aneb Zápis z cest - část druhá

Jedeme podél Innu do Švýcarska a přes St. Moritz do Itálie. Pozor, oficiálně je jízda s vlekem přes St. Moritz zakázána. My jsme toto porušili. Vrátilo se nám to cestou přes Miláno, kde nehorázně bloudíme. Pokračujem přes Janov, kde opět bloudíme (ti Italové mají značení jako… Italové ) a podél azurového pobřeží míříme do Francie. Kolem 4:30 uléháme na odpočívadleu řeky Roya, kousek před Breil sur Roya. V noci je oproti Rakousku teplo.

5.5.2008 pondělí - Roya

Vstáváme jako obvykle na jedenáctou. Vyrážime na úsek z Fontaine do Breil sur Roya. Vody je akorát, WWIII-IV (IV+). Nejzajímavější místa v soutěsce ze silnice vidět nejsou, neboť zrovna projíždí tunelem. Moc hezké, bez velkého zablokování a téměř celé na oči. Přesun na Vésubii.Začíná pršet a přestane až v 11h večer. Jedeme přes Col de Turini a cesta trvá 2h. Spíme za tunelem 5km směrem od Lantosque.

6.5.2008 úterý - Vésubie

Jedeme 1., 2., a 4. soutězku, 3. nemá dost vody. Nasedat lze výše, po pár set metrech za mostem nad Lantosque přichází vstup do 1. soutěsky a zároveň nejtěžší místo na řece, který lze omezeně prohlédnout ze silnice. Ta vede v 50m výšce a jištění ze břehu je nemožné. Dále řeka pokračuje impozantní soutěskou plnou úžasné divoké vody. V druhé soutěsce se obtížnost nepřehoupne přes WWIV, pouze jedno místo skoro na jejím konci vyžaduje větší obezřetnost. Lze jistit ze břehu. V Le Soquet je vysoký nesjízdný jez, od které je vhodné lodě převést na začátek 4. etapy, jež se nazývá Défilé du Chaudan. Nejobtížnější místo tohoto úseku je opět na začátku hned pod sjízdným jezem, pozor však na nepříjemný válec. Dále jsou přehledné peřeje v nádherné hluboké soutěsce o obtížnosti blízké WWIV. Po ustoupení strmých skal lze splutí ukončit podle chuti, můžete dojet až k soutoku s Varem. Přesouváme se na Esteron, spíme za Roquesteronem u kaňoningové soutěsky.

7.5.2008 - Esteron, Var (Červené skály)

Vstáváme brzy (už v 8h), v 10h odjíždíme na Pont de Vascogne, odkud se startuje horní lehčí úsek Esteronu. Řeka, která je uváděna jako WWII-IV má tuze málo vody. Vzdáváme tedy spodní soutěsku a přejíždíme na Coulomp. Ten vodu má, ale od pohledu nenabízí moc výživnou vodu, proto míříme na horní Var. Voda je pěkná, bohužel do hydra jdem pouze já a Kečup, takže další volba je soutěska červených skal. Je to moc pěkné svezení, ovšem pozor!! Zhruba ve 2/3 úseku se zřítila skála a vytvořila nebezpečný katarakt, který se přenáší vpravo. Je tu vracák tak na 4lodě. Přejíždíme k Ubaye přes Col se la Cayole.

8.5.2008 - Grand Riou de la Blanche, Ubaye

Vody je akorát, vypadá, jako zředěné mlíko. Po prohlídce ze silnice nasedáme na údajně lehčí spodní úsek (dle průvodce IV-V), tj. u mostu u bývalé pily. Řeka je hodně zablokovaná malými kamenami a těžko najdete rozumný vracák. Je třeba neustále prohlížet a mít velkou creekovku. Pomalu se totiž najíždí do skoků, ve kterých jsou buď kamený, nebo pěkné válce. Po asi 1km jízdy a mé (Břehové) krysičce vzdáváme splutí a škrábeme se k silnici. Řeka si získává označení kontinuální V, která by se s vyšší vodou lehce stala brutálním válcovištěm bez vracáků. Volíme horní Ubayu od mostu u Serenes. Máme cca střední vodu a je to hezké svezení, občas válec. Spíme na vysedacím místě Bachelardu.

9.5.2008 pátek - Bachelard

Prohlížíme horní úsek se spadlou kamennou lavinou a obtížným (5+) kataraktem. Vyrážíme na spodní úsek. Z počátku WWIV, pak se řeka zlehčuje a rozlije. Ve vesnici skoro na konci úseku je ještě jedna pěkná peřejka. Honem balíme. Koukáme na pár řek, které bychom stihli nasmahnout, ale je to suché. Jedeme směr Grenoble k další položce na seznamu.

10.5.2008 sobota - Séveraisse, Bonne

V 10h30 nasedáme na vodu. Prohlížíme Bonne, na nástupním místě nad soutěskou (1.sil. most) je vodočet. Máme 95cm, dle DKV je to moc, proto se přesouváme na spodní, lehčí úsek. Bohužel přehrada, od které se začíná, nepouští, takže je vody málo. Zaháníme skepsi a mažeme na ještě jiný horní úsek a konečně sedáme na vodu. Nutností je předem prohlédnout. Zpočátku dobrý, pak se sklápí a přichází katarakt, ve kterém je padlý strom. Přenášíme hustým houštím a jedeme dál. Vracáků je poskromnu, řeka neustále zkouší naši pozornost. Peřej končí těsně nad nesjízdným jezem. Pod ním to zase frčí na WW III-IV se soutěskou, kterou také radím prohlédnout. Tato řeka byla každopádně důstojným zakončením našeho zájezdu. Sedáme do aut a jedeme téměř non-stop do ČR.

Podrobný popis řek najdete brzy jak v rubrice Řeky, tak na webových i tištěných stránkách  Hydromagazínu.

Text: Břeh

Foto: Různí