Liduprázdná řeka, u jezů se nečeká a v kempech, v kterých se nic neplatí, také není ani živáčka. Že vám tato koncepce koliduje s představou o Vltavě, vodáky nejoblíbenější řece v Česku? Kdo tento tok v posledních letech v létě navštívil, jistě potvrdí, že spíše než o vodáckou akci jde často o kombinaci hospodského tažení s dopravní zácpou. Kempy, kde člověk často marně hledá místo na stan, kiosek s klobásou za každou zatáčkou a fronty u jezů, které se protáhnou na dobrou půlhodinku. Proti gustu žádný dišputát, ale ne každému se to líbí. Jak tedy dostát obrazu vylíčenému výše? Snadno. Zapomeňte na letní víkendy a vyražte na Vltavu 23. prosince.

Pravda, nezastírám že tato metoda má i své stinné stránky. Tak především zapomeňte na plavky a sandály. Pokud nejste opravdoví otužilci, je třeba se navléci do několika vrstev v závislosti na aktuální teplotě. Vydaří-li se nadprůměrně tuhá zima, vypadá člověk jak pumpa v zimě. Na kánoi to totiž s pohybem obvykle nepřeháníte a tak zvláště dolní končetiny záhy pěkně mrznou. Pohled na vodáka v lyžařských rukavicích je jistě podivný, ale když se dostanete blíže a zjistíte, že se na jejich povrchu voda v mžiku mění v ledový škraloup, pochopíte. A teď všechnu tu hromadu věcí vynásobte dvěma, jeden totiž nikdy neví. Zima je ale asi jediné negativum, na které se musíte připravit. Vyváženo je ovšem krásnou přírodou. Unikátní výhledy z řeky na spící přírodu a poklidná atmosféra je balzámem v čase předvánočních shonů. V tuhých zimách je tu tedy ještě jedna nejistota. Nikdy nevíte, kam až dojedete. Ale o tom ještě později.

Vánoční sjetí Vltavy, které pořádají moji kamarádi pravidelně před Štědrým dnem je výtečnou příležitostí jak se setkat a popovídat si. Ostatně, tento sváteční čas je k tomu předurčen. Tato tradice sahá už deset let nazpět a nejodvážnější matadoři nevynechali ještě ani jeden ročník. Obvykle se začíná v Rožmberku. První den se dojede do Zlaté Koruny, odkud se následujícího rána pokračuje k Českým Budějovicím. Méně kurážní jedinci se pak připojují až k této druhé fázi a vyhýbají se tak nocování ve vymrzlém stanu. Že jde o akci mimořádně náročnou potvrzuje i fakt, že k načerpání morálních sil na druhý den plavby nestačí ani krásné pohledy na Český Krumlov zahalený v bílém hávu, ale je nezbytné navštívit některou z hospůdek v Zlaté Koruně. S koncem zavírací doby je třeba se rozloučit s tepelným pohodlím a přesunout se do stanu, vyšší počet osob v malém prostoru je zde určitě výhodou.

Ranní vstávání je poměrně nepříjemné, překoná ho snad jen následné balení věcí. Vše, co bylo ponecháno napospas mrazivému vzduchu, je obaleno jinovatkou a spolu s tropikem si s sebou vezete další 2 kila ledu. Hrnek horkého čaje, nebo i něčeho ostřejšího je rozhodně nutný k odhodlání usednout do kánoe a nechat se unášet mezi ledovými krami dále po proudu. Jízda v mírném alkoholovém opojení je, v zájmu zachování základních životních funkcí, namístě. Ale opravdu jenom mírném. Opatrnosti není v tomto ročním období nazbyt a koupel ve vodě o teplotě jen málo nad nulou není jistě nic, co byste si přáli zažít.

Přesto se téměř každý rok najde někdo, kdo si tuto příležitost nenechá ujít. Stačí totiž jeden neopatrný pohyb, nebo vlnka na jezu a je vymalováno. Je to zvláštní pocit, kdy po pádu do vody necítíte ihned její chlad. Trvá asi půl sekundy. Poté se prosákne všemi vrstvami, dříve velebenými, nyní proklínanými a dostane se vám až na kůži. Náhle jste o 10 kilo těžší a vyškrábat se na břeh se zdá být nad vaše síly. O plavání nemluvě. Naštěstí je Vltava většinou dostatečně mělká a dá se dojít po dně. Na břehu pak přichází ke slovu ta druhá hromada oblečení, kterou jste zabalili do konve, u které doufáte, že si zachovala co nejvíce ze své dávné voděodolnosti. Po uspěšném převlečení a vhodném zahřátí vnitřních útrob pak můžeme vesele pokračovat dále. Nedoporučuje se ovšem opakovat výše zmíněnou proceduru vícekrát. Je empiricky vyzkoušeno, že již po druhém cvaknutí se u daných jedinců projevují markantní příznaky nechutenství k další plavbě kořeněné mnohými jadrnými výrazy. Nutno také poznamenat, že lze riziko s úspěchem minimalizovat tím, že každou kánoi obsadí jen jeden člověk. Stabilita se tak výrazně zlepší.

Pravou metlou zimního vodáka není ovšem jeho nešikovnost, ale jezy, přesněji řečeno jejich vzdutí. S tím už nic nenaděláme. Pokud je teplota výrazně pod bodem mrazu, dochází na klidné hladině k vytvoření souvislého ledového příkrovu. Ten je zpočátku tenký jako list papíru a lze lehce projet, ale postupně nabývá na mocnosti. Je až s překvapením, jak slabá vrstva stačí, aby naprosto znemožnila plavbu. To se pravidelně stává osudným před Boršovem nad Vltavou. Scénář je vždy stejný. Ledových ker přibývá, naopak mezery mezi nimi se povážlivě tenčí. V určité chvíli se z nich stane souvislá ledová bariéra a je nemožné vůbec pádlem prorazit k vodní hladině.

Nezbývá pak, než přirazit ke břehu a pokračovat buď pěšky, nebo, v lepším případě, zavolat pro odvoz. Ne každá zima ovšem bývá tak krutá a tak se dá často dojet až do samotných Českých Budějovic. Při projíždění historickým centrem vás opět obklopí vánoční atmosféra a vy už se, náležitě vymrzlí, těšíte na teplo domova. Možná si v tu chvíli také řeknete, že těch překážek a nástrah po cestě bylo až příliš a že vám to za to nestojí. Ale když si následně, po pár dnech, vzpomenete na řeku, nad jejíž hladinou se vznáší lehký zimní opar prosvícený ranním sluncem a poklidnou, ničím nerušenou jízdu, je vám jasné, že příští rok jedete znova.

Video ze zimního pádlování na Youtube (doporučuju přepnout na HD kvalitu)

A na závěr ty slibované odkazy, kromě Kuby webu(ů) doporučuju kouknout na naprosto dokonalé fotky a povídání o lezení v Savojských Alpách nebo na foto-povídání o cestování po Tadžikistánu.

Text a foto: Jakub Cejpek (www.jakub.photo-design.cz)


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: ,