To vám bylo tak… Po pár raftováních přišlo první naše letošní volno. A tak jsme vyrazili opět za Kečupem a spol. Ten den, kdy jsme za nimi jeli, byli zrovna na Jori. Přijeli jsme teda večer k Jori a úplně náhodou jsme dole u vysedačky našli kolo, očividně „odložené“ na pořád. Silnička značky Peugeot, v celkem fajn stavu, jen pneumatiky byly úplně ztrouchnivělý. Kolo se nám zrovna docela hodilo – aspoň budeme mít jak převážet auto, až budem někde pádlovat sami… Jenže…

Honza, zapálenej bajker, sjezdař a hlavně magor, se rozhodl, že kolo vyzkouší. Ztrouchnivělý pneumatiky serval pryč, stejně by nešly nafouknout, tak překážely. Jestli vyzkoušel brzdy ani nevím, každopádně to co nejvíc rozpálil po lesní cestě dolů z kopce. Po chvilce se vrátil a nadšeně hlásil, jak holé ráfky v zatáčkách parádně sedí (místo aby podjely, se do hlíny zařezávaly – budiž to typem všem terénním bajkerům, možná je to taky recept k vítězství kdejakého drsného sjezdového závodu?).

Výstup na první sjezdovou trať se speciálně upraveným bajkem

Výstup na první sjezdovou trať se speciálně upraveným bajkem

Ale to byl teprve začátek (Začátek konce kola. A Honzy?). Mezi tím přijeli ostatní po vodě, uvařila se večeře, povídalo se, samozřejmě jsme se pochlubili skvělým novým kolem na převozy auta (i když  je otázka, jak by seděly holé ráfky na silnici..). A pak si Honza všimnul svahu, který vedl od cesty dolů k ohništi a k našemu kempíku.

Úspěšný sjezd prvního menšího skálosvahu

Úspěšný sjezd prvního menšího skálosvahu

Nebyla to úplně skála, ani to nebyl úplně kolmý kopec.. Ale dost nato se pořádně rozbít. A tak skočil pro helmu, hodil bajka na rameno a vyšplhal se nahoru. Ostatní nechápavě přihlíželi, jestli to myslí vážně. Myslel. A fakt tenhle skoro kolmej svah s šutrama sjel.

Soustředění před druhým podstatně náročnějším sjezdem

Soustředění před druhým podstatně náročnějším sjezdem

Průšvih ale byl, že blíž k ohništi byl svah podstatně větší, delší a prudší. Když vyšel malej, velkej byl samozřejmě výzvou. Zkontroloval ideální stopu, dojezd i případný dopad a opět vyšel nahoru. Ani brzdná dráha nebyla úplně ideální (strom, šutry a nebo ohniště). Před jízdou se řádně koncentroval a soustředil…

Tak tady to ještě vypadá dost nadějně!

Tak tady to ještě vypadá dost nadějně!

A pak se pustil ze svahu dolů. První polovinu dal skvěle! A dokonce i dvě třetiny! I třetí čtvrtinu tratě překonal!

Tady pomalu jde do tuhýho..

Tady pomalu jde do tuhýho..

Ale pak přišel kámen (úrazu), přední silniční pevná vidle neodpružila, pneumatika (v koši) to taky nepobrala a šlo do tuhýho (teda do země).

A tady už to vypadá dost beznadějně...

A tady už to vypadá dost beznadějně...

Jak už předešlá fotka napovídá, tohle neustál. Dal si luxusní polet přes řidítka s dunivým dopadem na zem a dost blízkým průzkumem jehličí. Až to nevypadalo dobře a já na chvilku pustil spoušť foťáku.

A tady už se vymotává z kola

A tady už se vymotává z kola

Vzápětí následoval výbuch smíchu, Honza se (taky se smíchem) vymotal z kola a posbíral ze země, zjistil, jestli jeho umělý přední zuby stále drží (posledně ho stály dost peněz) a se slovy „Guid nikdy necejtí bolest“ začal zkoumat, co bylo na sjezdu špatně, proč to nevyšlo, jestli vybočil z plánované trasy nebo jak by měl jet jinak.

Pro jistotu jsme mu ale kolo zabavili, přeci jen sezení u ohně byla bezpečnější zábava :-)

Koneckonců, škrábanec pod okem a poškrábaná tvář a ruka vypadaly drsně, alespoň jsme pár dní mohli lidem na raftingu říkat „Vidíte, to má z úterka. Ještě mu to moc nejde, ale jízdu od jízdy je lepší, včera plaval jen třikrát a už dovezl skoro všechny.“

Foto: Rodeista

PS: Za žádnou cenu nezkoušejte zde popisovaný kousky napodobovat. Honza je profík (co se týče dělání kravin) a vše měl těžce pod kontrolou :-D


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také