Tasmanský čert - Tasmánie 2010Po snídani nosíme loďáky a matroš pod první kaskádu, opět značně zablokovanou, s ohromným spádem a kupou sifonů, a prázdné rafty přetahujem opatrně dolů. Rafty bez nákladu jsou příjemně lehký, a tak beru kameru a jdu dokumentovat. Zatímco kluci přetahujou, já točím, když pádlujou přes lagunky, hopsám a lezu po šutrech, abych je stihl na dalším přenášení…jsem víc zadejchanej než oni, těžká to práce kameramana v “divočině” :-)

Začátek peřeje Thunderusch vypadá celkem fajn


Pod “Coruscades” jen lehce nakládáme věci na rafty, ani je nevážeme, protože nejdelší a nejtěžší přenášení kaskády “Thunderush” nás čeká opět po přeplutí soutěsky s klidnou vodou. Cestou s nepřivázanou bagáží překonáváme peřej “Side winder” opět kombinací přetahování a jízdy a už je opět ticho před bouří, opět úplně klidná hladina mezi kolmými stěnami soutěsky “Transcendence Reach” a před námi obří šutry poházené ve vodě, jakoby tu řeka končila. Celý zával už z dálky dává tušit, že Thunderusch bude mít taky pořádnej spád.

Poměrně nevinný a snadný nájezd padá 3m fotogenickým vodopádem do šutrů a za dalších 10 metrů se řeka dělí na lagunu vlevo a nájezd do úzké chodbičky smrti, končící v jakémsi sifonovém tunelu mezi pravou stěnou a obřími šutry poházenými v korytě.

Ale to co následuje už neni to pravý a tak radši prozměnu přenášíme :-)


Matěj s Honzou koníčkujou rafty dolů ze skoku, já točím a přenášíme loďáky k laguně nad „vstupem” do tunelu. Před tunelem v laguně rafty taháme nahoru na šutry a opatrně a pomalu se posouváme kupředu. Konečně zase vidíme klidnou rovnou hladinu, po které zase půjde kousek pádlovat. Uff, máme to za sebou. Čeká nás dnes ale ještě jedno nejspíš přenášecí místo, peřej “The Cauldron”.

Klídek před další bouří?


Opět klidná hladina sevřená v soutěsce a blíží se další zával z oobr šutrů – kaskáda “The Cauldron”. Na levé straně je navázané lano od některé z předchozích výprav a stopy po vynášení matroše někam do stráně nad začínající skály… Najíždíme až k závalu a koukáme, jak přetáhnout rafty a matroš opět korytem, bez vypouštění raftů a šplhání s nimi do kopců.

Půjde to. V podstatě jde o to, najet opatrně úplně doprava podél stěny a tady přistát. Po levé ruce bude opět dost nebezpečný sifon. Vytahujeme rafty na obří placatý šutr, pod kterým také podtéká nějaká voda. Z levé strany by peřej “The Cauldron” za větší vody byla asi i sjízdná, opět nějspíš ale pouze s kajaky.

Samým přenášením jsme zapomněli na oběd, už jsou skoro tři odpoledne. Tak na tom šutru rovnou vybalujeme oběd a dáváme pauzičku. Tímto by dnes mělo končit náročné dlouhé přenášení. Pere slunce, tak si sundávám vestu, akorát jsem nějako zapomněl na to, že za ní mám zastrčenou kilometráž. Rozepnul jsem vestu a jen vidím, jak kilometráž letí do vody pod šutr. Matěj naštěstí pohotově reaguje, slezá o šutr níž a ještě před tím, než kilometráž vtáhl vír vedoucí do sifonu, ji chytá. No, to se mi teda povedlo.

Matěj se smíchem oznamuje, že si u mě právě vydělal na basu pivek. Ještě trochu v šoku, co jsem málem provedl, mu to samozřejmě odkejvávám. Kilometráž je psaná na voděvzdorném papíře, takže koupání ani vození za vestou, aby byla po ruce, jí nevadí. Akorát jak takhle úplně běžně knížky nevozím, tak sem si to při svlíkání neuvědomil. Sice máme ještě jednoho průvodce, ale tenhle byl jednoznačně lepší.

Zdánlivý detail, ale přitom veliká a důležitá zkušenost, vždy na podobné výpravy vézt vícero poznámek o řece, kdyby se jedny ztratily, rozmáčely, zničily…

Jeden naprosto ukázkovej sifonek - jako když vytáhnete špunt


Pak dotahujeme rafty dolů na vodu, opět nakládáme bagáž a vyrážíme na zbývající úsek zvaný Deliverence Reach s pár dalšími přejemi (”Inner gate”, “Tha Masterpiece”, “The Mousehole” a “Outer gate”) U Mousehole (?) okukujem naprosto učebnicový sifon, kde voda tvoří vír nad kamenem, jako když ve vaně vytáhnete špunt. Dá se ale naprosto bezpečně objet zleva. Jinak tyhle peřeje víceméně dáváme, většinou s odlehčeným raftem v menším počtu lidí.

Občas je nutné jet pouze v jednom


Projíždíme další temnou soutěskou mezi skalami, až se nám otvírá pohled na obří lagunu nasvícenou sluncem. Zleva přitéká Interlude Creeck a opodál je „Rafter´s basin“ – naše dnešní kempoviště. Rozbalujem kemp, sušíme věci, Matěj a Honza rybaří (nic, spíš už je to takovej každodenní rituál) a všichni si užívají pohody, že je to pro dnešek za námi.

Jakoby nás Franklin river přijala a milostivě pustila přes svou nejtěžší část. A nyní nám dává za odměnu oddych, opět podává přátelskou ruku. Jakoby říkala „nyní si zasloužíte pauzičku”. My s respektem přátelskou ruku přijímáme, na všech je úleva a pohoda znát.

Večeříme kus kus, slunce hřeje, vtipkuje se a odpočívá. Další den nás čeká ještě poslední velká soutěska – Propsting Gorge, kde údajně má být ještě také nějaké přenášení. Že by poslední těžká zkouška Franklin, než nám dovolí být další výpravou, která proplula jejími kaňony?

Text a foto: Rodeista


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také