V tu chvíli jsem ještě myšlenkama jinde. Ležím překrytá spacákem s nadzvednutou nohou a pomalu se vzpamatovávám z analgetik. Cítím plíživou bolest a chytají mě křeče. Zkouším na sebe narvat aspoň nějaké vodácké oblečení a kolem poledne vyplouváme na vodu. Sedím na boku nákladního raftu s nohou ponořenou ve vodě. Řeka má stále teplotu kolem 5 °C, což je pro mě příjemné.

Po necelých 8 mílích spatřujeme podivný horizont, za kterým se ozývá burácení pekel. Lava Falls je podle americké obtížnostní škály ohodnocena 9, vedle ni však vypadají dosud sjeté devítkové peřeje jako nic. Hoši jdou tu nádheru obhlédnout já čekám na raftu. Postupně se vracejí, ale nikdo moc nemluví a suverénnost ze zdolání předchozích obtížných peřejí je fuč.

Grand Canyon - Colorado river - Lava Falls - Ohlídka peřeje

Obhlídka peřeje Lava Falls (9).

Grand Canyon - Colorado river - Jak to asi dopadlo.

Jak to asi dopadlo.

První kajakářské trio úspěšně zdolává mohutnou peřej. Moji ˝bývalí˝ parťáci z R4 mě zkouší přemluvit, abych to s nimi přeci jen zkusila splout, ale s tou nohou si fakt netroufám. A jako by si to přivolali sami – opět se koupou. Tentokrát nevěřím, že to Robert udělal schválně. Když se to od kluků dozvídám, napadá mě, zda nezkusit jít po břehu. Ostravacka R4 se chystá na splutí s podivnými rituály, které mi na klidu zrovna nepřidají. Ke zbylým dvěma veslovacím raftům přicházejí Anděl a Fantomas. Fany mi se zděšením v očích popisuje, jak si Lava pohrála i s ostravskou sekcí a je rozhodnutý jít pěšky.

S důvěrou ve svém muži zůstávám pěkně na vesláku. Anděl volí, narozdíl od kajakářů, cestu zcela vlevo. Pevně se držím a vyhlížím ten masakr před námi. Projíždíme kolem válců o velikosti nákladního auta, kterých je hned několik za sebou přesazených. Najednou však škrtneme o břeh a jeden ˝menší˝ válec koupíme bokem. Málem mě to katapultuje. Škrábu se rychle zpátky, ještě však není konec. Následují už jen ohromné, ale hladké vlny.

Grand Canyon - Colorado river - Lava Falls

Ostrava jedem!

Grand Canyon - Colorado river Lava Falls - Anděl s bagáží navíc.

Anděl s bagáží navíc.

Grand Canyon - Colorado river - Lava Falls - Eči najíždí do ˝Véčka˝.

Eči najíždí do ˝Véčka˝.

Bazaltové skály.

Bazaltové skály.

Čekáme na Ečiho, který sedá do kajaku a projíždí pravou stopou, kudy jeli i ostatní kajaky. Rázem však mizí ve vlnách a objeví se dnem vzhůru. Úspěšně eskymuje, míří ale přímo do propěněné díry. Loď už spatřujeme bez něj, pod peřejí odlovujeme jeho i materiál. Fany nakonec sebere odvahu a pouští se na vesláku Andělovou stopou a dole je vysmátý. Kotvíme na 180,5 míli v kempíku Lower Lava a téma večera je nečekaně peřej, která o sobě ještě dává vědět v podobě tlumeného šumu v dálce. Anděl je terčem vtipných poznámek typu kromaňonec nesoucí si kořist na zádech, jelikož se stává mým jedniným prostředkem, jak se dostat k vodě, kde mohu chladit oteklý kotníček. Žvýkám brufen a dokola si opakuji hlášku ˝guide necítí bolest˝.

Na vodě je bezvadně. Teplo jako v létě a je stále co obdivovat. Název Lava napovídá, že proplouváme oblastí, kde se bazaltové útvary dostaly na povrch. Zatáčku za zatáčkou si užíváme úžasné výhledy, pocit klidu a dobré nálady. O zábavu se postaral i Anděl, kdy ochotně zachránil kufřík s kamerou a veškerými videozáznamy a sám při tom zahučel do vody, za což byl odměněn aspoň snickerskou. Z přepravních beden vytahujeme poslední zásoby jídla na slavnostní večeři – fazolky očekávání splnily :-)

.

Pumpkin Spring - bazén s příjemně teplou, i když smradlavou vodou.

Pumpkin Spring - bazén s příjemně teplou, i když smradlavou vodou.

.

Na poslední etapě nikam nespěcháme. Špičatý kopec s názvem Diamond Peak na 225 míli nás vrací do reality. Hoši rozebírají materiál a nakládají ho do aut, které nás odvezou zpátky do městečka Flagstaff. Našemu řidičovi snad nebylo ani 18 a plete si cestu z kaňonu s nějakou rallye. Ve Flagstaff necháváme věci na hotelu a jde se do hospody. Tak nějak doufám, že aspoň někdo zůstane schopný mě odnést zpátky na hotel. Párty pokračuje i na hotelu. Napůl ucha sleduji předpověď počasí, která hlásí nějakou sněhovou kalamitu. Moc se mi tomu nechce věřit, vždyť v Canyonu už panovalo léto.

Druhý den cestou na letiště doslova zíráme, jaká je to chumelenice. Kvůli zrušení letu absolvujeme autem cestu do Las Vegas, odkud máme letět do Evropy. Hodinu za Flagstaffem už nejsou po sněhu ani památky. To počasí se asi zbláznilo. Let do Evropy se naštěstí stihneme i přes posun času na letní. Taky si konečně užívám trochu autonomie díky supr letištním invalidním vozíkům, po chvíli už to mám v ruce a zručně brázdím letištní halou. V Londýně už tak pěkné vozíky nemají, protože jsou opatřeny takovou brzdnou pákou, kterou sami nezmáčknete a musí vás nekdo neustále doprovázet. No a další den po příletu si jdu pro nechodící sádru…

Překvápko z rána.

Překvápko z rána.

Foto: Terka, Smolík, Mojo

A jako bonus, že jste vydrželi číst až sem, se můžete podívat na výběr mých fotek. Chci poděkovat hlavně Smolíkovi a Mojovi, že mi poskytli ty své.


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: , , , ,