Jediné, co tu jaksi nehraje, je horní držení a na něm dva XLR vstupy. Na druhý pohled už je ale jasné, že uvnitř kompaktního nenápadného těla XA10 se ukrývá dospělá velmi kvalitní HD kamera s profesionálními funkcemi. Pojďme se na tento nový technický přírůstek do naší H2Omaniaks production podívat blíže.
Katalogové údaje a hodnoty od výrobce necháme katalogům a oficiálním informacím a zde se podíváme nato, jak jsem se s XA10 stihl seznámit já během dvouměsíčního cestování po Indii a Nepálu. Předem snad ještě musím napsat, že jsem z kamery opravdu nadšený, což nejspíš je znát i z následujícího textu. Nic ale není dokonalé, takže na konci článku jsem dal dokupy přehledně hlavní klady a i pár záporů.
Horní držení aneb jak snadno točit souběžnou jízdu, třeba na slonech
První, čím si mě XA10 získala ještě před uvedením na trh, byla kombinace malých rozměrů a pokročilých funkcí. Další nepříliš obvyklá a mnou velmi vítaná možnost je sundavací horní držadlo. Jeho sundáním z XA 10 kameru ochudíme o zvukové XLR vstupy a jejich ovládací prvky, o druhou spoušť a o druhou kolébku zoomu, ale zároveň se tak z kamery stane na pohled úplně běžná spotřebka. A myslím, že nejeden z nás se setkal se situací, kdy by potřeboval vypadat „jako obyčejný turista“ (ať už kvůli reakcím okolí, trémě natáčeného, potřebě nevypadat „že mám v ruce drahou kameru“…).
O výhodách horního držení asi není potřeba se příliš rozepisovat, je to v podstatě nezbytné pro záběry z podhledu, od země, od hladiny vody či z jakkoli hůře přístupného místa, kam nejde strčit pořádně ruka. Podstatně lépe se točí i pohyb, souběžná jízda např. na skateboardu, na slonovi, projíždějící kajakář… Kameru bez horního držení už bych osobně nechtěl. Kdo by měl pocit, že horní držení nepotřebuje, může pořídit levnější model Canon Legria HF G10, který se ještě liší poloviční vestavěnou pamětí – má 32GB, jinak je stejná. XA 10 má 64GB, což stačí pro necelých 6 hodin záznamu v nejvyšší kvalitě, ke které se dostanu o odstavec dále. Obě paměti jsou typu flash. Paměť lze rozšířit o paměťové karty SD, SDHC i SDXC a to rovnou o dvě, protože kamera má dva sloty.
Vidí široko, daleko, za šera a brilantně si poradí s mou rozklepanou rukou
Malá kamerka naštěstí neznamená malý snímací čip. Konstruktéři z Japonského Canonu použili jeden čip HD CMOS Pro (známý z profi řady XF) o velikosti 1/3 a namačkali na něj „pouze“ 2Mpx. Méně je někdy více, což zde platí dvojnásob. Dva miliony pixelů pro Full HD video stačí akorát a v praxi to znamená, že plocha jednotlivých pixelů může být podstatně větší, než kdyby na stejné velikosti čipu bylo namačkáno třeba šest milionů pixelů. A právě toto je jeden z důvodů, proč zvládá kamera točit ve špičkové kvalitě téměř bez šumu i za špatných světelných podmínek. Co mě opět velmi potěšilo je již v základu širokoúhlý záběr, v přepočtu na 35mm film ohnisková vzdálenost Canonního HD objektivu začíná na příjemných 30,4mm a končí s desetinásobným optickým zoomem na 304mm. Kvalitním záběrům točeným „z ruky“ velmi napomáhá také stabilizace obrazu, která mě opravdu překvapila svou až neuvěřitelnou účinností. Takřka bez nadsázky mohu říct, že i když se mi ruka viditelně třásla, stabilizace obraz udržela naprosto klidný a nehybný. Jediné, co stabilizace absolutně nezvládala byl bláznivě houpavý krok slona a jízda šílených nepálských rally-autobusáků.
Full HD video kamera zaznamenává do dnes již standartního formátu AVCHD s maximálním datovým tokem 24Mb/s, což je dostatek pro naprosto dechberoucí, čistý a ostrý obraz. Kromě prokládaného režimu 50 půlsnímků za vteřinu (50i) je k dispozici také kreativnější filmový režim s 25 celými snímky za vteřinu (25p). Ačkoli videokameru této třídy člověk nepořizuje s úmyslem fotit, má XA10 i tuto funkci. Udělat fotku je možné i v průběhu natáčení. Tu ale můžete úplně stejně vytvořit ze záběru i dodatečně. Fotografie budou vždy maximálně v rozměru Full HD – tedy 1920 x 1080px. Na cestách se mi nakonec fotky z natočených záběrů hodily, protože nejsou datově až tak velké, pro použití na Facebook a podobně jsou v rámci možností docela kvalitní a šlo je bez jakýchkoli úprav nahrávat na internet – i ze zemí jako je Indie a Nepál, kam rozhodně rychlý internet do kaváren ještě nedorazil.
Přístup k menu a veškerým nastavením, které nemají svá vlastní tlačítka, lze pouze přes velký dotykový LCD displej s úhlopříčkou 88mm a s 922 000 pixely. Rozlišení je s trochou cviku dostatečné i pro manuální ostření během natáčení. Pro stoprocentně ostré záběry ale je možné zapnout asistované ostření, kdy se při pohybu ostřícím kroužkem na displeji zobrazí výřez zvětšený na 100%. Ze začátku jsem se bál, že se věčnými dotyky displej brzy poškrábe, protože jak v Indii, tak v Nepálu je ve městech a v nižších polohách velmi prašno, ale zdá se, že sklíčko displeje si s tím poradilo docela dobře. Vedle LCD se nachází dvě tlačítka, jejich funkci je možné si v menu nastavit. Mě se ale osvědčilo nechat zde přednastavené přepínání ostření auto/manuál a zapínání zesílené stabilizace obrazu. Snímaný obraz je možné také kontrolovat přes vytažitelný barevný elektronický hledáček (EVF) o úhlopříčce 6mm s 260 000 pixely. EVF mi k srdci ale moc nepřirostl a v protisvětle jsem si raději velký displej nějak zastínil a používal ten. Co se mi osvědčilo ale je nastavení zobrazování bílé vodorovné linky uprostřed displeje pro lepší kontrolu roviny záběru. I když, v Himalájích těžko hledat rovinu ;o)
Od úplné automatiky až po manuál a hromady všemožných nastavení
S natočením co nejlepších záběrů kamera pomáhá jak jen může a co si budem povídat, docela se jí to daří. Je možné vybrat si ze tří základních režimů – auto, manual a cinema. Já celé dva měsíce točil na manual, ve kterém si člověk může zvolit, co chce nastavovat sám a co nechá nastavovat elektroniku. V mém případě jsem na ní většinou nechával nastavování clony, rychlosti závěrky a zisku. Osvědčilo se mi nastavovat si sám vyvážení bílé. Z mnoha podpůrných režimů jsem pak využil krom základního především noční režim – pro snímání bez šumu v horších světelných podmínkách, v noci ve městě, na koncertě atd a občas režim západ/východ slunce, který pomohl například s kýčovitým východem slunce nad posvátnou řekou Gangou. Pro záběry v úplné tmě pak lze zapnout infračervený režim s bílým nebo zeleným obrazem.
A pomalu se blížím k závěru s mým poznáváním se s touto digitální kráskou. Krom mikrofonních XLR vstupů zmíněných hned na začátku na těle kamery najdeme i jeden mikrofonní vstup s konektorem jack. Po připojení externího mikrofonu do tohoto vstupu se vypnou všechny automatické nastavení vestavěného mikrofonu a je potřeba si s tím pohrát ručně, bohužel pouze přes menu kamery, což trvá o něco déle než nastavení XLR vstupů, které mají pro ovládání svá vlastní tlačítka na držadle. Zvuk je možné i mixovat dohromady – částečně z vestavěného mikrofonu a částečně z externích. Druhý mnou často užívaný konektor je zdířka LANC pro připojení dálkového ovládání, které mám na rukojeti stativu. A poslední konektor, používaný především v rušných Indických ulicích při točení rozhovorů, byl k připojení sluchátek, abych měl kontrolu nad tím, co slyší mikrofon a jestli jsem snímání zvuku nastavil správně. Samozřejmě k připojení k PC nechybí USB 2.0 a výstupy videa – digitální HDMI a analogový kompozitní a komponentní výstup.
Kolik stran ještě? Končíme, závěr a slibované klady a zápory
O funkcích kamery, možnostech nastavení a dalších vychytávkách by se dalo psát ještě mnoho stran. To ale nebyl můj cíl. Já se snažil popsat to, co mám pocit, že by mohlo zajímat většinu případných zájemců o tento víc než povedený kousek. Myslím, že Canon XA10 nenajde své spokojené uživatele jen mezi náročnějšími amatéry a menšími produkcemi, řekl bych, že XA10 bude cestovat i s televizemi všude tam, kde není z nějakého důvodu možné vézt či nést velké a těžké profesionální kamery a zároveň je nutná špičková kvalita obrazu. Ostatně, z mých materiálů pořízených jak v Nepálu tak v Indii budete také moc časem vidět mimo jiné i v České televizi pár reportáží v Objektivu, budiž to pozvánkou ke sledování
Stručně a rychle:
|
+ velmi kompkatní rozměry a nízká váha + skvělá kvalita a ostrost záznamu (i za horších světelných podmínek) + sundavací horní držení (tedy možnost „neprofi“ vzhledu) + výborná stabilizace obrazu (s trochou cviku a nadsázky jde udělat z ruky téměř stativový záběr) + 2 XLR vstupy + široký záběr i bez předsádky (ekvivalent pro 35mm film: 30,4-304mm) |
- méně přímých ovládacích prvků- většina funkcí se nastavuje přes menu
- u neoriginálních baterií neukazuje stav nabití (místo toho se objeví pouze otazník)
- nutnost dokoupit externí nabíječku (v základním balení lze nabíjení baterií pouze v kameře, což je u této kategorie od Canonu trošku úlet – spíše než že by to bylo nějaké zásadní mínus)
Text: Tomáš Mähring
Foto: Iva Kalinová
Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)


;


























Díky za první ohlasy na článek, ukázkové záběry za nízkého světla a podobně doplním, jen to nebude úplně hned, trochu nestíhačka