Na rozdíl od nás, funíme jak lokomotivy. Po prudkém stoupání nás čeká chůze po vrstevnici, během které každou chvíli přeskakujeme zavlažovací kanálek, který se vine po stěně kaňonu odnikud nikam. Příjemně se v něm osvěžujeme a doufáme, že najdeme jeho zdroj.

Stoupání, ve kterém jsme potkali spokojenou snad stoletou babičku

Stoupání, ve kterém jsme potkali spokojenou snad stoletou babičku

Zdroj jsme našli po pár hodinách chůze a překvapivě zjišťujeme, že před námi je zase prudké stoupání. To by nemělo být tak dlouhé, nahoře na kopci již můžeme vidět vesničku Fure, kde bychom dnes měli přespat. Trvá nám to další hodinky, než do ní dorazíme. Je poledne a nám se zde nechce trávit zbytek dne. Měníme tedy plány, rozhodujeme se rychle dojít k vodopádu, pak zpět a pokračovat dál, abychom to ještě dnes stihli do další vesnice na cestě.

Procházka podél zavlažovacího kanálu

Procházka podél zavlažovacího kanálu

Vodopád sice vypadal podle mapičky blízko, ale je pořádně daleko. Asi v polovině cesty zahazujeme batoh pod velký kámen a jenom s lahví v ruce pokračujeme k vodopádu. Cesta je skoro nekonečná, na jejím konci jdeme po suťovitém poli a poté kamzičími stezkami, ale vodopád již cítíme za zatáčkou. A opravdu, pohled stojí za to. Bohužel dostat se až k němu se jeví jako hodně hazardní nápad a tak se kocháme raději zpovzdálí.

Zavlažovací kanály se táhnou po úbočích hor všude

Zavlažovací kanály se táhnou po úbočích hor všude

Cesta zpátky je snad ještě delší než cesta tam, skoro už se začínáme bát, že nám někdo batoh ukradl. Ale nakonec leží přesně tam, kde jsme ho nechali a do vesnice je to už jenom kousek. Doplňujeme vodu, na mostě za vesnicí se občerstvujeme a razíme dál.

Výhled na vesničku Fure rozsetou po kopci

Výhled na vesničku Fure rozsetou po kopci

Slunce vysoko na obloze nám naši cestu neulehčuje, přestože bychom měli spíš klesat tak nám přijde, že pořád stoupáme. Ale vždy když se ohlédneme tak zjistíme, že opravdu klesáme. Přesně ten styl cesty, která trochu ale o to prudčeji stoupá a pak zase pomalu klesá. Absolutně netušíme, jak daleko je náš cíl, mapa mluví jenom o hodinách cesty a ty se nám ještě nepovedlo srovnat s naší rychlostí.

Vodopád na konci údolí – cíl naší cesty

Vodopád na konci údolí – cíl naší cesty

Když už to vypadá, že cíl je kousek tak zjišťujeme, že vysněná vyhlídka je ještě za několika zatáčkami. Do toho protivítr, který nás sice trochu ochlazuje, ale o to hůř se nám jde. Na vyhlídku „za zatáčkou“ jsme šli následující půlhodiny, padáme vyčerpání a osvěžujeme se tím málem, co nám ještě zbylo v lahvích. Dnes už v sobě máme každý přes 2l vody a je to jako nic. Navíc po kondorech ani památky, takže jen tak sedíme, odoláváme prudkého větru a zhlížíme do údolí, kde je konec dnešní cesty. Ještě ten prudký sestup stihnout před západem slunce.

Když se člověk otočí, tak vidí, že klesá. Jinak má pocit, že pořád stoupá

Když se člověk otočí, tak vidí, že klesá. Jinak má pocit, že pořád stoupá

I to se nakonec daří, do kempu dorážíme urvaní a nemáme ani sílu vyjednávat o ceně za postel. Je vidět, že jsme došli do té turistické oblasti – zdejší ceny jsou vyšší a lidé výrazně méně příjemní. Je nám to jedno, jdeme si zaplavat do vlažného bazénku a spláchnout ze sebe prach a pot. Po rychlé večeři okamžitě usínáme.

Terasovitá políčka kolem Cabanaconde

Terasovitá políčka kolem Cabanaconde

Ráno vyrážíme opět brzy, stoupat kilometr v tom horku nechceme riskovat. Po pár hodinách si říkáme, že už musíme být na konci, stoupání je nekonečné. Jsme asi tak v polovině, GPS odmítá měřit rychlost (nebo spíš pomalost) našeho výstupu. Po půldni chůze do prudkého kopce jsme na vrcholu, vyčerpaní a šťastní. Nejsme si jisti, jak bychom tento výstup zvládli, kdybychom šli podle původního plánu. Před námi je poslední půl hodina pochodu do Cabanaconde, kde dáváme sprchu, pijeme spoustu výborných ovocných koktejlů a k večeři dáváme pizzu – nejlepší v našem životě. Akorát si nejsme jisti, zda byla opravdu tak výborná (péct se ji naučili od mistrů z Itálie) nebo by nám po třech náročných dnech chutnala jakákoliv.

Super přesná mapa naší cesty

Super přesná mapa naší cesty

První díl povídání o Colca Canyonu čtěte zde.

Další zážitky z naší cesty po Peru hledejte zde.

Foto: Humpa


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: ,