Mý postižení vodou se projevilo i tady, i když v trochu jiné podobě. Strašně moc jsem chtěl najít nějakou práci v přístavu, ať už na vodě nebo na suchu, nebo i v restauraci. Ale v přístavu, kde uvidim na lodě a na moře.
Bohužel se to uplně nedařilo, obešel jsem snad všechny prodejny, restaurace, továrny a firmy, co sídlili v přístavu, v pár jsem nechal životopis nebo telefon, ale tím to zkončilo.
Začal jsem teda koukat po práci ve městě. Zatím jsem přespával v autě, takže aspoň spát jsem v přístavu mohl, každý večer tam západ slunce hrál neuvěřitelný barevný divadlo. Plán jsem měl takovej, že až najdu práci, najdu i nějakej podnájem.
Práce v pizzerii
Nakonec jsem našel práci v italské Pizzerii v centru. Sice pouze na parttime, ale lepší než nic. Dokonce ani žádné mytí nádobí, ale rovnou jako „pizza baker“, prostě ten co pizzy peče a následně dodělává.
V troubě kde se pizzy pečou je 350 stupňů, takže první dny, než jsem se všechno trochu naučil jsem měl dost popálený ruce. Ale bylo to fajn, sice pouze 20 hodin týdně, ale z práce jsem chodil najedenej 
Ubytování jsem nakonec pořešil dopolední 2-3hod prací v backpackeru (hostelu, „Shortbread cottage“) a za to jsem měl ubytování zadarmo. Od května po přesunu do jiného backpackeru (Tasman bay backpacker“) bylo ubytování dokonce se snídaněma a večernim čokoládovym pudinkem (kterej jsem ale díky pizzerii nestíhal :/ )
Tohle všechno se nakonec ukázalo snad i jako lepší varianta než mít full time job a platit si jídlo a podnájem. Takhle jsem měl kupu volného času. Partička v pizzerii taky supr. Jen mi po pár týdnech trochu lezlo na mozek, že jsem pořád na místě, že nikam nejedu, že nikam necestuju, že tu nemůžu pádlovat. „Užil sis Tasmánii, tak teď makej“…
V příštim textíku písnu, jaký to je dát si noční směnu v mrazáku na rybářské lodi. Rozhodně práce na rybářské lodi v mrazáku odpovídá heslu „zážitek nemusí bejt až tak kladnej, hlavně když je dostatečně drsnej“ 
Text a foto: Rodeista
Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)
| Tweet |
