Přístav mě pořád lákal. V Nelsonu mají základnu dvě obří mezinárodní rybářské firmy- Talleys a Sealord. U Sealordu to sice vypadalo nadějně, ale neklaplo nic. U Talleys to nadějný nebylo vůbec, ale nakonec jsem pro ně občas chodil pracovat na tzv „boat unloading“ – tedy vykládání rybářských lodí. Už když mi pouštěli instruktážní bezpečnostní video a následně dávali podepsat papír, že jsem to viděl a že souhlasim mimo jiný taky s nebezpečíma, který hrozí, se dalo tušit, že budou zážitky. Smrt podchlazenim, smrt zasypánim, pád do někam, zlámaný prsty na rukou… Určitě jen strašej..

Rybářská loďka, která má v sobě mrazáky jak tělocvičny. Zvenčí rozhodně nevypadá tak velká, jak ve skutečnosti je.

A jsme u toho mrazáku. Jednalo o dvanáctihodinovou většinou noční směnu (takže jsem tim aspoń nezabíjel čas přes den) a práce to byla dost drsná. Jak loď zvenčí vypadá malá, nevěřili byste, kolik je místa uplně dole v obřích mrazácích. Fotil jsem tam pouze mobilem a tajně, protože uplně nevím, jak moc se to smí nebo ne. Přímo v mrazáku se nic vyfotit nepovedlo, popisky fotek co jsou zač se ukážou po najetí myšítkem..

Nabalení do erárních kombinéz čekáme, až jeřábem vytahaj první bedny, abychom se do mrazáku vůbec vešli

Komplet nás oblékli, rozdělili na 3 skupiny po cca 5 lidech a jelo se na hodinové směny. Vždy na hodinu strávenou v mrazáku připadala půl hodina volna na zahřátí na základně. Vždy dvě skupiny byly v mrazáku na lodi a jedna měla pauzu. Jen pro upřesnění, když se řekne mrazák, dřív se mi vybavil nějakej box nebo prostě to co máme pod ledničkou. Ale tohle je prostor velký jako tělocvična po příjezdu lodě až ke stropu naplněná bednama. Po cca 24 hodinách vykládání je tahle tělocvična prázdná.

Takhle vypadá linka, u který pracujou námořníci na moři

Rybičky byly mražený ještě na moři, takže my nakládali 22kg těžké zmrzlé bedny na palety a ty se potom jeřábem tahaly nahoru pryč z lodě, kde je ještěrkama vozili někam dál na zpracování nebo uložení. Boty jsme sice měli vyztužený ocelí, takže když bedna spadla někomu na nohu, nic se nestalo (pokud mu nespadla na holeň teda..), ale bylo potřeba dávat extrémě bacha na prsty u rukou. Aby to nebyla nuda, tak jako když je venku mínus dvacet, člověku omrzaly a namrzlay vlasy, řasy, nos…

Asi bych ani na moři dělat nechtěl, pokud maj 12tihodinový směny tady v tom stříbrnym království...

Po jedné takové noci následující den člověk rozmrzá a dospává a následujících pár dní má dost výrazně namožený ruce, záda, nohy, břicho…je to slušná posilovna. A kolik platili? No, nebyl to žádnej zázrak, ale bylo to víc než je zélandská minimálka (12,50 NZD na hodinu). Za jednu směnu jsem vždy vydělal 135 dolarů čistého. Ale hlavně to byl fakt zážitek, zajímavá zkušenost a ještě k tomu udržování si kondice za peníze! ;-)

A kdo tohle ještě chodí dělat? Podobný případy jako já (Frantíci, Němci, žádný Čech! Ti jsou všichni v sadech..) a místní kiwáci a maoři. Z kiwáků jsem měl pocit, že většinou byli takoví jednodušší (ti co chodili vykládat). Naopak názor na Maory se mi z loňska jen potvrdil, přátelský a chytrý lidi. Bohužel dost cizinců a turistů tu na ně stále kouká jako na „nějaké zlé“ :-(

Slunce zapadá, zima přichází, nejvyšší čas přesunout se do léta

9.6. v 6:30, kdy vyšel tenhkle článek, už bych měl být v Londýně a v 10:30 “přistanu” na Ruzyni. A 28.6 frčíme opět do Norska, juhůůůůů!

Text a foto: Rodeista
.
  • Vzhledem k tomu, že na článek odkazuje pár dalších webů a vyskakuje celkem dobře umístěný ve vyhledávačích, chodí mi poslední dobou docela hodně dotazů ohledně práce na rybářské lodi. Zkusim to teda ještě poupřesnit tim co vim a co si pamatuju tady.
  • Sehnat práci na stálý úvazek u Talleys není vůbec snadné, nestačí na to Work and Holiday víza (mluvím pouze o Zélandu, jinde netuším), ale museli byste mít normální work permit a upsat se tuším na tři roky. Tři roky denně v mrazáku bych dělat nechtěl…:-)
  • Já k této brigádě přišel přes agenturu v Nelsonu, která jim zajišťuje brigádníky, když mají moc práce a stálí zaměstnanci nestíhaj. Tzn. z té agentury pak prostě semtam zavolali, „jestli bych nemohl zítra..“. Kontakt na tu agenturu bohužel nemám :-(
  • Ale celkově co se týká shánění práce na Zélandě, shánět mailama moc nemá smysl. Prostě až tam přiletíte, choďte a ptejte se a na něco narazíte. Ty firmy nemají důvod vám slibovat práci mailem, když nemají ani jistotu, že přiletíte, že opravdu půjdete pak makat pro ně a nenajdete si nakonec třeba něco lepšího…A hlavně na místě už je dostatek jiných lidí, kteří chodí a ptají se. Takže proč by slibovali něco nejistýho mailem, když je jistý, že pracovníky najdou mezi těma, kteří už tam jsou na místě…
Hodně štěstí a bacha na prsty při vykládání! ;-) Případně až budete hledat místo, kde by se vám líbilo nejvíc, mrkněte na našeho 15dílnýho online videoprůvodce zélandem nebo rovnou objednejte DVD, kde kromě všech 15ti dílů je taky 30minutovej dokument, co jsme natočili v roce 2009.

Nyní 15.3. 2011 vyšlo na webu nové povídání o práci na výletních luxusních zaoceánských lodích – 1.díl


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: ,