Tasmanský čert - Tasmánie 2010Dnes přidávám odstavce o eukalyptech, kterých je plný Mountfield National Park, kam se dál v textu vypravíme. Eukalyptus neboli Blahovičník pochází právě z Austrálie a z Tasmánie. Dorůstá až 80 metrů výšky a je neuvěřitelné, co všechno dokáže. V Austrálii ho tamní domorodci považují za všelék již od nepaměti.

Za pomoci blahovičníku léčí nachlazení, horečku, revma a také úplavici. Dříve byl považován za protijed proti hadímu uštknutí. Pozitivně působí na dýchací cesty, podrážděné sliznice a kašel. Má také zahřívací účinek. Působí protizánětlivě a protiparaziticky, podporuje vykašlávání a snižuje hladinu cukru v krvi. Je to velice účinný antibakteriální prostředek, který se užívá při infekcích a průduškových onemocněních.

Může ale i škodit, pokud jsou jeho silice užívány vnitřně, může otrávit. A taky může škodit, pokud procházíte lesem blahovičníků, nebo eukalyptů, chcete-li, je po dešti a fouká. Protože jak rychle roste, rychle mu také odrůstá kůra a ve větru se obří větve lámou a padají vám na hlavu. Mezi ty, kdo ho mají opravdu rádi,patří třeba taky koaly :-)

Vodopád v Mountfield National Parku



Další zastávku děláme u Colingwood na mostě, kde jsme před 12ti dny začínali, mrknout na vodočet. 55cm, takže o kousek míň než když jsme vyráželi, ale ne o moc. Ještě že nám na začátku zapršelo a voda šla nahoru. Dál cestou Matěj staví u ježury, co se válela v příkopě (ještě živá) a lovci záběrů se na ni hned vrhli, na pichlavou kouli. Myslím, že nic víc než ta pichlavá koule na fotkách nebude, protože ježuře bylo focení proti bodlinám.

A ještě jeden vodopád :) Bylo jich cestou ještě víc, ale všechny sem dávat nebudu..



V samotném Mountfield National Parku parku se rozprcháváme na různé okruhy, někteří na kratší, jiní na tu nejdelší variantu na 3 hodiny. Cestou u potoka pozorujeme i ptakopyska, kterej tu je vidět asi nejmíň takhle volně. Ale než jsem vyndal kameru, stihnul uplavat a schovat se. Ostatní s foťáky dopadli stejně. Ale co, hlavně že jsme ho viděli :o ) Prostě krtek ve vodě s rozpláclym zobákem.

Tak třeba tákhle je velikej eukaliptus neboli blahovičník, ani se nevejde do objektivu..



Všude kolem cesty je kupa obřích stromů eukalyptu, kterým je tu celý les provoněný. Na některý to dokonce mělo halucinogenní účinky, další z toho bolela hlava. Cestou taky několikrát potkáváme klokánky, ale ptakopyska už žádného. Klokani si tu cesta necesta v klídku hlodaj svý větvičky a pozorujou turisty, stejně jako turisti je.

Klokan v Mountifield National Parku



Na noc přejíždíme k Junnie cave, kde má od minula čeklý spací místo Anča, která už tu byla. Spací místo je to každopádně fajn, u potoka, v lese, pěkně schovaný. Večer vaříme už decentnější porce jídla a sedíme u vínka pod plachtou nataženou už ne od raftů, ale od dodávky. K jeskyni Junnie, která je asi 600m od našeho spaní, nakonec jdem jen dva, s čelovkama a s foťákama.

Noční výprava k Junnie Cave



Samotná jeskyně je veliká díra, ze který vytejká potok a kde je krásnej spací plácek! Sakra, tak to je fakt škoda, že jsme sem nešli všichni dřív. Jediný, co tu snižovalo luxus spaní, byl všudepřítomnej jíl nebo nějaký jiný mazlavý bláto. Jo a možná taky speciální tasmanští jeskynní pavouci (žijí pouze zde).

Tasmanský jeskynní pavouk



A jeskynní kobylky. Když jsme zhasli čelovky, tak se ukázali taky svítící červi Glow worms, stejní jako na Zélandě, takže při zhasnutých čelovkách člověk má pocit, že je vlastně venku pod jasnou oblohou – červi také svítí modře, jako hvězdy. I tak tam bylo místa dost i pro nás.

Tasmanská jeskynní kobylka



V jeskyni jsme nakonec strávili asi dvě hoďky všemožným focením, zkoumáním a prohlížením a chvilku před svítáním jsme se vrátili ke stanům a na chvíli taky usnuli.

Text a foto: Rodeista


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také