Je to tak dva měsíce co jsem dovezl partu klientů na Dívčí Kámen a řekl jsem si..
“Sakra, proč to vlastně nedojedu po vodě až domů”..
Tenkrát to bohužel kvůli času moc nešlo, ale pořád mi to vězelo v hlavě.

O chvíli později jsme na stejném místě znovu, pouze s mou dívkou Šupinkou, ale to už máme v “rukách” přes 60km z Vyššího Brodu.

Ale popořádku: v neděli, ihned po vyhlášení výsledků Devils Extreme Race na Čertových proudech jsem se nechal svézt do VB, nabalili jsme debl seakajak jídlem i ostatními věcmi na pět dní a vydali se na cestu. Jelikož bylo sedm hodin večer tak jsme dojeli pouze do Branné, kam nás hnala vidina Mexických fazolí v bufáči U Fíka. Ten byl bohužel zavřený a tak jsme si dali naše domácí chilli a šli na kutě.


Ráno budík burcuje v sedm hodin, balíme, nakládáme a pokračujeme s jednou pauzu ve Zlaté Koruně až do Vrbného. Původní plán byl takový, že zde zůstaneme, ale jelikož sil máme ještě dost a času taky tak pokračujeme až na vzdutí hněvkovické přehrady. Krásná krajina, krásný klid, ideální místo na spaní (až později jsme zjistili, že slouží jako “pítko” snad všem zvířatům v okolí :-) ) Máme za sebou tedy dohromady 98km s přenášením několika jezů v Budějkách. Spíme jako mimina :-)

V úterý se budíme do krásného prosluněného rána a pokračujeme v naší plavbě přes Hněvkovickou hráz, kde nám dobrý mužík převáží kajak malým traktůrkem až k vodě (kajak z bagáží má 100kg) a obdaří nás informací, že když sebou hodíme tak do dvanácti slouží jeho kolega na hrázi v Kořensku. Doopravdy stíháme 9km po totálním voleji za necelou hodinku a tudíž máme možnost převozu zdymadlem. Pěkný zážitek a zároveň pěkně depresivní :-)



Pod hrází dáme malou sváču a frčíme dál. Před námi je vidina 56ti km po Orlíku. Trochu makačka na “bednu”, ale co naplat. Po cca 31km přijíždíme na soutok s Otavou a kocháme se výhledem na hrad Zvíkov. Kousek níže po “proudu” nocujeme v luxusním přírodním kempu. V rukách máme 52km po volejnatém voleji v parádním pařáku a máme toho dost. Opět spíme jako kdyby nás do vody hodili :-)

Středeční ráno se projevují bolesti zad a ramen, Šupince začíná ošklivě hnisat sedřený puchýř od pádla, ale co naplat.. Dali jsme se na boj tak dobojujeme.. Cestou k orlické hrázi nabíráme ve Víru vodu a snažíme se dokoupit zásoby.. Bohužel kempy jsou již zavřené..přece jen je konec sezóny.. No nic, snad někde jinde.. “Užíváme” si poslední kilometry Orlíku a následné přenášení 100kilového kajaku po šedesát metrů vysokých schodech.


Následuje vzdutí hráze přehrady Kamýk, které je relativně krátké (cca 10km) a tak se ještě ten den dostáváme na Slapy. Nocujeme na 109km, na osvědčeném místě pod rybářským přístřeškem, oba dost vyřízení, Šupinka navíc s vysokými teplotami a stále se zvětšujícím otokem.. V rukách máme téměř 60km po vodě, která teče spíš proti proudu než po něm :-D

Čtvrteční ráno řešíme dilema. Šupinka stále s teplotami, ruka nepoužitelná. Plán je takový, že ji dovezu na hráz Slap a tam ji někdo vyzvedne.. Bohužel, nedaří se nám najít řidiče (čim to..vždyť je pracovní den :-) ) a tak je rozhodnuto.. Provádíme malou operaci, teplotu ubíjíme práškama a vyrážíme na poslední etapu naší cesty. Na přehradu dojíždíme poměrně záhy, ale dvoukilometrové přenášení nám radost nedělá..


Naštěstí se daří vypůjčit si vozík takže pak už zbývá jen dva km s kajakem na vozíku, pak dva km zpět vozík vrátit a poté dva km zpátky ke kajaku.. Proč ne, jen se člověk docela naběhá a unaví.. Nicméně nás hřeje představa, že se nám to krátí.. Přes vzdutí Štěchovic se dostáváme až k hrázi, kde nás opět vezmou do zdymadel a poté už jedeme směr Vrané.. Tam je přenášení krátké, během dvaceti minut jsme zpět na vodě a zbývá nám posledních 11km do Braníka..

Na této poslední etapě nás chytá protivítr, průtrž mračen, prostě vše co nás doposavaď míjelo a co si jen člověk může přát :-)

Moje digitálky odbíjejí pátou když přirážíme kajakem ke břehu v Praze Braníku.. Teď už zbývá jen dojet domů pro auto, s autem zpět, naložit kajak, odvézt jej do Hika a to je vše.. Původní plán byl takový, že dorazíme v pátek. Stihli jsme to o den dřív s průměrnou denní “dávkou” něco kolem 60km. Celková vzdálenost z VB do Braníka je 260km, z toho teče jen něco kolem sedmdesáti, zbytek stojí :-)


No a co nám to dalo? Kromě bolavých zad, ramen, zánětu v ruce apod. jsme si prohlédli pěkné úseky Vltavy kam se normálně málokdy dostaneme a spoustu zážitků (ať už pozitivních nebo negativních..ostatně..zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní :-) ). No a pocit, že na to máme taky není k zahození.

Jo.. A jen pro info.. Má dívka Šupinka pádlovala v životě všehovšudy asi tak desetkrát :-)

Důležitá rada pro ty co by chtěli jet něco podobného: vypněte hlavu, namažte svaly, nepočítejte celkovou vzdálenost, ale pouze etapy jinak vám z toho hrábne :-) )

A malé poděkování na závěr: určitě firmě HIKO za poskytnutí kompletní výbavy na vodu a firmě Hannah za poskytnutí výbavy mimo vodu :-)

No a co bude dalšího? Už se rodí plán, teď jen najít čas.. :-)

Fotogalerii z akce najdete na kuba-micka.cz

Foto: Grázl, Šupinka


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také