Tasmanský čert - Tasmánie 2010Na druhou stranu můžem být rádi, že o 5 cm nestoupla, páč to bychom se dost možná probudili ve vodě..

Už od rána bylo krásně vedro a slunce, na Franklin river prý dost neobvyklé počasí, charakteristické je zima, déšť a zamračeno. Dnes kromě “naučných odstavců” je celý text přepis deníčku přímo z řeky.

První pokus o vodácký průzkum a sjezd byl uskutečněn skupinkou John Dean, John Hawkins, Jeff Weston a Joe Scarlett již v roce 1951, neúspěšně. Jeden člen expedice se málem utopil, přišli o loď (v Descension Gorge – tedy v soutěsce nad Irenabyss)…a několik dní se dostávali z Franklinského údolí místním neprostupným pralesem pryč. Po této zkušenosti prohlásili, že už nikdy víc. O 6 let později Dean a Hawkins připravili další expedici a pokusili se ještě s Henrym Crockerem a Treworem Newlandem znova o sjezd řeky, která podle mýtů měla strašlivé soutěsky s vodopády bez možnosti úniku. Opět ale neúspěšně.

O 10 měsíců později v prosinci roku 1958 se tato skupinka vrátila potřetí. Vybaveni rádio vysílačkou, výbušninama, kamerou.. prostě připraveni na vše, po 5 týdnech dojeli až dolů do Gordon river, i když cestou přišli o jednu z lodí. Stali se tak prvními, kdo projel údolím bájné Franklin. A 13 let po nich se nikdo neodvážil znova pokus opakovat. Až začátkem 70. let první raftová expedice a po dalších 6ti letech první kajakáři. Jen 17 dní po těchto kajakářích právě sjel řeku poprvé také dříve zmiňovaný Bob Brown.

“Ještě před nasedáním jsme nenaložené rafty svezli pod následující stupeň se zablokovaným stromem. Kromě sifonů jsou právě stromy druhé největší nebezpečí, které tu na všechny číhá. I špatná zlomenina kotníku na této řece je doost velký problém, protože kromě záchrannou helikoptérou z řeky není celých 10 dní rozumného úniku (jedině po svých..). A zrovna kotníky a holeně při přenášeních a přetahováních dostávají opravdu hodně zabrat.

Ráno už je zase krásně, akorát jsem měl trochu zaprasenej objektiv no..


Řeka je najednou jakoby vlídnější a otevřejnější, ale pomalu se blížíme k soutěsce “Great Ravine”. Už název zní, že to bude něco velkého. Soutěska, kde několik prvních výprav skončilo, která má na svědomí i pár životů a která je zároveň vodácky nejobtížnější částí sjezdu. (tedy sjezdu a přenášení, protože několik peřejí je v ní absolutně nesjízdných, jiné pouze za určité vody)

Franklin river - ticho před bouří?


Obědváme u vodopádu na pravé straně údolí, zanedlouho je pak také vidět “Franchmen´s cup” za námi. Pár lehčích menších peřejí a stupínků sešoupáváme, občas všichni, občas s odlehčeným raftem pouze ve dvou, v jednom. Proti prvním dnům už je znát, že jsme sehraní, například přejíždění klád i půl metru nad hladinou už zvládáme téměř plynulou jízdou stylem „všichni na zadek!“ – nájezd špičkou raftu na kládu – „všichni na předek“ a většinou se podaří raft přehoupnout bez větší námahy na druhou stranu.

Stále ticho, v pozadí je vodopád Blushrock Falls


Jen nás stále překvapuje, že nevidíme žádná zvířata. Přeci musí chodit pít k řece? Nebo proč tu nejsou?? Depresivní černá voda, mrtvo, civilizace daleko a před námi blížcící se Great ravine udržuje napjatou atmosféru, ale pocit blízkosti k přírodě je supr.
Dojíždíme k peřeji „Side Slip“, která je vstupenkou do “Great Ravine”, už je to tu tedy. Následujícící 1,5 metrový technický skok sjíždíme celkem čistě. Prolétá nad námi obrovský orel, první zvíře větší než hmyz, které vidíme, jakoby nás chtěl varovat, že se něco blíží. A vjíždíme do temné laguny sevřené mezi skalama. Před námi je vidět zával z obrovských kamenů a něco s ohromným spádem. Uff, tak to je masakr, připomíná mi to dost rakouské Aschtürze, akorát tady je musíme překonat asi korytem, s naloženýma raftama.

Z levého břehu prohlížíme nájezd a možnosti, kudy přenášet nebo co s tím vlastně budeme dělat. Všude okolo jsou strmé skály. Nakonec se rozhodujeme pro přejezd na pravou stranu, přistání nad kamenitým stupněm a spuštění raftu dolů do následující asi 7m dlouhé laguny, ze které všechna voda odtéká obrovskýma sifonama někde dole na levé straně. Co dál se pak uvidí.”

Pak v úterý 13.4. :-)

PS: Už vim jistě, že tam chci zpátky někdy na podzim a snad vychytáme hodně vody, mrkněte na fotky z nějaké místní raftové (asi komerční?) výpravy s vysokym stavem, třeba tohle je fakt supr!

Text a foto: Rodeista


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také