Plánovaný odjezd ve čtvrtek 2.7. v 20:00 z Prahy od strašnické Billy samozřejmě neproběhl. Jeli jsme o něco později od Šťovíkova domova. Jelo nás 8, tak jsme vzali dvě auta – klasickou Škodu Formana (Šťovík, Martin, Kris a Tomba) a jeho mladšího kámoše VW Passat (Dagi, Lenka, Petr a Luca).


Na místo jsme dorazili kolem šesté ráno. Každý bleskově vyhrabal svůj spacák s karimatkou a upadl do vytouženého spánku hned vedle auta. Překvapivě jsme po budíčku v osm hodin ráno byli svěží a nabuzeni na cestu. Slunečné počasí nám dodalo sílu, a tak jsme vyrazili z nadmořské výšky 1800 m.n.m. přes Hochjoch-Hospitz do 3.200 m.n.m. pod Branderburger Haus. Z počátku cesta příjemně ubíhala, ale s přibývající nadmořskou výškou se začalo kazit počasí. Optimismu ubývalo a batohy i nohy těžkly. Při nástupu na ledovec se přidalo mrholení a stany jsme stavěli na sklonku dne zmrzlí a mokří za vydatného ledového deště. Pár členů výpravy přepadl bolehlav, zřejmě z rychlého výstupu. Teplou večeři jsme jedli po skupinkách ve stanech a pár minut na to upadli do tvrdého spánku. Rozhodnutí, zda jít od Branderburger Haus na Weisskugel 3.739 m.n.m., jsme zatím odsunuli na ráno. Uvidíme podle počasí.


Vstali jsme brzy, kolem nás se válely mraky skrz které prosvítalo slunce. „Ta panorámata!“ Mělo to však jeden háček. Směrem k Weisskugelu ležel veliký neproniknutelný mrak a nevypadal, že by chtěl zmizet. Rozhodli jsme se proto začít pozvolna a nehrnout se do míst, která neznáme a v té chvíli ani nevidíme. Vyběhli jsme nalehko o 200 metrů výš na Dahmannspitze 3.401 m.n.m. Cestou zpět ke stanům proběhla, při skleničce svařáku a kávičky na Branderburger Haus, porada co dál. Vymysleli jsme plán. Sestoupíme zpět k Hochjoch-Hospitz a po opětovném nastoupání přenocujeme kousek od chaty Schöne Aussich. Následující den se pokusíme nalehko „dobýt“ Weisskugel z druhé strany.


Vyrazili jsme. Nebe se opět rozjasnilo a krajina se měnila pod nohama. Potkávali jsme zurčící potoky, svěže zelenou trávu, kameny a nakonec i suť a sněhová pole. Ještě za světla jsme rozbili tábor a šli na obhlídku chaty a okolí. Největší radost nám udělalo kolo od lyžařského vleku – výborný kolotoč. Všichni jsme se svezli a nasmáli dosyta. Po večeři vyrazila otrlejší část skupiny ještě na „pivo“ do chaty. Z ničeho nic se otevřeli dveře a přišel chlápek v tangách, na skialpech s bednou lahváčů na zádech. Okolo něj pár dalších veselých horalů, kteří nám odpovídali na naše tázavé pohledy: „Rozlučka se svobodou. Tohle je ženich!“ Anglicky samozřejmě. Večírek byl vskutku vtipný. Napsali jsme ženichovi česky přání na účtenku a holky ho šli „olíbat“. Odvděčil se panáky místní kořalky. Nadmořská výška a únava ve spojení s alkoholem nám pěkně zvedly náladu.


Budíček v šest hodin ráno se nám díky zodpovědným členům výpravy celkem podařil. Luca a Kris měly trošku delší start a vyprosili si na kamarádech čajík a snídani do postele. Hmmm, chutnala asi o tisíc procent lépe než vypadala. Sbalili jsme nejnutnější věci a vyrazili na Weisskugel.

Ranní mlhy se rozpustily, vyšlo slunce a na lehko se stoupalo celkem příjemně. V prvním prudším sněhovém poli přišly na řadu mačky a cepíny. Stoupali jsme bez větších komplikací. Na ledovci vznikly dva lanové týmy družstva, které se držely poblíž sebe v dohledné vzdálenosti a komunikovaly přes vysílačky. Kousek pod vrcholem se zatáhlo a začalo mrholit. Obloha nad námi však vykazovala známky modra a slibovala lepší podmínky, pokud vydržíme. Ještě posledních pár metrů na vrchol po skalnatém hřebínku a už se fotíme a koukáme a svačíme a radujeme a odpočíváme před sestupem.


Cestou zpět se začala projevovat únava a málo spánku. Stihli jsme se dokonce i pohádat o vodu. Dobrý trénink na Afriku. Tíživé dusno povolilo teprve ve chvíli, kdy jsme se odvázali z lan, sundali mačky a uhasili žízeň vodou z tajícího ledovce. Posledních pár výškových metrů docházíme do tábora každý svým tempem. Krátká zastávka v nejvýše položené horské chatě Schöne Aussich a následuje zasloužená večeře a spánek.


Ráno po snídani balíme tábor a vydáváme se na cestu zpět k autu. V ledovci hledáme jeskyně, které nám večer vyzradil kuchař z chaty. Marně. Našli jsme jen pár menších trhlin. Petr, Martin, Tomba, Kris a Lůca usoudili, že vracet se stejnou cestou je nuda a vydali se k autu po druhé straně údolí. Stále na dohled ostatním na značené cestě a opět ve spojení vysílačkami. S ubývající výškou přibývalo stromů, slunce i tepla.


K autům jsme došli v brzkém odpoledni a usoudili jsme, že poobědváme někde po cestě domů. U oběda proběhlo hodnocení víkendu. Každý přispěl do diskuse a troufám si říci, že se tím hodně věcí vyjasnilo, nebo se alespoň objevil zárodek budoucího řešení. Zbytek cesty proběhl hladce, proto tu můžu teď sedět a smolit tyto řádky. Příjemné to bylo a těším se zase na další výlety.

Expedici podporují firmy:

KEEN Coleman Campingaz

Gumotex Kutlici Devold

Povoda Pujcovna-lodi
Víc info o akci se dozvíte na webu http://outdoor-club.cz/vector4

Text: Lůca


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také