Kečup a spol odjeli domů a odvezli nám Kubovu Ulču. Nebo teda odvezli, vyměnili ji za parádní salám, flašku rumu a ještě pár dalších dobrot ;-) Rum i salám padl hned následující večer, když jsme se sešli se Snížákem, Čívou a Muskou.

Vacina uprostřed peřejí :-)

Vacina uprostřed peřejí :-)

S Čívou a ještě s Vojtou a Lenkou, který makaj na Dagali, a Vacinou, která tu maká na Sjoe pro místní, jsme za pár dní vyrazili pokajakovat na Lagen (úsek Rosten, do části řeky a do kajakářský mapy všechno spádlovaný postupem času doplníme)

Podle Olafovy kilometráže je dobrý mít 10-30 kubíků. Od 25 to prý dost valí. V Ottě u mostu, když jsme viděli mělčiny a zdánlivé sucho, jsme se trochu začali obávat, jestli tam teče aspoň těch 10 kyblíků. Ale jak jsme vyjeli nahoru, řeka dávala tušit, že má podstatně víc než 10, spíš k těm 30ti. Ze silnice byl lehce v dálce vidět klíčový skok, který je za velké vody nesjízdný. Podle fotek v Olafovi vypadalo, že teda máme spíš tu vysokou vodu. Jen mi pořád neleze do hlavy, kde se ta voda ztrácela, když dole na soutoku s Ottou jí bylo tak málo :-) Nasedli jsme asi dva kilometry nad mostem. Kniha radila, že když bude mít člověk dost na části nad mostem, měl by právě u mostu raději skončit. Úsek nad mostem mi hodně připomínal Jizeru od soutoku s Mumlavou. Než začal sypat víc z kopce. Ale nic zásadního tu nebylo. Hned kousek za mostem jsme stavěli na okouknutí prvního místa. Ale zase bylo celkem v poho, za naší vody při pravé straně, jen rozbitá voda, vlny a celkem silný proud.

Číva na slajdu s kraválcema u pravý strany

Číva na slajdu s kraválcema u pravý strany

Po chvilce následovalo další prohlížení, zleva skalnatý slajd, zprava dost velká žumpa. Nějako jsme to moc neřešili a rovnou vzali lodě na ramena, protože vpravo bylo docela velký peklo. Jen Číva jel, levou stranou po slajdu a úplně bez problémů. Kajak už jsme ale nikdo zpět nahoru nenesli, holt příště.. Hned za tímhle následoval ten klíčový asi 4m vysoký skok, s naší vodou opravdu nesjízdný (možná by pustil..ale..). Ten jsme přenesli taky po levém břehu a pod ním ve skalnaté soutěsce sedli zpět do kajaků.

Kuba v nájezdu do peřeje s válcema a šutrem dole

Kuba v nájezdu do peřeje s válcema a šutrem dole

Dál řeka hezky valila, ještě bylo cestou jedno místo s válcema a šutrem pěkně v proudu, který jsme skoro všichni šli prohlídnout :-) Při nájezdu ze středu kolem dvou válců do leva tu ale nečekal žádný problém, šlo to i procouvat ;-) No a pak už se pomalu řeka otevírala a klidnila až k vysedacímu mostu.

Přeci jenom to píšu trochu s časovým odstupem, takže mám trochu pomatený, co kdy bylo. Den před touhle pádlovačkou bylo finále Sweet Rumble závodu (fotogalerie tu, článek na Hydru) a právě před finálem jsme ještě byli kajakovat na Finně, našem oblíbeném „Canobinu severu“, jak se jí také říká. Tam jsem ale ani nevezl foťák, takže fotky a článek bude, jestli ji dáme letos ještě jednou, nebo pár fotek jsme tu měli z loňska.

Norský Volvo sraz

Norský Volvo sraz

Už tradičně, víkend co byl Sjoa River Festival, v našem kempíku Jotunheimen Feriescenter byl sraz Volv. Letos to ale bylo nějaký slabší, obří a krásný trucky vůbec nedorazily a celkově mi přišlo, že se jich tu sešlo míň než minulý roky.

I tak se tu ale našly hezký kousky.

I tak se tu ale našly hezký kousky.

Ale abyste si nemysleli, že vůbec nemakáme, i raftování je dost a dost. Na luxus guidování v Hiko sucháčích jsme si zvykli hodně rychle, pořád i po 12ti hodinách máchání na raftech s lidma jsme večer suchý (teda pokud si dobře zapneme zip a nekouká nám třeba triko rukávem ven).

Honza při instruktáži, RedBullí drinky jsou bezva pomocníkem ve dnech plných práce

Honza při instruktáži, RedBullí drinky jsou bezva pomocníkem ve dnech plných práce

Stejně tak jsem si celkem snadno zvykl na vození firemního mobilu ve vestě – Sonim XP3 Quest 3.2 – u kterýho se o nabíjení fakt není potřeba starat, protože jeho výdrž je neuvěřitelná, první nabíjení po 24 dnech normálního provozu nás všechny fakt dost překvapilo.

Sonim XP3 Quest 3.2, vodotěsnej, s GPSkou a ooobr výdrží baterky

Sonim XP3 Quest 3.2, vodotěsnej, s GPSkou a ooobr výdrží baterky

Jediný, co může vybíjení trochu zrychlit, když při lezení na raft omylem rozsvítím baterku, která v mobilu je a zapíná se tlačítkem 5, i když je zamčená klávesnice. Jak už jsem sliboval dřív, jak o Sonimu a jeho odolnosti a vestavěný GPS, tak o sucháčích Hiko Jobline, chystám podrobnější články.

Kuba v nájezdu do Golfskýho proudu

Kuba v nájezdu do Golfskýho proudu

Jen budou asi až se vrátíme do ČR, přeci jenom tyhle zprávy s fotkama jsou psaný na koleni na rychlo a „horkou jehlou“ (nebo klávesnicí?).

Safetykajakování taky neni špatná práce ;-)

Safetykajakování taky neni špatná práce ;-)

Playrun máme letos sjetý už zas tak padesátkrát, při safety kajakování si troufám říct, že už známe každou vlnku líp než svý vlastní boty (protože jsme si s Honzou na začátku řekli, že budem chodit celou dobu jen v sandálech).

Polední pauzička po obědě...

Polední pauzička po obědě...

No a to by zase stačilo, rychle něco pojíme k obědu a jedeme na Amot, dnes vyjímečně před prací a ne až po práci, jak už se skoro stalo tradicí. Poslední dobou ho s Honzou dáváme na čas a od spodku slalomky až dolů k vysedačce jedeme 8 minut. Do odjezdu domů (už 10.8.) to chcem ještě stáhnout na 7 :-)

Foto: Rodeista, Grázl, Ofrouďák


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také