Rubrika řeky se stále vyvíjí, ale momentálně nejde přidávat další řeky do databáze, takže informace budou zatím jen zde, stejně jako v Terčině článku o Korsice, fotogalerii pak najdete dole.. (fotky  v textu jsou ze Sorby a Eguy, zbytek je v galerii)

29.4.2009 středa

Ještě v úterý jsem narychlo pořešil, na čem vlastně pojedu a o den později už jsme navazovali a nasedali do Tondova tranzita. Nakonec nás vyrazilo 8 (Zajíc, Kryplík, Radek, Ájík, Grázl, Lenka, Terka a já). Jeli jsme klasicky přes Německo a Švýcarský dálnice směr Italská vesnička Rassa, známá hlavně díky řece Sorba a závodům Teva Extreme Outdoor Games. Ty se tu ale letos nekonají, jsou přesunuty jinam a v jiném termínu. Vodní stavy podle zpráv od místních měly být ideální.


30.4.2009 čtvrtek

Po 12ti hodinách jízdy v autě jsme dorazili k Sorbě, do již zmíněného města Rassa. Ještě jsme skočili mrknout na Grondu, což je přítok Sorby, ale bohužel měla málo vody (je to řeka “co si vyneseš, to si sjedeš”). A tak jsme sedli na Sorbu.

Klasické Tevácké slajdíky nás po dlouhý cestě probudili a vyrazili jsme dál. Cestou je několik dalších obtížnějších míst, která je dobré prohlédnout a odjistit. Místo se sifonem na levé straně (takový dvojskok) jsme přenesli. Nájezd je sice jednoduchý a měl by vyjít, ale naco to pokoušet.. Končili jsme nad kamenným pěším mostíkem, pod kterým je pravoúhlá zatáčka se silným proudem.


Kus pod tímto mostem začíná soutěska se dvěma vodopády, bez možnosti přenést nebo prohlédnout. Oba by měly být sjízdné (WW6), ale příprava záchrany by byla na dlouho a se slaňováním. Takže bacha nato, minimálně to nejdřív okoukněte ze silnice, ať víte, kde vystoupit..

Večer přejíždíme k Egue a spíme ještě před serpentýnou na pravo na louce u parkoviště.

1.5.2009 pátek

Ráno vstáváme hodně pomalu a v klidu, jsme přeci na dovolený.. Čekáme, až za kopcem vyleze slunce, hned jak vykouklo, zásadně se otepluje a po chvíli je vedro. Dosoušíme hydrověci a kolem poledne sedáme na Eguu. Před sebe ještě pouštímě skupinku Michelle Ramazzy, který přifrčeli, převlíkli se a skočili do vody.. Místňáci určitě s focením moc blbnout nebudou :)


Je úžasně, jedem na pohodku, ostatní řeku neznaj, takže prohlížíme, jistíme a hlavně hodně fotíme a točíme. “Zkumavku” (cca 4-5 metrů vysoký vodopádek sevřený mezi skálama, se silným a dlouhým vejvarem dole) na konci dávám já a Lenka, trochu musíme dole máknout, ale pohoda. Najížděli jsme z leva do prava. Tuhle řeku mám prostě rád, WW5, neuvěřitelný spád 150 promile, nic extra záludnýho nebo nebezpečnýho a přitom se pořád něco děje.

2.5.2009 sobota

Vstávání opět nehrotíme a pomalu razíme na Sermenzu. Ale ne na klasiku, na horní, ale chceme zkusit dolní úsek k soutoku se Sesií. Podle rady v kilometráži okukujem soutěsku mezi skálama na konci, nedá se moc přenášet ani prohlížet (pouze ze silnice), ale měla by jít v pohodě. Tak jedem nahoru. Nasedáme ve městě Boccioleto pod tím, co se vrátí voda z elektrárny nahoře. Pro příště víme, že se autama dá sjet až dolů k řece, těsně před městem odbočkou dolu přes zákaz vjezdu. Očividně zákaz vjezdu nic extra neznamená, bylo tam aut hodně (ne jen vodáckých)


U řeky opět potkáváme Michelleho s partičkou. Hned na začátku je takový ostrý esíčko. Po něm klídek. Ale to je pouze ticho před bouří. Pak se řeka sklopí, začnou velký hranatý šutry a sifony, a následuje jedno těžký místo za druhym. Před zablokovaným místem s kládou se domlouváme, že nato kašlem. Část z nás nato nemá ani lodě a hlavně je to fakt nebezpečný, sifony, k tomu ještě kláda… Kdybychom jeli před Eguou, tak možná, takhle ne. Takže lezem nahoru k silnici, naštěstí neni moc daleko (ale vysoko :) ) Nakonec soutěska na konci, kterou jsme prohlíželi, je asi nejlehčí částí dolní Sermenzy. Jojo, tak tu si nechám poznačenou na příště. Ale sifony nebrat…

A tak přejíždíme na Sesii, na úsek pod soutokem se Sermenzou. Je to uplně něco jiného, celkem dost vody (máme střední stav) a pohodička. Vlny, semtam válec na blbnutí a jedno místo 4+ zvaný “Little Canada” (po prohlídnutí na pohodu, jen rychlej proud, vlny a dole kámen). Místní na tomhle úseku raftujou, voda celou dobu pěkně uhání a tady těch asi 7 km do Valmaggia k mostu (cestou je to druhý most) jsme jeli i s blbnutím asi 2 hoďky. Večer přejíždíme vedle do údolí k Mastellone, kde je supr  spací místo na nasedacím místě (město Bocciolaro) u řeky. Ještě za námi dorazila partička Čívy a spol, grilujem, povídáme u ohně, Terka s Kubou hrajou na kejtry…

3.5.2009 neděle

Dnes máme v plánu skočit na vodu hned v devět, abychom vyrazili zpátky do ČR nějak rozumě. A světe div se, po předešlých dnech, kdy jsme ve dvanáct ještě sušili mokrý věci, v 9 opravdu vyplouváme! Každopádně, ještě před vyplutím jsme v sobotu okoukli uzavřenou soutěsku, která opět nejde přenést ani prohlédnout z vody – ale ze silnice je vidět všechno, akorát klasicky o chlup menší. Vysoký skály a prosvítající slunce dolů do soutěsky slibujou fajn zážitek (toto je zhruba v půlce sjížděného úseku)


Celkově je řeka opět úplně supr, zajímavá těžší místa jsou střídaná lehčimi, akorát je potřeba dát pozor na vysednutí a přenesení 5+ místa před vjezdem do soutěsky (ono by to šlo, ale…). V soutěsce je pak jedno veselejší místo s válcema, vše je dobrý projet napravo. Před tímto se dá vysednout vpravo na mělčinu (za našeho stavu 80cm na výstupnim místě u mostu ve městě Aniceti – kousek před Varallem cestou dolů) a kouknout, co že to tam vlastně je.

Po soutěsce následují další zajímavý místa střídaný lehčími úseky, ale už dáváme všechno na oči, z vracáku do zvracáku. Teda do vracáku.

Fotogalerie

(pro správný formát fotek si okno zvětšte na celou obrazovku tlačítkem vpravo dole. Problém se zkreslením v malém formátu řešíme) / Click to extend over the whole screen.

Tak to byla naše další akcička, až na pár problémů před odjezdem vydařená na 200%, úžasný počasí, supr vodní stavy, sníh všude kolem na horách a fajn partička. A oproti Silvestrovské Galícii, kterou sem taky jednou dopíšu..jsme tam nenechali dokonce ani žádné pádlo ;-) A kam příště? Do oblasti Aosta. A potom? Znova dokola, protože v každé z těchto oblastí je kupy dalších řek… O tomto pádlování se můžete těšit taky na článek v nějakém příštím Hydru s dalšíma fotkama.

Foto: Blup, Rodeista

__________

PS: Děkujeme firmě Železný za půjčení auta a za kajaky, firmě sportkamery.cz za zapůjčení headcamery VIO a RedBullu za kartony plné křídel, energie a nové přírodní coly! Dále pak někteří z nás Hannahu, Bernu, Galasportu a Hiku.

__________


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také