No..Tak jak začít.. Každým rokem touto dobou jsem odjížděl na Blanici, jednu z mých nejoblíbenějších akcí. Letos to řízením osudu trochu nevyšlo. “Ale tak co”, řekl jsem si, a začal hledat jinou alternativu. A tou se stalo Rakousko..

V první chvíli to vypadalo, že nás pojede jen šest v jednom autě, ale na poslední chvíli se podařilo sehnat ještě pár lidí a nakonec se počet ustálil na deseti.

Fotogalerie Hodně “gut” Rakousko/Fotogallery Very “good” Austria je tady pod tím odkazem. Otevře se do nového okna.

V jednom autě STBlo, Česťa, Magda a Bednítko, v druhém pak Dan, Georgio, Čuro, má kamarádka Martina, její krásná kamarádka Ulča a já. Co se přesných odjezdů z Prahy týče, tak už jsem dávno vzdal snahy o dodržení časového harmonogramu, ale překvapilo mě, že i po tom, co jsme vyzvedli Georgeho v Holešovicích, Čura v Bunkru a Dana na Zlíchově jsme se setkali s druhým autem na pumpě u Průhonic jen asi s hodinovým zpožděním

Zřejmě nikomu z vás nemusím popisovat cestu autama ve kterých sedí dvě party vodáků… Večírek začal prakticky už v pražských kolonách a pokračoval až do Rakouska.. A já si do toho jen tiše broukal známý to song všech šoférů…jó řidič, ten tvrdej chleba má… Něco kolem druhé hodiny ranní jsme dorazili do Hallstateru, ochutnali něco domácí slivovičky a šli na kutě…

A druhý den…

Přál bych vám to probuzení.. Po tom co se mi odlepila spodní část víček od horních a rozhrábnul jsem řídnoucí vlas, tak se mi naskytl pohled na skály pokryté zbytkama sněhu, zalité sluncem a tomu všemu dominovalo úžasné „halštatské“ jezero… Prostě něco nepopsatelnýho… No a jelikož bylo krásný teplo, tak jsme nejdřív Čuro, já a postupně pak všichni šli vyzkoušet teplotu vody. Bylo to super

No a pak..šup snídaně, šup zabalit a šup na vodu… V plánu byl ten den Koppentraun a Lammer. Těšil jsem se jak malej Kuba.. Fakt!! „Kopáč“ jsme pojali jen jako takové malé rozpádlování, kde si to mohli užít prakticky všichni, včetně „neeskymujících“ pádlerů.. (Dane, promiň )) ) Kromě jednoho těžšího místa tam nebylo nic zásadního, krásná WWIII a v jejím pozadí opět jen hory, lesy… No prostě „gud“..:) Na výstupním místě jsme dali malou sváču a po mírných „dohadách“ padla volba na Lammer.

No… uzounká škvíra, kterou teče tak WW III, ale pro klaustrofobika nic moc. Ale tak co, žijeme jen jednou..:) A tak se jelo.. Bohužel hned ve „vstupence“ jsme potkali dvě krysy a Dan s Magdou se rozhodli, že je uloví. Jelikož se jim to opravdu poradřilo tak jsme se chvilku zdrželi, ale pohoda..odlovit, vylít, nasednout a smažit dál… Celá soutěska je fakt krátká, takže jsme během chvilky byli venku. No a co teď..? Tak snad jasný, ne..? Jedeme znova.. Některým se už moc nechtělo a tak jsme navázali jen lodě Čura, Bednítka, Georgia a mojí. Nahoře jsme nasedli a v cuku letu jsme byli opět dole, sedli na kameny, dali pivečko a řešili co dál.

„Lofer je blízko a je to tam pěkný” řekl Georgio… A tak jsme jeli (nutno podotknout, že druhý den mu to už asi tak pěkný nepřišlo..) Po příjezdu na „chrupplac“ jsme se s Čurem dočkali zasloužené odměny za celodenní pádlování a s ostatními otevřeli plechovky a láhve… no, ani nevim čeho, ale málo toho nebylo..:) Později na řadu přišla i kytara, kde jsme se s Bednítkem a Čurem předháněli kdo vyplaší víc zvěře…:) Ptáte se kdo vyhrál? Netušim.

A druhý den ráno..? Pití bylo zřejmě velice kvalitní, jelikož nikoho nebolelo nic a tak se mohlo odstartovat na další „paddling session“.. Nasedli jsme pěkně v klídku nad slalomkou, přenesli cíl, jelikož se zde konaly jakési závody ve sjezdu a narušovali bychom jim prý čas (průjezdem fotobuňkou) a pokračovali dál. Prvních pár metrů byla pohodička, pak přišla Lžíce, kterou pro nedostatek zkušeností nebo listů všichni přenesli.. Teda až na Čura a Georgia.. Čuro projel v pohodě, Georgio nee.. Jede, jede a najednou jen bum, čvacht, prásk, rána, sifon, krysa a cestou do Prahy oslava jeho druhých narozenin.. Uff, ještě, že bylo co slavit…

V Hydru je Lofer popisován jako „vodácká maturita“… Nicméně se trochu obávám, že ten den odmaturoval akorát Čuro Nás ostatní pro špatný styl, špatný morál nebo možná pro neschopnost řeka projít nenechala Po dojezdu do cíle se pánové (Bednítko, Čuro a Gergio) sebrali a že jedou ještě jednou.. OK, proč ne.. Opravné zkoušky jsou sice až v září, ale to už je zase zima. My ostatní se mezitím vyvalili na kameny krásně prohřáté sluncem, pak naházeli všechny holky do vody a bylo nám děsně fajn…:) Pánové mezitím přijeli – očividně se jim „opravky“ povedly a pak už zbývalo jen zabalit a …

…a dál jen ve zkratkách jelikož musim taky pracovat…:)

- cestou domů Gergio rozjel strašný mejdan (že by opravdu slavil druhé narozeniny?)

- já si opět pobrukoval svůj oblíbený song o řidičích

- bylo nám vedro a tak jsme se zastavili ještě ve Vrbném, suprově se vykoupali a nafotili fotky na kalendář Playboy 2009

- v Budějkách jsme vysadili Čura na vlak do Plzně

- v Praze jsem postupně, ač nerad vysadil všechny ostatní a sám zaparkoval auto přesně ve 23:26:44…

…a tímto časem skončil i bezva víkend, proložený krásnou rakouskou přírodou a super počasím. Díky moc všem, bylo to fajn!!!

P.S. Jelikož je Bednítko huba ukecaná tak v opilecké píše prohlásil, že má doma litry pitiva a že uděláme mejdan… Hádejte kam jedeme dneska večer

Text: Grázl