aneb Zápis z cest – část druhá
Je tu pokračování o výletu na Korsice.
8.4.2009 středa – Lizola
Ráno nikam nespěcháme. Počasí není nic moc, ale třeba se nějaká fotka povede. Koukáme na Lizolu u elektrárny a hádáme, jaký bude mít charakter. Karabáčovo vyprávění nás napnulo, jako by tam měl být Ježíšek . Koryto je hodně zařezané do údolí a všude kolem jsou vysoké břehy se stromy.Projíždíme úzkými uličkami vesničky Soccia a zastavujeme u garáže, za kterou se chodí k řece. V dáli vidím Mu$ku, jak se prodírá pěšinou. Než stihneme popadnout kajaky a vyrazit, slyšíme melodický klakson hlásící příjezd partičky našich francouzských kamarádů. Stezka se rozdvojuje. Volíme cestu po vrstevnici. Po 20 min chůze scházíme ke kamennému mostu, pod kterým je malý slajd.
Než doplujeme k dalšímu mostu, sešoupeme velmi zablokované, téměř suché koryto. Zpočátku si říkám, že Tomo neprohloupil, když si dal odpočinkový den. Jsme často nuceni přenášet. Skáčeme první vodopád a sjíždíme několik slajdů. Připlouváme k pěší lávce. Jak se později dozvídáme, Karabáčova i Čívova skupinka nasedaly tady. Udělali dobře, až tady žačíná být Lizola zajímavá. Kousek za lávkou je místo, které je dobré prohlednout. Koryto si drží pěkný spád a stále musíte hledat tu správnou cestu. Není výjimkou odstrkování se rukama. Hladké slajdy jsou často zakončeny vodopády. Na jedním zajímavějším slajdoskoku nás dohání pět frantíků.
Nasedali tam, kde my, a většina jejich party vysedla u mostu. Tento potok nedává svůj poklad jen tak. Rozhodně ne tomu, kdo se nechá na začátku odradit. Soutěska se prohlubuje a zužuje. Díky Marcovy znalosti úseku jedeme pár míst na oči, například parádní, hodně kolmý tripleslide, který se mi zapsal hluboko do srdíčka. Než se zhoupnete přes hranu je pohled dolů jedinečný. Kdybych to prohlížela, tak to nejedu! Za další lávkou připlouváme k nesjízdnému vodopádu. Frantíci slaňují vlevo, my spouštíme lodě po pravé straně, kudy se dá slézt k vodě. Tím však zábava nekončí. Následuje několik skoků, slajdů a slajdo-dropů, na jednom z nich Andělovi praská loď.
Po 3,5 km jízdy vylézáme u elektrárničky. Ony to takové druhé Vánoce byly. Vodu odhaduji na 1,5 kubíků. Přejíždíme k Taravu. V lázních je plno, a tak stavíme stany u “bagru”.
9.4.2009 čtvrtek – lower Taravo
Mně se teda na vodu rozhodně nechce. Už třetí den vykašlávám plíce a ručičky je také dobré šetřit. S Martinem, Andělem a Vašíkem si dopřáváme sanitární den v lázních. Také konečně navštěvujeme lékárnu. Cestou po D757a do Zicava koukáme na potok Molina, ke kterému jsme natahovali krky i vloni. Letos valí! Pátrací akci necháme na jiný rok. Jožku jsme nechali u “bagru”, že se projde proti proudu řeky a bude si kreslit.
Tom & Tom (Tomo a Lama) se připojují k partě Vodák-sportu na spodní Taravo. Vyzkoušejí si dynamic duo. Netušili však, že budou nuceni neustále lovit plaváčky, a z dvoukajaku jsou záhy rozděleni do kajaků obyčejných. Přichází tma a Jožka nikde. Po chvíli naštěstí dorazí a jelikož jsme tu sami, rozhodneme se v lázních přenocovat a zregenerovat se před tou největší korsickou perlou.
10.4.2009 pátek – classical Rizzanese
Snažíme se vyjet dříve, jenže za Zicavem pokládají asfalt. S 1,5h spoždění stojíme na mostě na D20 “u osla”. Svítí sluníčko, to budou fotky, říkám si. Anděl dolepuje prasklinu, necháváme větrat hydro. Na vodu sedáme v půl druhé, což je bohužel pozdě. Desítku budeme totiž skákat ve stínu. Hned od začátku má voda tah. Na vodočtu se už pár dní drží 90 cm, máme tedy horní střední stav. Probublané peřeje střídají slajdy se skoky.
U Zonzy je první vyšší vodopád. Nikomu z nás se nelíbí. Přenášíme vlevo přes plot. Řeka si mě získává, jsem úplně nadšená. Prohlížíme 6 m vodopád. První skáče Martin vpravo, ale dopadá na kameny a netváří se, že to nebolí. Moje volba je jasná, rozpálit to zcela vlevo podél skály. Tudy jede Tomo v pohodě. Tato volba trestá Vašíka, který je nucen udělat nový národní rekord v počtu enderů. Anděl volí míří víc doleva a díky velké lodi projede. Na poslední chvíli se rozhoduji pro cestu při pravém kraji. Kolem balvanu najíždím až moc blízko, snažím se zvednout rameno, abych neškrtla, a ztratím trochu rovnováhu. Můj let a dopad šikmo vypadá asi hrozivě, o žádné kameny jsem ale nezavadila.
Po pár zatáčkách a skoky přichází pověstný 10 m vodopád. Právě skáče poslední z party před námi, a tak není nad čím váhat. Martin s Vaškem jedou vlevo přes plošinku. Oba jsou OK. Sedám do lodě, mířím doleva. Přejezd přes kámen se mi stane osudným. Do skoku vjíždím příliš pomalu. Ještě poslední záběr na hraně mi mírně stáčí špičku kajaku. Masa vody si mě bere s sebou do hlubin. To, co se odehrálo před tím, než jsem se mohla znovu nadechnout, si nechám na jindy 
. Chytnu se Martinova kajaku. Odtahuje mě ke břehu a v ruce svírám své pádlo. Vodopád mi vrátí loď až po čtvrt hodině. Až nyní mi dochází, že nebýt mé duchapřítomnosti, mohla jsem skončit jako ten kytičkovatý kus plastu. Zbylí 3 chlapi skáčou dobře.
A jede se dál. Hned za vodopádem se řeka rozdvojuje a nedá se moc prohlížet. Jezdí se levým ramenem a boofuje kolem skály. Ani potom není nuda. Válce jsou silné a teče to rychle. Vracáku je mnoho a do zatáček je docela vidět. Po asi 3,5 h dojíždíme pravým ramenem řeky k pěší lávce, nad kterou si Tomo ještě vynáší jeden vodopádek v levém rameni. Ruce mám už dost vytahané. Vysílačkou objednáváme večeři u silničního mostu D69. Tento spodní úsek Rizzanese splouváme za hodinu. U bývalých lazní je nejhezčí místo této lehčí etapy, dlouhý šikmý jez. Jožin nás vítá s chutnou večeří. Za tmy dojíždíme do Quenzy k “spícímu býkovi”.
11.4.2009 sobota – Winnétou, Codi
Máme dohodnutý sraz s Marcem na půl 11. Na staveniště přehrady ještě dorazí skupinka s Doktorem. V dáli se kupí černa oblaka a zvedá se vítr. Uběhne dlouhá doba, než se 3 Frantíci převléknou a vydají k vodě, česká sekce je nedočkavá. Od nás jede pouze Martin. My ostatní máme buď rozum, nebo pociťujeme únavu. Jelikož není pracovní den, je možné sjet dolů autama. Nesmí se tam déle parkovat, pendl auta tedy necháváme nahoře u odbočky. Stavba oproti loňsku velmi pokročila a pod Vinetuovou skálou je částečně zasypaná peřej.
Už na první pohled vypadá, že tento říční úsek nebude zadarmo. Ještě před nasedáním to vzdáva Karabáč s Petrem. Chápu to. Cestou nahoru potkáváme Krutora. Prohodíme pár slov a míříme na Codi. Na vodu sedá čtveřice Anděl, Tomo, Martin a Petr. Na vodočtu je 53 cm, vody není málo, lidí také ne. Chlapi jsou rychlí předjedou několik skupinek. Udělám pár snímků z prvních skoků a rychle se přesouvám na “Sedmičku”. Skáčou pouze Anděl s Tomem. Tomo zahučí do bublin a vyjede docela dobře, Anděla to vlevo vtáhne zpátky a je nucen opustit svou loď. Ta po chvíli odplave, Anděl taky. Karabáč mistrně vyloví pádlo, které ještě kolovalo, a mažou dál.
S Jožkou, Lamou a Vašíkem jedeme klasicky nakoupit a pak čekáme u vysedacího místa. Kvůli opatřením na stavbě přehrady se posunulo vysedací místo k vodočtu. Na řece je umístěna cedule, která vás dál nepustí. Ze silnice to poznáte tak, že pojedete po D20 dolů podél řeky, minete vlevo takovou samostatnou zrezlou bránu a za zatáčkou by měla ze silnice doprava odbočovat stezka. Můžete parkovat podél D20 na straně, kde je řeka. Moc prostoru tam ale není. Chlapi vylezají po pěšině vysmátí. Aby ne, když to sjeli za 2 h. Jedeme dál po D20 k oslíkovi, u něhož se vysedá z Vinetuovky nebo nasedá na klasický úsek. Než dojedou naši, Jožka s Vaškem stihnou uvařit. Trochu poprchává. Už se schyluje k večeru, když z mostu spatříme v dáli známé postavičky. Někteří se ze široka usmívají, na jiných jsou ještě partné stopy strachu. Každopádně si všichni nejspíš oddychli. Hned si žádáme vyprávění.
Loučíme se s Jablonečákama, kteří dnes sjeli klasický úsek, loučíme se s Doktorama a Polákama, kteří míří ještě na Fiume Orbo. Loučíme se také s Frantíkama, byli moc fajn. Poslední noc se tradičně tráví na pláži, přejíždíme přes Bavellu a podél východního pobřeží nahoru.
12.4.2009 neděle
Cesta domů, co vám povídat. Rychle ještě dokoupujeme korsické syry, salámy a vína. V Bastii panuje letní počasí. Trasa míří napřed do továrny Exa, odkud potom s přetíženým vlekem jedeme na Soču, kde vyhodíme Toma. Do ČR přijíždíme v pondělí. Chlapi mi vyhrožují pomlázkou, naštěstí jsou příliš líní hledat vrbu. Před prodejnou Vodák-sportu to na mě zkusí Jirka Šťastný. Je víc seřezán mnou než já od něj 
. A to je vše o letošní Korsice.
Fotogalerie
(pro správný formát fotek si okno zvětšte na celou obrazovku tlačítkem vpravo dole. Problém se zkreslením v malém formátu řešíme) / Click to extend over the whole screen.
</p> <div align=”left” />
Text: Blup
Foto: Blup, Martin
