích.

Střední pasáž Trnávky

Až teprve letos jsem konečně dorazil na bájnou Trnávku. Přiznávám, že v duchu jsem té akci nedával moc naději, přeci jen ve mně cosi hlodalo a v hlavě opakovalo: „Pche kanál….., no co asi tam může být tak zázračnýho? Takových jsem už viděl.“ Napoprvé jsem si na Trnávku vyčlenil jen neděli, co kdyby to byla opravdu nuda.

Hrázný pustil vodu a začíná mela.

Už když jsem přijel před sobotní půlnoci, tak mě překvapilo, kolik je kolem aut s loděma. Mno, ráno moudřejí večera, tak jde se spát. Ze spacáku mě vyhnalo ostré slunce opírající se do plachty stanu. Se zájmem procházím kolem zatím prázdného kanálu a odhaduju co to asi kde dělá. Zatím to vypadá jak vypuštěná Trója, skeptik ve mně se tiše raduje, že bude slavit vavříny.

Vydávám se na trať

Před 10h hrázný pustil vodu, kanál se napouští a začíná mela. Vodáci se začínají soukat do hydra (s malým „H“) a vydávají se s loděmi k nasedací lagunce. Sice dnes teče voda dle plánu jen asi 2,5h, ale chvíli počkám jak to bude vypadat. Během několika minut projede pár lodí a dokonce stihne proplavat i několik plaváčků. „No, buď to není taková legrace nebo tam jezdí paka“ říkám si.

Potkal jsem Fíka

To už sedím na nasedačce. Co čert nechtěl, zrovna není po ruce nikdo známý který by mi ukázal kde co je. Lidí je všude dost, tak se vydávám na trať sám. Hned první série vln mě docela školí. Na to nejsem z Troji zvyklý. No co, pokračuju dál. Ihned mě uchopí silný proud zpěněné vody jako bych nebyl na umělém kanálu, ale na opravdové řece. Samotné zastavení vracáku není vůbec zadarmo, musím pořádně vzít za pádlo abych se tam dostal a koukám jak dál. Trochu mě vyvádí z klidu fakt, že z kajaku není dál vidět nic jiného než zpěněná nepřehledná voda. S očima víc jak na vrch hlavy zdolávám jednotlivé metry kanálu. Jediné místo, které znám, tedy každý musí rozumět, že z doslechu, je poslední cca dvoumetrový skok.

Duo jedoucí pozadu

Když přijíždím nad něj a pociťuju lehkou nervozitu, proto chvíli pozoruji z lodi dění kolem. Borci postupně najíždí v různých plavidlech a mizí za hranou. Lze vypozorovat u každého trochu jinou taktiku. Jeden si dá rozjezd cca 10 m a jede jak střela, ale nenačasuje dobře poslední záběr a mizí mi za hranou pěkně s vodou bez pokusu o boof. Po chvíli co se dole zmítá pádlo vítězoslavně jezdec odjíždí. Další se naopak nechá volně snášet proudem a se záběrem záměrně otálí. V poslední chvíli zabere, ale skok přeboofuje a padá dolů do válce se značně zdvihlou špičkou. Pák už jen vidím jak se vzduchem mihne špička lodě, neklamné znamení, že jezdec dal lopas přes zadek. Chvíli vidím jak se pod hranou klepe horní list kajakářova pádla.

Dle starostlivého pohledu diváků soudím, že je jezdec v problémech. Opět se mihne špička a pak ještě jednou, to už diváci začínají nešťastníka povzbuzovat. Za dalších pár okamžiků už signalizují, že cesta je volná a já vidím odplavávat kajakáře s kajakem v podpaždí. To už ale se chystají dva borci kajaku DynamicDUO. Kajak neomylně otáčí a skok celkem bez problému couvají. Po tom co jsem viděl je mi jasné, že se musím spolehnout sám na sebe a nic kloudného zde nenakoukám.

Colorado s desetičlennou posádkou

Desetičlenná posádka colorada skok nezdolala

Na nic nečekám, protože se blíží raft zn. Colorádo obsazený 10 (slovy: deseti) pádlery a vyrážím do toho. Rozhoduju se pro taktiku krátký dynamický rozjezd a precizní boof. Vše vychází dle plánu. Jen dole si s mou lodí chvíli pohrávají nezbedné spodní proudy. Pár temp a jsem z toho venku. Vylézám a nesu radostně loď na další jízdu. Ten den jsem si dal další 4.

Trnávku jsem ihned zařadil v pořadí důležitosti mezi „povinné“ události jako jsou Čerťáky nebo Hamerák. Nyní netrpělivě vyhlížím další termín veřejných tréninků na Trnávce abych si mohl zakusit pořádný ježdění téměř za humny.

foto: Dominika Krejčová a Tereza Jenčová


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: ,