Etiopie pro nás znamenala treky a výstupy v pohoří Simien a pokus o výstup na nejvyšší horu Etiopie, Ras Dashen (asi 4500 m, výšky se podle zdroje různí). Největším přínosem byla samotná existence mezi etiopským obyvatelstvem, které až skoro do výšky 4000 metrů pěstuje obilí a zbytek hor, až k hranici vegetace, využívá k pastevectví.

Etiopie - Místní lidé jsou zvědaví..


Po náročném celodenním treku jsme se sice na vrchol nedostali, z nedostatku času jsme výstup ukončili ve výšce 4200 metrů v tzv. Dashen Passu. Výstup i přesto splnil svůj účel – poznali jsme charakter etiopských hor, místní obyvatele a aklimatizačně jsme se opět posunuli o tisíc metrů výš. Za zmínku stojí, že při přístupu do nitra hor jsme se v autech dostali o 20 metrů výš, než kam jsme nakonec došli sami…

 Keňa - Ráno pod Mt.Keňa


V této době, okolo 15. listopadu již byla zřejmá časová tíseň, kterou jsme vyřešili po svém – vypustili jsme z plánu výstup na Kilimandžáro a soustředili jsme se raději na méně časově náročné podniky. V Keni jsme zamířili přímo pod Mt. Keňu, pohoří, jehož nejvyšší vrcholy přesahují hranici 5000 metrů a během třídenního treku jsme překročili rovník, zmokli, spálili se sluncem, zasněžili a hlavně vystoupili na třetí nejvyšší vrchol Mt. Keni – vrchol Nelana (4985m).

Keňa - Vrchol Mt. Keňa


Ostatní dva vyšší vrcholy, Nelion a Batian, jsou přístupné pouze horolezecky. Ačkoli jsme se i o tyto výstupy chtěli pokusit, počasí a zejména sníh nás od tohoto plánu odradily.

Věnovali jsme se proto raději vodácké problematice a strávili celý den v peřejích a vodopádech řeky Tana.

Keňa - Řeka Tana


Tím byla pro expedici tohoto typu Keňa vyčerpaná a nezbývalo, než se přesunout do Tanzánie, kde po zrušení Kilimandžára čekaly národní parky se safari, z nichž jsme vybrali dva: Arusha National Park pod Mt. Meru

Tanzanie - NP Arusha


a Ngorongoro, jehož přirozenou hranici tvoří okraj obrovského sopečného kráteru. Po dva dny v Tanzánii jsme se tedy potloukali mezi lvi, slony, žirafami, prasaty bradavičnatými, gepardy, plameňáky, zebrami, pakoni, buvoly a spoustou antilop, než bylo načase opět opravit auto a vydat se do Zambie.

Jako základna v Zambii sloužilo město Livingstone na samé jižní hranici se Zimbabwe, vstupní branou k Viktoriiným vodopádům. Hlavní důraz zde byl kladen zejména na rafting na jedné z nejdivočejších řek světa; je to dobrodružství poněkud instantní, neboť se zde o zážitky i bezpečí svědomitě stará mnoho cestovních kanceláří a sportovních agentur, ale i přes určité „komerční“ příkoří je sjezd Zambezi, zejména pro vodáky, nenahraditelnou zkušeností.

Namíbie - Příprava před jízdou


Z Livingstonu vedla přímá cesta do Namibie, do oblasti Capriviho pruhu, který původně získali Němci, aby svou kolonii Jihozápadní Afrika (dnes Namibie) spojili s pobřežím Indického oceánu. Plán přerušila válka, ale Capriviho pruh existuje na mapě – i ve skutečnosti – dodnes.

V Namibii se již plně projevil vliv značně rozvinuté Jihoafrické republiky. Nebyla nouze o pohonné hmoty, v supermarketu jsme mohli nakoupit, co jsme potřebovali nebo chtěli a ne to, co na nás zbylo, silniční síť se výrazně zlepšila a i když nebylo možné platit všude kreditní kartou, možností vybrat peníze z bankomatu bylo víc než dost.

V Namibii jsme se také poprvé setkali s fenoménem Vánoc – byl zrovna začátek prosince a globální vánoční šílenství, které nám dosud ve čtyřicetistupňovém vedru ani nepřišlo na mysl, propukalo v plné míře – projevilo se jednak frontami v bance v oddělení úvěrů a jednak u benzínové pumpy, kde vyskakovali černoši v santaklauzovských čepicích s výkřiky „Merry christmas!“.

Namíbie - Kunene River


Kolem obrovského spadlého meteoritu a ještě většího baobabu zamířila expedice do závěrečné fáze své existence – a na dvoudenní splutí řeky Kunene. Mohla by se rovnou jmenovat Krokodýlí řeka, protože těchto plazoještěrů je zde evidentní nadbytek, ale za celé dva dny na vodě jsme s krokodýli neměli nejmenší konflikt, na rozdíl od občana Spolkové republiky Německo, jehož šestimetrový krokodýl slupl o den dříve.

Namíbie - Kunene River


Poučeni neseriózností tištěných informací jsme nedbali bedekrů ani varování místních, že v NP Etosha je nesmírně drahé vstupné a rozjeli jsme se přímo na bránu to zjistit. A ukázalo se, že nejen je na bráně Etoshi velmi vstřícný ranger, který nás nechá zdarma přespat v oploceném filtru mezi parkem a vnějším světem, ale že ubytování v kempech i vstupné jsou zhruba poloviční finanční zátěží, než kráter Ngorongoro v Tanzánii. Následující den a půl jsme tedy opět strávili na safari, které umocnilo naše zážitky z Tanzánie a v mnohém předčilo očekávání již poněkud zmlsaných cestovatelů.

-STK-

Expedici podpořili firmy:

KEEN Coleman Campingaz

Povoda Pujcovna-lodi



Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také