Tentokrát vyprávění pojmu globálněji.

Něžná část naší skupiny



Parta
Různorodost posádky se patrně odrazila od stylu, jakým se celý zájezd organizoval. Příjemným překvapením však bylo, že si všichni členové evidentně seděli, a to nejen na břehu. Kupodivu byli i všichni podobně naladěni, takže se celý zájezd zvrhnul v nehoráznou dovču. Snídalo se hodinu, dalši hodinu se sušilo hydro a teprve pak jsme se tak nějak dopotáceli na vodu. To, co se prozevlilo před nasednutím, se však dohnalo poměrně rychlou a sehranou jízdou. Dalším společným znakem všech účastníků byl velmi kladný vztah k dobrému jídlu, které hraničilo s obžerstvím. Jedlo se zkrátka na příděly :-)

Calanche di Piana



Voda
Letošní voda byla poznamenaná stále se držícími nízkými teplotami, což mě, zmlsanou z loňských zážitků, moc nenadchlo. Některé úseky byly spíše materiálová záležitost. Dokonce jsme jednu řeku vynechali, ne kvůli minimálnímu stavu pro splutí, ale protože pršelo. Tímto hrdinským činem jsme se všichni zařadili do teamu solárních jezdců. Ani mi to nakonec moc nevadilo, protože mi antibiotika a podřené klouby na rukou zvedly obtížnost řeky tak akorát.
Ve stejnou dobu, co jsme byli na ostrově, se konal tradiční Corsica festival. Promítaly se filmy a večírkovalo se, program byl nabitý. V důsledku toho byly nabité i řeky. Na většině nasedacích míst se stály fronty a netřeba líčit hyperfrontu na klasickém úseku Rizzačky.

Kejml, Pšenda



Kayak community
Na druhou stranu si člověk pokecal s lidmi, které zná třeba z mistrovství ve snoukajakingu nebo z jiných sešlostí. A že bylo o čem si povídat! Vyhozená ramena, nabořené špičky kajaků… I letošní vodní stavy vnesly své ovoce. Zkrátka potkávali jsme vesměs prima lidi. Bohužel někteří obyvatelé ostrova stejný názor nesdílejí. Podle nich jsou kajakáři banda nevychovanců, kteří jim akorát narušují klid. Především se to projevuje tím, že banda tutěch sobců se nasáčkuje do lázní a dělají tam binec a hluk až do pozdních ranních hodin. Ať už je to několik opilých aroganců, nebo celá kajakářská komunita, teď už na tom nezáleží. Nápis, který se objevil po té osudné narozeninové pařbě, hovořil jasně. Pak se nemůžeme divit, že nejsme na některých místech vítáni.

Na Bavele byla fakt kosa!



Ještě mě napadá spousta filosoficky laděných myšlenek, na téma vodáci a jejich chovaní na mimo řeku, ale už vás tím nebudu zatěžovat. Pokud vás více zajímá, co jsme v jakou hodinu prováděli a jaké byly naše konkrétní vodní stavy, přečtěte si Marcelův článek.

Na závěr bych ještě chtěla všem poděkovat za to, že jeli, a za supr atmosféru. Bylo to prostě skvělé!

Foto: Blup, Honz, Jára


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také