Pokračování z 1. dílu

Ve středu ráno se nechce nikomu vstávat z pohodlí chatičky. Dlouho zevlujeme v kempu a teprve kolem 1h vyrážíme na Bistrici, která se vlévá do Driny v Brodu.  5km od soutoku se říčka zařezává do hor. Hned z kraje hor je katarakt a pak ještě další. Teče tam odhadem 20 m3.

Na katarakty co jsme viděli byl průtok příliš vysoký. Po dohodě se vracíme na vyzkoušenou Sutjesku. Cestou nás v Brodu zastavuje policajt a chce nám dat 50€ pokutu za blbě navázáné lodě. Konkrétně za to, že lodě moc přesahují směrem do předu. Když Davídek lodě na vleku přerovnal, pouští nás bez pokuty se slovy: „Čechy mám rád, tak jeďte.“.
Jedeme stejný úsek Sutjesky jako včera. Vody je asi o 20-30 cm méně vody. Řeka je o poznání jiná, vylézají kameny, teče pomaleji, takže je vlastně lehčí a peřeje nejsou tak souvislé. Úsek k památníku je v poho, dále taky lehčí. Cestou se dokonce objevuje asi na 15 minut slunce. Užívané si jeho teplo. Končíme opět v kempu u Driny.

Bosna 2010 - kemp Drina

Honí nás mlsná, včerejší zkušenost s místní kuchyní nás potěšila, proto se hned vydáváme do hospody Staryj Duk. Davídek námBosna 2010 - Fernet dělá divy domluvil úbytko a  hlavně bosenskou specialitu „jaglečina“ nebo-li jehněčí. Hospůdka je útulná. Kromě nás je tam i skupinka Srbů. Podle tlustých aut stojících před hospodou hádáme, že tito hoši něco znamenají. Hned se zajímají odkud jsme a tak. Stanďoch, který umí már slov bosensky, se ujímá role komunikátora. Po chvíli vychází najevo, že mezi nima sedí právě ten policajt, který  nás chtěl v poledne pokutovat. Hned nám posílá flašku Ballentynky, piva a víno, jakože prý na udobřenou. No co, jim na stole přistává naše slivovice. Když Kečup zahrál na kytaru, rozjel se večírek. Jak tak  pijeme panáky, vychází najevo, že tam s náma sedí jakýsi ministr z Bosenské vlády.

Těsně před 22h se najednou srbská partička zvedá a odjíždí každý svým autem. Majitel nám opatrně naznačuje, že bychom měli taky vypadnout, páč ve 22h musí všechny hospody zavírat. Pokuta je 500€. Tento argument nás přesvědčil a odcházíme do altánů na zahradě pokračovat ve večírku.

Čtvrteční ráno nás nebudí bubnování kapek do stanu, radostně vyrážíme na Taru. Máme v plánu nejlepších 8 km, které jsou na konci kaňonu. Odbavíme se na Bosenský i Černohorský straně a vracíme se do území nikoho, kde je odbočka na cestu směr kempy.Bosna 2010 - dojíždíme Taru

Jedeme asi 8 km po cestách bez asfaltu. Uprostřed platíme každý 1€ za vstup do národního parku. Pak ještě asi další 4 km.

Tara má díky vytrvalým dešťům nadstav takže jsou tam obr vlny, které se jen zřídka přebalí do válce a řeká má sílu. Nic kromě mořské nemoce nebo dlouhé rozplavby nás nemůže potkat …a vlastně ani nikoho nepotkalo. Končíme pod mostem mezi celnicema.

Bosna 2010 - Vítejte v Černé Hoře
Zájezd je dávno v druhé polovině, ale stále je se na co těšit, nyní máme v zaměřovači Pivu v Černé Hoře, jen pár kilometrů od hranice s Bosnou. Pohled do koryta pod obrovskou přehradou nás potěšil, vody vypouští do koryta dost. Splutí necháváme na zítra, přesouváme se pár kilometrů na jih k Pivskému jezeru. Za městem Plužine uhýbáme na vedlejší silnici směr Stabna. Asi po dalších 4 km nalézáme super bydlík na slepé cestě vedoucí do jezera.

Bosna 2010 - Šemík před skokem

V pátek ráno se stalo nebo neuvěřitelného – ráno svítí slunce a tahá nás ze stanu. Snídaně v poklidu, před 12h už odjíždíme směr přehrada na Pivě ….cestou slunce opět mizí v mracích.
Vracíme se k přehradě odkud stále vytéká slušný počet kubíků. Po domluvě s člověkem, co se motal u technických budov, nasedáme na vodu přímo pod monumentální hrází. Na otázku kolik teče říkal: „Tri po sedemdesáti“. Usoudili jsme tedy, že nejspíš pracují 3 turbíny a vytéká z každé 70 m3.

Bosna 2010 - Jirka na nástupu na Pivu

Ale co tím myslel doopravdy nevíme, na 210 kubíků to nevypadalo snad to byl výkon elektrárny v kilowatech, ale charakter měla řeka spolehlivě norský. Vypadá to, že je opravdu větší voda, tráva je asi metr pod vodou. Jedeme. Obrovský vlny, velký tah vody jedno místo na prohlédnutí s válcema. Dojezd na stejně místo jako včerejší Tara, jen je třeba vypádlovat proti jejímu proudu k mostu. Teď už nám zbývá jen jedna řeka a to Prača, je to na ni 3 hodiny přejezdového večírku.

Bosna 2010 - Prača, nástupní most

V noci se honí přeháňky. V sobotu ráno nás budí vytrvalý déšť …už jsme si zvykli na mokré vstávání. Vyrážíme pádlovat. Nikomu se do převlékání nechce. Ze silnice není řeka skoro vidět. Domluva je jasná, končíme u lomu. Řeka je sevřená a docela pěkně odsejpá, přeje nám i počasí – lepší se.  Z lomu pokračujeme k soutoku s Drinou. Byla to ta nejlepší volba. Za lomem nás čekaly super kaskády, krásné souvislé peřeje až skoro k výstupnímu místu těsně před starým mostem.

Bosna 2010 - Prača

Slunce si to u nás chtělo vyžehlit a tak nám na převlékání trochu zasvítilo. Naházeli jsme věci do auta a zamířili směr domov přes Sarajevo. Sarajevem projíždíme kolem půl pátý- tedy za odpolední špičky. Aspoň máme čas si město z auta prohlédnout. Už je docela opravené, stopy války téměř zahlazeny.

Cesta do Bihače je dlouhá, lépe řečeno nekonečná. Po půl jedenáctý večer konečně projíždíme Bihačem, ve 23h jsme s drobným zakufrovaním na hraničním přechodu Izačič do Chorvatska – zpět v civilizaci. Do Slovinska vjíždíme v 1:45h, Mikulov míjíme v 6:40h.

Před polednem vybalujeme v Konstruktivě a slunce se do nás opírá co se do nás vejde, jako by nám chtělo vynahradit těch 10 propršených, ale úžasných dnů.

To je zápis ze zájezdu loňského a já začínám plánovat další jarní zájezd, tentokrát do Albánie.

Foto: Břeh, Vráťa Wozniak, Kečup


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: , , , , , , ,