Tentokrát vyplouváme opravdu až po dvanácté 
)
V tomto díle budou opět „chytré“ odstavce, o jeskyni, o které píšu níž v deníčku – Kuti Kina Cave. Archeoloogové a vědci z Australské Národní Univerzity (ANU) objevili známky kontinuálního obydlení v letech 13 000 až 18 000 před naším letopočtem. Tedy ještě předtím, než bylo vynalezeno kolo. V té době byla jižní polární ledová čepice pouhých 1000km jižně pod Tasmánií (dnes je to zhurba 5-6 tisíc km, kousek to odtálo..)
Když vědci vykopali a prozkoumali jeden čtvereční metr z „podlahy“ jeskyně, našli 40 000 úlomků z kamenných nástrojů a 250 000 úlomků a kousků kostí, většinou z klokanů, kteří byly nejčastěší potravou tehdy. Odhaduje se, že jeskyně Kuti Kina Cave obsahuje až 10 milionů artefaktů. Jdnes je jeskyně ve vlastnictví tasmanské aboriginské komunity.
Věci ani dnes nevážeme, páč by nemělo být dnes nic, co by to vyžadovalo, dnes dovolenková voda s nějakou tou jeskynní kultůrou. Cestou si užíváme léta, tepla a slunce. Skoro jako letní Vltava, akorát tady kromě nás nikdo neni 
Po dvou hodinách plavby hledáme další jeskyni – Kuti Kina Cave, kde by měly být i nějaké staré Aboriginské malby. Po chvíli boje ji nalézáme, dáváme oběd na pláži a po-o berem čelovky a hurá do jeskyně.
Je to ale jen tak 20 metrů dlouhá stezka do jeskyně k naučné tabuli (!! Známka civilizace!!). Uvnitř žádné malby nikdo z nás nenachází, jen jeskynní kobylky. Na oplátku, že jsme neviděli v jeskyni malby, jsme si alespoň vyfotili logo Unesca, do kterého je jeskyně zapsaná Teď ale vážně, uvnitř přeci jen byla cítit taková zvláštní atmosféra, domorodci tu bydleli ještě v době, kdy Tasmánie byla připojená k Austrošce!
Horší je to ale s hledáním dnešního spacího místa, plánovaný „kempík“ se nám nedaří najít (ani po značné době prolézání okolním hustým pralesem), u jeskyně místo na spaní není a tak jedeme dál. Za zatáčkou kempíme na parádním ostrově s plážema a dokonce ještě svítícím sluncem, o kterém nikde není ani zmíňka, nádhera!
Text a foto: Rodeista
