Nastal čas chlubení, nicméně další výzkum a objevování neprozkoumaných končin ukázalo, že ani tento kaňon není tím nejhlubším – tím má být vedlejší kaňon Cotahuasi.

Pohled na vesničku Cabanaconde, výchozí místo na tůry

Pohled na vesničku Cabanaconde, výchozí místo na tůry

První pohled na Colca Canyon - je opravdu hluboký

První pohled na Colca Canyon - je opravdu hluboký

Nám to nevadilo, při naší cestě nám nešlo o extrémy, ale spíš o poznávání zajímavých míst a zdejší vyhlášení kondoři také nemohli ujít naší pozornosti. Na kaňon jsme si vyhradili 4 dny a byli odhodlaní ho hezký kousek prochodit. Většina lidí naproti tomu dorazí na jeden maximálně dva dny, v průběhu kterých stihnout akorát sestoupit nejkratší cestou na dno a zase vystoupat nahoru, případně se nechají vyvézt na oslech.

Do našeho výchozího místa, městečka Cabanaconde, jsme dorazili autobusem z Arequipy pozdě v noci, rychle něco pojedli a ulehli na kutě, abychom ráno byli čilí.

Brzy ráno jsme posnídali, nechali si od majitele penzionku Pachamama popsat doporučenou třídenní trasu a nakreslit ji na mapičku a vyrazili jsme.

To není potok, to je cesta

To není potok, to je cesta

Samotný kaňon je sice v podstatě opuštěný, ale to neznamená, že byste s sebou museli nosit moc věcí. Stačí si vzít věci na převlečení, něco na svačinku a hodně pití a můžete vyrazit. Po cestě jsou totiž strategicky rozmístěné vesničky a místa k ubytování, kde najdete místo na spaní a kde vám také uvaří. Tento „komfort“ je velice příjemný, cesta totiž není žádnou procházkou. V těchto místech je kaňon hluboký skoro jeden kilometr a může v něm být hodně horko.

Na dně údolí, procházka podél řeky Colca

Na dně údolí, procházka podél řeky Colca

První den byl ve znamení dlouhého klesání. Kaňon je pořádně vyprahlý, občas jdeme okolo skoro suchých keřů případně plantáží kaktusů, ale schovat se před pražícím sluncem není kde. Horko je slušné, voda z lahví mizí překvapivě rychle. V půlce cesty si všímáme začínajícího problému. Z té teploty se začínají Janiny boty rozlepovat a podle všeho celou cestu nevydrží. Můžeme se vrátit zpět do prudkého kopce nebo pokračovat a doufat, že večer v kempu je nějakým zázrakem opravíme.

Kaktusová plantáž

Kaktusová plantáž

Jakmile sklesáme na dno kaňonu je hned o kousek příjemněji. Teče zde řeka, která celé okolí příjemně ochlazuje. Navíc již v dálce vidíme naše dnešní ubytování a cesta vede v zásadě po rovině. Dochází umordovaní ale současně natěšení na zdejší atrakci – horké prameny, které slibují příjemnou relaxaci. V kempu navíc nacházíme příjemného majitele, který se ihned nabízí, že do rána boty sešije, že budou jako nové. Navíc za to v podstatě nic nechce, po přepočtu něco okolo 70 Kč.

Náš příbytek první noc

Náš příbytek první noc

Relaxujeme v horkém bazénku a těšíme se na večeři, kterou nám připravují. Vůbec netušíme, co budeme mít, protože jsme řekli, že jíme všechno. Sice nás trochu zaskočil jejich dotaz, zda jsme někdy měli osla nebo kondora, ale po náročném dni máme pocit, že sníme všechno. Večeře překvapila naše očekávání – výborná hustá polévka, ryba s bramborovou kaší, zákusek a ještě koka čaj na dobrou noc v naši soukromé chatičce.

Řeka Colca vypadá za nízkého stavu klidně

Řeka Colca vypadá za nízkého stavu klidně

Druhý díl povídání o Colca Canyonu vyjde zde příští týden (čtěte ho zde).

Další zážitky z naší cesty po Peru hledejte zde.

Foto: Humpa


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: ,