The Ross Wheeler, pozůstatek dávné expedice.

The Ross Wheeler, pozůstatek dávné expedice.

Když zafoukal ten správný vítr... Foto Smolík.

Když zafoukal ten správný vítr... Foto Smolík.

Na 126,3 míli začíná Middle Granite Gorge a s ní celých 12 mílí bazaltových vymletých útvarů, černých jako uhlí, v úasném kontrastu s červenou žulou a dalšími horninami. Takový trek s úžasnými výhledy na nás čekal na 134,4 míli. Říká se mu Trail to Thunder River Springs a jak název napovídá, dojde se až k vysoko pramenícím vodopádům, ze kterých je překrásný výhled na zasněžené vršky Great Thumb. Cestou je toho hodně k vidění, např. rozkvetlé kaktusy či malé draky (agama to nebyla, ale bylo to velké a zle to hledělo). A konečně trochu zabolely i jiné části těla, než ty z pádlování.

Trail Tapeats Creek - Thunder River - Deer Creek Loop.

Trail Tapeats Creek - Thunder River - Deer Creek Loop.

Tapeats Creek. Foto Mojo.

Tapeats Creek. Foto Mojo.

Tímto údolím se chodí...

Tímto údolím se chodí...

V travertinových vrstvách prostřední části splouvaného úseku Colorada se nachází mnoho bočních kaňonů, které stojí za to navštívit. Nejen že se v jejich vodách vyskytují ryby, v čisté vodě bez písku se lze skvěle okoupat. První větší boční kaňon, který jsme navštívili, se nazývá Matkatamiba a nachází se na 148,4 míli. Zakotvit u něj je docela legrace díky silnému kolovadlu, naštěstí nikdo z týmu neodplaval. Dál už jsme si užívali trochu bouldrování, opalování a procházky proti proudu potoka. V loňské zimě se tímto kaňonem údajně prohnaly povodně, které jej rozšířily i o metr. Dost děsivá představa!

Matkatamiba Canyon, foto Mojo.

Matkatamiba Canyon, foto Mojo.

Oběd u Havasu Canyon, foto Smolík.

Oběd u Havasu Canyon, foto Smolík.

Další trip směřoval proti proudu Havasu Creeku na 157,3 míli. Tento pohádkový kaňon mě uchvátil ze všech nejvíc. Kaňon se světle modrou, teplou vodou se nachází na území kmene Havasupai a je batůžkáři velmi navštívený hlavně kvůli Mooney Falls. Barvu vody má na svědomí rozpuštěný hydrogenuhličitan vápenatý z travertinu. Tentokrát nás trochu zradili stounmeni, kteří před námi uskakovali a schovávali se. Díky tomu jsme si dopřáli pěknou hodinku a půl pětkového bouldrování s jedním pádem do vody :-)

K pěšině je nutné doplout.

K pěšině je nutné doplout.

Havasu Creek.

Havasu Creek.

Fern Glen Canyon. Foto Smolík.

Fern Glen Canyon. Foto Smolík.

Fern Glen Canyon na 168,5 míli je mnohem kratší, než ostatní, zato dokonale izolovaný. Je to skvělé místo k rozjímání u vodopádku. A ze všeho nejlepší je, když vás z toho rozjímání vytrhne kolem jdoucí nahatý Phantom s kanistrem na vodu :-) Kousek pod Fern Glen, u levostranného kaňonu Mohawk, jsme kempili. Jsou tam podobné travertinové stalagtity, jako ve Fern Glen.

Naplavené dřevo u Mohawk Canyon.

Naplavené dřevo u Mohawk Canyon.

A tím se završila etapa průzkumu bočních kaňonů. Samotný Mohawk jsme až tak důkladně neprohlíželi, nacvičili jsme v něm aspoň vyprošťování raněného v méně schůdném terénu. Řeč je o mně a mém kotníčku. Touto cestou bych chtěla poděkovat hochům, že mě tam nenechali na pospas divé zvěři, a Honzovi za to, že dobře píchá… injekce ;-)

Nešikovné maso musí pryč ;-) Mohawk Canyon,foto Bob.

Nešikovné maso musí pryč. Mohawk Canyon, foto Bob.

Bohužel se to stalo hned ráno v den, kdy jsme se dostali k legendami opřenou Lava Falls. O tom, jak si ji hoši dávali, napíšu příště. Snad to bude brzy, děkuji vám však za vaši trpělivost…

Foto: Terka, Smolík, Mojo, Bob


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: , , ,