Možná vás překvapilo, jaký úlet se zase objevil na tomto webu. Inu opět se to nějak sešlo, absolvovala jsem několik tréninků a už se hovořilo o nějakém prodlouženém víkendu, kde bychom s ženskou R6 posádkou pořádně zapádlovaly. Na poslední chvíli jsme se dozvěděli o závodech na Doře Baltee a bylo rozhodnuto. Nebránil nám ani fakt, že se jednalo o mistrovství Itálie. Do malebného městečka Villeneuve, kousek za Aostou, jsme dojeli ve čtvrtek ráno. Před závody jsme měli celé dva dny na to si projet trať a hlavně užít si nádherné peřeje ledovcové řeky. Štěstím pro nás i pro pořadatelé závodu bylo i to, že téměř vyschlé koryto stihlo trochu nabrat vodu díky odtávání sněhu.

Začátek úseku Leverogne-Villeneuve

Začátek úseku Leverogne-Villeneuve

Odpoledne začala naše šestice rozjížďkovou jízdou v úseku Leverogne – Villeneuve (7 km WW II-IV), které začíná v soutěsce u romantického vodopádu. Řeka tam začíná příjemnou sypačkou a za ostrou levou a ostrou pravou zatáčkou je taková podkova, kterou jsme za našeho vodního stavu proskakovaly vpravo. Často se vyskytují balvany přímo uprostřed řeky, a tak bylo vhodné si trasu včas rozmyslet a předvídat. Na konci soutěsky, asi po 2 km, jsme prohlédly jez a vesele bušily dál. Ve Villeneuve končí dlouhá i krátká trať závodu. Daly jsem si ještě dvakrát sprint do cíle a šly se opalovat. Kolem 18 h doteklo trochu víc vody, a tak večerní jízda z Leverogne byla opravdu výživná.

Pátek se nesl v podobném duchu, jen vody bylo o trochu méně. Také jsme jsi natrénovaly parkování na šutru uprostřed řeky. Trojfázový trénink jsme prokládaly opalováním a velkým nákupem místních sýrů a prosciutta v Aostě. Kempík místních rafťáků se pomalu plnil závodníky a samozřejmě došlo i na předzávodní večírek.

Večeře pro závodníky.

Večeře pro závodníky.

Ženský tým RK Troja Čoromoro nebyl jedinou zahraniční posádkou, která přijela poměřit síly s italskou špičkou. Dorazili také hoši z jihočeského Hanace a dlouhou cestu do Valle d´Aosta obsolvovala také ženská R6 z Belgie. Počasí se začalo trochu kazit. Oblékly jsme naše opálená těla do mokrých neoprénů a vyrazily na první disciplínu – Time trial, tedy dva 500m dlouhé sprinty, jejichž časy se sečetly a udaly pořadí do Head to head. Kvůli organizačním zmatkům a technickým problémům startérů se naše posádka zmohla pouze na druhý nejlepší součet časů.

Sprint.

Sprint.

Dvojice do H2H byly jasné předem. První rozjížďku jsme jely proti belgickému národnímu týmu, 4 italské posádky si to rozdávaly mezi sebou. Naše soupeřky jsme udolaly, a tak nás čekalo rovnou finále s nejlepšími Italkami. Nevím, zda to bylo jejich únavou, nebo naším odhodláním, ale ze znevýhodněné startovní pozice u levého břehu jsme vypálily ˝jak utržený vagon˝ (cit. trenéra Petra Panenku). Do rozhodujícího průjezdu mezi skálou a kamenem jsme vjížděly jako první a tuto pozici jsme udržely až do cíle. Nastalo další české šílenství, když hoši z Hanace svůj závod s přehledem vyhráli.

Závod ve sjezdu.

Závod ve sjezdu.

Dešť v noci ještě zesílil a ráno si pro změnu organizátoři nevěděli rady s vodním stavem. Ne, že by měli málo záchranářů dobrovolníků, ale vázla logistika i jejich záchranné dovednosti, jak jsme se mohly přesvědčit na vlastní oči. Nicméně rafty přesunuli před závody pevných lodí. Trať sjezdu byla bohužel o něco kratší, než jsme předpokládali. Kvůli logistice v soutěsce se závodilo až pod ní (z Champrotardu), tedy na posledních asi 3 km do Villeneuve. Za tohoto vodního stavu byl jez pod dřevěnou krytou lávkou velmi zajímavý a průjezd vlevo kolem kamene, který jsme měly tak pěkně zmáklý z předchozích dní, nás možná stál těch 6 vteřin na vítězství. Na druhou stranu jsem nemohly zmemožnit holky, které se na MS střetnou s nějlepším českým týmem. I tak jsme se domů vracely více než spokojené. Budějičtí tomu nasadili korunu, když v mužích opět zvítězili. Myslím, že se taliáni budou mít v Kostarice na co těšit.

Team RK Troja Coromoro.

Team RK Troja Coromoro.

Foto: Olí, Týna, Peťa


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: , , ,