Tasmanský čert - Tasmánie 2010Dokonce jsme našli letáček s nabídkou plaveb a zjistili jsme, že my tam jsme také součástí atrakce pro turisty :-D Protože nejdražší varianta plavby byla dvoudenní, s nocováním u toho našeho mola „a možná, možná budou mít tu čest jet na jachtě s nějakou raftovou výpravu vracející se z té bájné Franklin river“ :-) ) Akorát teda nevim, jestli je to nějaká extra výhoda, ty 4, co jeli s námi, sice slyšeli nějaký zážitky, ale z jídla toho asi moc neviděli…

Franklin, Gordon i všechno ostatní necháváme v dáli za sebou...


“Taky zjišťuju, že Stormbreaker je jediná jachta, která má povolení zajíždět až takhle daleko po Gordon river. Takže pokud se vám nechce posledních 60 km po voleji a především pak po moři pádlovat, není jiná možnost, než si dát tohle luxusní zakončení.

Na plachetnici


Asi v jednu se vyloďujem zpět v civilizaci, v přístavním městečku Strahan a přesunujem se do kempu. V kempu si užíváme teplý sprchy, elektriku, umyvadla a hlavně splachovací záchody! Matěj s Honzou vyrážej do Launcestonu, Matěj pro velký auto, co jsme měli na začátku a Honza na letiště chytit nějaký éro zpět do Austrálie, do práce a do školy.

Honzu plavba trochu zmohla :-) Ještě vlevo lezou nohy Matěje, ale celej se mi tam nevešel


My se zatím jdem projít do města, nakupujem suverény a taky jídlo na večerní grilovačku. Na řece jsme sice hlady netrpěli, ale je vidět, že řádný přežrání chybělo úplně všem :-D Já kupuju dohromady s Ančou 6 kousků ovčího (600g) a dva hovězí obr stejky (700g). K tomu hromadu salátu, pivka, vína…prostě všichni nakupujou hladoví a podle toho to vypadá. Taky tlumíme absťák po sladkým a dáváme výborný dva kopečky zmrzliny (teda kopečky, jeden kopeček byl snad půl litru zmrzky..). Dnes není pravej den na přemýšlení o tom, jak strašně je tu draho.

Ale neplachtíme, foukalo špatně :(


Večer grilujem na grilech v kempu a rozjíždí se decentní večírek. S plnou pusou si občas i vzpomeneme na Matěje, kterej chudák místo stejků sedí v autě a dává si na otočku 300km tam a zpět. Doráží až po půlnoci a hned prohlíží auto kolem dokola, „jestli toho klokana sejmul nebo ne. A jestli ten posum něco zamazal nebo ne..“ Jezdit v noci se prostě nedá, zvířata jsou na silnicích prej strašně často a jede se pořád brzda plyn.”

Jo a jak to dopadlo s tím nakoupenym masem? Co myslíte? ;-)

Tímto deniček ještě nekončí, ještě nás čeká pár dní cestování a další zážitky. Takže další 11. května v úterý.

Text a foto: Rodeista


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také