Tasmanský čert - Tasmánie 2010Voda ze stupně teče na pravé straně a v laguně bude dost času nato zastavit. Odstrkáváme se tedy z šutru, necelé dva metry vysoký skok bez problémů sjíždíme a pod ním přistáváme na pravé straně. Matěj nahoře čeká, až uvolníme místo na vysedání a pak sjíždí se svou posádkou k nám.

My mezi tím lezeme po odhadem 60 stupňů skloněné skále a jejích římsách a zjišťujeme nejlepší trasu na přetáhnutí násleudjících míst této kaskády zvané “The Churn”. Nalevo jsou obrovské šutry a nebezpečí pádu do sifonů, takže jediná relativně bezpečná trasa vede právě přes šikmou skálu. Chvilku váháme, jestli rafty vyložit, ale nakonec necháváme bagáž navázanou (proč se línej strhal?) a zkusíme rafty přetáhnout z římsy, jde o pár metrů, pak je budeme muset spustit asi o 3 metry dolů na další obrovský šutr, ze kterého je dostaneme do vody.

A už to začíná sypat dolu, voda se ztratila pod šutry a začíná dřina


Náš úplně nový raft šel celkem snadno, s Matějovým byl trochu problém, protože už má dost za sebou a měl některá oka, za která drží obvodové lano, natržená. Takže se za lana v některých místech nesmělo tahat a raft nebylo kde chytit. Z velkého šutru rafty házíme další 4 metry dolů do vody a jsme v další laguně, před další sifonádou. Ze spoda se nám také otvírá pohled na jeskyně, ze kterých spodem vytéká voda z horní laguny, tohle snad ani nemůže být skutečné!

Opatrně postupujeme dál. Navázané rafty přetahujeme po římse k dalšímu závalu a řešíme, kudy dál. Opět není moc možností, uprostřed je celkem placatý kámen, kde se dá vystoupit a přes ten shodíme rafty opět o něco níže. Po pravé ruce vedle šutru je škvíra, kde trocha vody teče vrchem. Při pohledu z šutru dolů ale je vidět, že podstatná část vody teče opět nějakou škvírou někde dole pod vodou.

Franklin river - Great Ravine. Tady zase voda kousek teče po povrchu


Raft opět házíme dolu, skáču do něj a přejíždíme ke třetímu poslednímu závalu se sifony. Ten přetahujem vlevo (skok s šutry, pak úzký průjezd – opět stavíme raft trochu na bok). V hlavě mi opět šrotuje, jak to asi vypadá za těch dvou metrů na vodočtu u nasedání, některé věci by možná byly sjízdné (teda skajakovatelné), nebo naopak ještě podstatně nebezpečnější. Kopádně za větší vody se rafty přetahují někde po levé straně svahem, údajně se vyleze XXX metrů nahoru a pak se lidi a věci spouští někde dolu. Když jsme levý svah údolí viděli, moc jsme si tam přenášení představit neuměli. Překonání této peřeje nám zabralo něco přes hodinu.

Ještě dáváme jednu malou peřejku a už se snažíme najít spací místo, které má být na levém břehu pod skalnatými převisy v jakýchsi šuplíkách a jeskyňkách. Jako bychom to už někdy zažili, opět se nám nedaří najít toto místo. Po úplně klidné vodě sevřené mezi kolmýma skalama (soutěska “Serenity Sound”) dojíždíme až k dalšímu obřímu závalu – “Coruscades”. To už je nejspíš další obtížné a dlouhé přenášení kaskády Coruscades, která nás čeká zítra.

Na levé straně si konečně všímáme pěšiny a pár rovných plošinek na přespání. Vybalujem a s Matějem skáčem po šutrech, mrknout se, co nás to čeká za parádu. Zítra rafty přetaháme prázdné přes peřej, ale věci přenosíme po břehu po pěšině (teda, tady pěšina znamená něco jiného, než jsme zvyklí, prostě je tam chvílema znát, že tudy semtam někdo něco nosí, chvílema tahle pěšina vede přes šutry na kraji peřeje, kde samozřejmě nic poznat není).

Matěj večer opět se slovy „dneska už fakt budou k večeři ryby“ zkouší pár marných pokusů o vytažení čehokoli živého z Franklinských temných vod.”

Text a foto: Rodeista


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také