Základní data:
Účastníci: Břeh, Stanďoch s Prďochem, Žabka, Kečup, Evička, Wraťka, Jiťa, Davídek, Jirka N.
Termín: 13. – 23. 5. 2010
Dopravní prostředek: Ford Tranzit+vlek
Ujeto: 3800 km

Tento zájezd byl poněkud specifický a přiznám se, trochu jsem se bál, jak to dopadne. Poprvé za svou (více jak desetiletou) kariéru velitele jarních zájezdů jsem přípravu tak trochu podcenil. Co si budeme povídat, práce prostě zdržuje od zábavy. No ale abych nezdržoval, tak jak jsme se teda měli?

Začátek zájezdu byl netypický, snad díky Jirkovi Novákovi, který se ujal neradostné úlohy popoháněče, se nám podařilo naskládat veškerou výbavu do auta v neuvěřitelně krátkém čase a vyrazili směr Karlovac. Cestou řidiče i navigátora prověřil průjezd Slovinskem. Platit za pár kilometrů dálnic nám přišlo jako přílišný přepych. Slovinští silničáři přichystali férové pasti a lákadla, jen abychom jim na tu jejich dálnici najeli.

Bosna 2010 - Una, Štrbački Buk
V pátek ráno vjíždíme do Bosny a Hercegoviny, v krajině je stále možno najít stopy balkánského konfliktu. Před  polednem jsme v Bihači u Uny. Vody je spíš méně, proto míříme na horní tok k vodopádu Štrbačky Buk. Chvíli řešíme, že nemáme permit na řeku, ale opravdu jen chvíli. Ve dvě už sedáme na vodu. Úvodní vodopád nikdo nepokořil.  Ze začátku jsou zábavné prahy obtížnosti WW III-IV. Zhruba po 1 km obtížnost klesá, k nelibosti všech, na II-III. Krajinově nádherná Una končí nekonečným volejem. No aspoň, že v samém závěru jsou 2 hravé stupně. Je pěkně. Místňáci mluví o tom, že se má počasí kazit. Ještě netušíme, že je to poslední hezký den zájezdu, teda co se týče počasí. Večer nocujeme nedaleko Sany. Rozjíždí se první grilovací večírek. Únava si vybírá svou daň, většina po zdolání opečené kotlety a prvního pivka usíná v křesílkách :)

Bosna 2010 - bosenský přístup k ochraně přírody

Sobota nás budí deštěm, v přestávce mezi deštěm a deštěm snídáme. Na Sanu sedáme kdesi daleko od civilizace u bezejmenného mostu.  Sana má obtížnost WW III(1x III+) při asi 10m3, nejtěžší místo zdoláváme hned ze začátku pod pěším mostkem. Dál si užíváme 3 km dlouhou lesní soutěsku. Po vyjetí z lesa jedeme asi 3 km skoro po voleji. Je tu vidět neuvěřitelný rozdíl mezi opuštěnou soutěskou a přítomností vesniček. Břehy jsou rázem obsypané odpadky. Konečně nacházíme most, kde čeká náš doprovod, a vyrážíme na dlouhý přejezd směr Ugar. Pořád prší, tak bereme zavděk spaním pod mostem na nástupním místě. Strhává se slušný večírek, Kečup hraje na kytaru, Standa mu do toho štěká do ohně.

Bosna 2010, Ugar

Nedělní probuzení je pro někoho dost brzké. Například Wraťa si vybral na spaní pěkný píseček, ale už si nevšiml, že je to vlastně tišina uprostřed bočního, v tu chvíli vyschlého, koryta Ugaru. Ten díky vydatnému dešti během noci stoupl a vrátil se zpět do svého. Není nad to, když vás probudí mokro ve spacáku.

Bosna 2010 - Ugar

Po snídani (kolem půl dvanáctý) vyrážíme na Ugar. Patnáct kilometrů WW III  v hlubokém a opuštěném kaňonu uteklo i přes nekončící déšť rychle, i když ke konci se do nás už pořádně zakusovala zima. Potěšil nás docela krátký dojezd po voleji.

Bosna 2010 - Neretvice

Přejíždíme na Neretvici. Cestou míjíme řeku Rama. Vypadá to na pořádný vodnatý mazec, ale necháváme si zajít chuť. Počasí je stále na houby – prší.

Pondělní ráno nás vítá již tradičně – prší nebo aspoň mrholí. Vyrážíme hledat nástupní místo Neretvice, lehce bloudíme. Poznámky dřívějších výprav se rozcházejí se skutečností. Nakonec nasedáme u 5. mostu od vesnice a užíváme si úžasnou řeku s jedním nesjízdným místem.

Bosna 2010 - Mostar, historický most

Bosna 2010 - Mostar

Další cesta nás vede přes Mostar. Neodolali jsme a vydali se na podvečerní krátkou procházku vyhlášeným městem.  Auto jsme nechali kousek stranou od centra vedle nově vystavěného monolitického kostela, kterému vévodí obrovská, taky monolitická, věž. V samotném centru stále není problém narazit na stopy války z 90-tých let.  Rozstřílené domy a výstavky fotografií jsou k vidění takřka všude. Zhruba po dvou hodinách se vydáváme dál, čeká nás dlouhý přejezd přes kopce na Gacko. Hodně nás překvapilo, že cestou od Mostaru do Gacka (cca 80 km) nebyla žádná benzínka. Náš cíl je tentokráte řeka Sutjeska. Přejezdový večírek byl  zábavný jako vždy.

Bosna 2010 - Sutjeska

Při hledání vhodného místa na spaní jsme málem zakempovali v minovém poli – v noci prostě nejsou vidět výstražné cedule…..

Skoro od začátku zájezdu nás provází déšť, ani úterek není výjimkou, při převlékání do hydra počasí nad námi ustrnulo a nechalo nám jen těžké černé  mraky. Sutjeska v kaňonu hučí. Trochu nás děsí všudypřítomné varovné cedulky upozorňující na miny. Jako jediné možné nástupní místo volíme 3. most od vesnice Tjentiste. Slézáme opatrně podél konstrukce mostu. Čekají nás parádní peřeje WW III-IV. V městečku Tjentište (u partyzánského pomníku) přistupuje Jíťa a Žabka. Řeka se za vesnicí trochu uklidní, ale po cca 2 km se opět rozběhne. Je hodně vody, tak 30-40 m3, WW III-IV. Od pomníku na soutok s Drinou je to celkem 10 km skvělého svezení. Na soutoku je nutno vypádlovat asi 200 m proti proudu Driny, kde jsou kempy a dá se sjet k řece autem. Dnes se nám už dál nechce, zůstáváme v kempu (5€/os + 5€ večeře).

Mají tu krytou verandu s ohništěm, tak po večeři nahříváme prochladlé kosti, klábosíme s majiteli kempu, nalejváme se českým pivkem a bosenskou pálenkou a je nám fajn.  Skryti před deštěm večírkujeme dlouho do noci. Jsme rádi, že nemusíme stavit mokré stany, spíme v chatkách.

Pokračování najdete ZDE.

Foto: Břeh, Vráťa Wozniak, Kečup


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: , , , , ,