Lee Valley White Water Centre

Lee Valley White Water Centre

Vodácký areál Lee Valley White Water Centre se nachází na severu Londýna v parku Lee Valley nedaleko ostatních olympijských sportovišť a byl slavnostně otevřen přibližně přesně vloni. Je to soustava dvou spojených kanálů, kterým vodu dodávají pumpy. Na obou tratích lze jezdit dle libosti furt dokola díky pásovým výtahům a překážky jsou sestaveny podle nejmodernějších trendů z plastových bloku jako od LEGA. Voda je filtrována a trochu smrdí chlorem. Nebála bych se ji pít. Součástí areálu je samozřejmě loděnice s šatnami a restaurací. V šatnách jsou skřínky na kod, teplé sprchy a fény na vlasy, což jsem velmi ocenila, když jsem se vrátila z ježdění promrzlá na kost!

Lee Valley White Water Centre

Lee Valley White Water Centre

Pokud se chcete svézt na lodi jinak jež komerčně na raftu, musíte vlastnit licenci BCU 3*, být v repre nebo dokázat vaše dostatečné vodácké dovednosti přímo na místě, tedy projít tzv. assessment. To stojí £5 pro každý kanál, začít se musí samozřejmě na tom menším. Jedna hodina ježdění pak stojí £10. Pokud plánujete navštívit areál, je nutné zjistit harmonogram přímo na stránkách a předem zamluvit případný assessment.

Menší rameno tohoto komplexu, nazvaný Legacy Loop, nabízí unikátní možnost tréninku a přípravy pro začátečníky. Je dlouhý 160m a má spád přesně 1%. Průtok je regulován třemi pumpami a stabilně se pouští 10,5 kubíků. Trať samotná je poměrně úzká, místama mělká a voda v ní docela pulzuje. Vracáků je mnoho, ty však kvůli průtoku dost silně kolují. Na své si příjdou i rodeisti. Hned několik válečků pěkně drží a serfovat lze na dvou malých vlnkách.

Dojezdová část Legacy Loop.

Dojezdová část Legacy Loop.

Abych se mohla svézt na vodě, i já musela projít assessmentem. Po pár teoretických poznámkách na úvod mě lektor požádal, abych sjela kanál za použití všech technik a dovedností, které ve mě dřímou ;-) , a při tom mě sledoval a zapisoval si do tabulky, jak si vedu. Běžně se musí ukázat i eskymák, ale to jsem kvůli teplotě vzduchu pohybující se na bodu mrazu ukecala! Jakmile byl instruktor s mou jízdou spokojen, mohla jsem se pokusit o to samé, ale v mnohem těžším terénu…

Nosit loď netřeba.

Nosit loď netřeba.

…jímž je The Olympic Standard Competition Course. Trať má celých 300m na délku a padá z 5,5m. Pět pump pouští 13 kubíků, takže je o zábavu postaráno hned na prvních třech stupních. Při nájezdu do nich mě až překvapilo, jaký to má spád! Následoval menší bazének, pod kterým byla lávka. Ta tu není jen tak, z ní je totiž nejlepší výhled na největší stupeň, který se dá přirovnat Niagáre na Čunovu. Takže jsem se zapřela nohama do půjčené dětské slalomky, mohutně zabrala a šup a už jsem měla do dělat, aby mě vracák nevyvezl moc nahoru. Pak jsem si dala pár přejezdů a jala se prozkoumat další vracáky. Kvůli schodovitému charakteru je obtížné kanál vyjíždět nahoru (nevěřím, že to někdo zkoušel), na druhou stranu se díky výtahům pohodlně dostanete zpět na start. Celá tahle legrace mě stála asi £25 (15 celý assessment a ježdění ve skupině s instruktorem a 10 za hodinu na vodě ). Dostala jsem takovou kartičku a vyfotili si mě, což doufám obnáší to, že při příští návštěvě už budu pouze platit na vodu.

Pod větším schodem v Olympic Course.

Pod větším schodem v Olympic Course.

I přes obvyklé sychravé počasí a neobvykle nízké teplotě jsem si hodinu ježdění v centru blížících se vodáckých olympijských her naprosto užila, a to i díly fajn partě vodáků z místního londýnského oddílu.

I want to dedicate a special thanks to Paul and Michele for these nice pictures.


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také