Rosničky předpovídaly zimu, meterologové se po nich vopičili, ale nás to až tak moc nevzrušovalo. I tak jsme nedočkavě vázali kajaky na auto a sobotním ranním oparem vyrazili směr Plzeň. Pravda, už cestou se nám zdálo, že déšť přecházející do sněhu není to pravé pro naši výpravu, ale stačilo změnit jediné slovo a z výpravy podzimní se stala výprava polární – a rázem bylo počasí ideální.

Při balení jsme si museli přiznat, že místa není nazbyt a tak jsme zabalili slivovici, housera a v autě nechali pár zbytečností jako třeba suché triko nebo boty. Se slovy: „oblíkneme se do spacáku“ zavíráme kufr, navzájem si scvrnkáváme rampouchy z nosu a vyrážíme vzhůru dolů. No..dolů…Každý, kdo jel někdy Berounku, tak ví…

Po nasednutí nás čeká pár desítek metrů po Mži, soutokem Mže a Radbůzy začíná Berounka. Foto: Mamka Rodeisty

Po nasednutí pár desítek metrů po Mži, soutokem Mže a Radbůzy začíná Berounka. Foto: Mamka Rodeisty

Netrvá to dlouho a dorážíme k prvnímu jezu. Naše vize, že pojedeme vše, co půjde, je ubita hned v počátku, protože tohle prostě jet nejde. Přenášení, které mění naše končetiny v několik ledových bloků, mi dává dost zabrat a po opětovném usednutí do lodí si prožívám první krizi. Ani broukání „Písně proti trudomyslnosti“ mi příliš nepomáhá a marně hledám motivaci pro další cestu.

Naštěstí jsou tady kamarádi, kteří mi několika dobře mířenými poznámkami onu motivaci pomáhají najít a frčí se vesele dál. Sníh sekající do xichtu, ledová voda, nic z toho nás netrápí. Za prvý nejsme žádný fotbalisti a za druhý ruce ani nohy stejně necítíme tak „vo co de“ ;-)

Parádní chumelenice a protivítr, to se to hnedka jede veselejc! Foto-Tom.cz

Parádní chumelenice a protivítr, to se to hnedka jede veselejc! Foto-Tom.cz

Fenoménem celé polární plavby se stává drobná úprava názvů vesnic a měst, podle kterých se snažíme orientovat (netřeba psát, že kilometráž zůstala položená hned vedle bot ). A tak se z prvního orientačního bodu v Nadrybech, vlivem ztíženého pohybování ústy stává Madrid. No a považte.. Za jeden den na seakajaku z Plzně do Madridu..

Další vesnička, která by nám alespoň trochu napověděla, kde jsme, se zatím nekoná, ale tak nějak tušíme, že máme za sebou cca 50km a tudíž „padla“. „Opunkujeme“ verandu jedné moc pěkné chajdy a oblékáme se do spacáků.

vaření v takovém úboru je trochu složitější, zvládáme ho s naprostým přehledem. Foto-tom.cz

Vaření v takovém úboru je trochu složitější, zvládáme ho s naprostým přehledem. Foto-tom.cz

Ikdyž vaření v takovém úboru je trochu složitější, zvládáme ho s naprostým přehledem (ostatně slivovice a studené špagety zase taková dřina nejsou). Po romantické večeři usínáme s bradou v hrnci s čajem a hlavou se nám honí představa ranního oblékání toho „zmrzlýho hnusu“.

Ovšem probuzení je překvapivé.. Slunce svítí, ptáčkové zpívají a travička se bělá. Foto Ráďa

Ovšem probuzení je překvapivé.. Slunce svítí, ptáčkové zpívají a travička se bělá... Foto Ráďa

Ovšem probuzení je překvapivé.. Slunce svítí, ptáčkové zpívají a travička se bělá. Bělá se přesně tak jak se na polární výpravu sluší. Plni optimismu dáváme rychlou snídani a vyrážíme na další „štreku“. Těžko popisovat. Modrá obloha, všude kolem lesy pokryté bílou peřinou, nasvícené vycházejícím sluncem a svatej klid. Nikde ani noha, jen ty naše zmrzlý.

My se zimy nebojíme. Je to jenom pocit! Foto-Tom.cz

My se zimy nebojíme. Je to jenom pocit! Foto-Tom.cz

Nedělní pádlovačka je ovšem tak trochu ve znamení krize pro Tomáše, kterému z neznámého důvodu moc nefungují prsty a stěží drží pádlo. Nicméně i on po dobře mířených poznámkách kamarádů pokračuje, neboť chce projet vesnicemi, jako jsou Křivokláda a Rozkroky.

Tráva se bělá přesně tak jak se na polární výpravu sluší a patří. Foto-Tom.cz

Tráva se bělá přesně tak jak se na polární výpravu sluší a patří. Foto-Tom.cz

Obloha pomalu tmavne, když naše omrzlý loďky i těla vytahujeme na břeh těsně před Berounem. Dneska se veranda nekoná a tak je nutné postavit přístřešek, po pár minutách velice silně připomínající iglú eskymáka Huberta.

No není to paráda? Ještě že v sobotu sněžilo! Foto-Tom.cz

No není to paráda? Ještě že v sobotu sněžilo! Foto-Tom.cz

V plánu byl dneska i večírek, ale jelikož není kdo by nám lil švestičky do pusy a ruce ze spacáku se nám vyndavat fakt nechce, tak opět usínáme paralelně s večerníčkem.

Dneska se veranda nekoná a tak je nutné postavit přístřešek. Foto-Tom.cz

Dneska se veranda nekoná a tak je nutné postavit přístřešek. Foto-Tom.cz

Na minutu balení je nutné tři minuty zahřívat ruce. Foto-tom.cz

Zahřívání rukou... Foto-tom.cz

A máme tady pondělí.. Skoro bych řekl, že takhle nějak vypadá peklo naruby. Balení trvá opravdu dlouho, protože na minutu balení je nutné tři minuty zahřívat ruce, kterými je následně potřeba „vymlátit“ led z hydro věcí.

Nasedáme se slovy „ty vole, snad tu šprcku nezlomim“ a vyrážíme vstříc posledním pár km. Asi není třeba připomínat, že naše těla se cítí jak po prohraném wrestlingovém zápase, ale jedeme.. Levá, pravá, levá, pravá… :-)

Naštěstí počasí dostalo alespoň trochu rozum a tak po deseti minutách zahřívání teploměru máme krásných 0 stupňů. Kilometry ubývají, už tak dlouhé voleje se ještě prodlužují, ale po pár hodinách se přes Ňadradotín opravdu dostáváme na soutok s Vltavou.

Parádní šupna na jezu v Berouně. Foto-tom.cz

Parádní šupna na jezu v Berouně. Foto-tom.cz

Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to.
Naše zmrzlé „Bratrstvo prasečí pracky“, tedy Tomík, Ráďa a já máme za sebou celých 139km Berounky. High five!!

Jedéééém! Foto-tom.cz

Jedéééém! Foto-tom.cz

Do zlíchovské loděnice nám chybí něco kolem sedmi km, které si ještě chceme zpříjemnit zastávkou v hospodě U Šváry. Bohužel Murphyho zákony platí i na vodě a tak je hospoda zrovna ten den zavřená. Nevadí, nasadíme závěrečné tempo a po další půlhodince už rozmrazujeme tělo v loděnici.

Co dodat na závěr:
Moje maminka celou akci okomentovala slovy: „Kdy konečně dostaneš rozum?“ a tatínek: „Seš debil!“

A komentář ostatních členů výpravy?

Tom:
Co mi výlet dal:
Zase jednou bezva ulítlá akce s kamarády. Jestli mi výlet něco dal, to nevím, ale vzal mi dost energie :-)
Co si o něm myslím:
No nakonec štěstí, že jsme nejeli na původně plánovanou Sázavu, protože krom toho, že to by bylo 240km, tak tam nebyla žádná voda. A moc si neumím představit, jak bychom v tý kose ještě vystupovali do vody a kajaky tahali přes mělčiny. Celkově myslím, že to byl zase jednou bezvadně pitomej nápad. A právě proto jsem jel!
Jestli bych jel někdy znova:
Znova bych klidně jel, ale nemusela by to být Berounka a nemuselo by to být letos. Kubo, co touhle otázkou sleduješ? ;-)

Radek:
Sjetí celý Berounky za tři dny by nebylo zase až tak nic moc světabornýho, kdyby se do toho nevložilo počasí. Kdo mohl tušit, že na konci října bude taková zima…:-). Vzdát to nepřicházelo v úvahu a tak bylo jen otázkou času, kdo umrzne jako první. Cimrman tuhle naši akci vystihl přesně: Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, …ale stálo to za to!
Jestli bych jel nkdy znova?
Řekni kdy a jedem.

Poděkování:
- „mamce Rodeisty“, která se ujala role šoféra výpravy a bezpečně nám dopravila suché boty a tričko zpět do Prahy
- pojizerskému velikánovi Járovi Cimrmanovi za inspirativní příběh „Dobytí severního pólu“
- firmě Hiko Sport za půjčení seakajaků
- neznámému chataři za nevědomé propůjčení verandy
- firmě Hannah za poskytnutí přístřešku na druhou noc

That´s it :-)

A Tom s Radkem Kubovi děkujou zato, že má čas vymýšlet a organizovat kraviny!

Víc fotek z akce najdete na xichtoknize v galerii.


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: , ,