Tasmanský čert - Tasmánie 2010V sobotu jsem se sešel s Honzou, vrátili jsme auto, kterým byl vyzvednout permity na Overland trek v Craddle Mountain a na letišti jsme se sešli s Matějem a se zbytkem partičky. Celkem nás bylo 10, alespoň nyní na začátku akce ;-)

Ještě než budu pokračovat ve vyprávění, tak zase trocha moudra. Austrálie je známá výskytem kupy jedovatých hadů, pavouků atd. Jak je to na Tasmánii?

Na Tasmánii jsou pouze tři druhy jedovatých hadů – nejčatěji viděný Tiger snake (Notechis scutatus, česky pakobra páskovaná), Lowland copperhead (Austrelaps superbus) a White-lipped snake (Drysdalia coronoides). Všichni tři ale patří mezi 10 nejjedovatějších na světě. Všichni tři jsou takový černý hadice. A jak se vyhnout uštknutí? Prostě koukat pod nohy a dívat se, kam šlapu. Pár dní si nato člověk zvyká, ale není to velkej problém.

Tasmánie - pavouk


Pavouk je na Tasmánii hodně jedovatej jen jeden, malej, s červenym zadečkem. Platí jednoduchý pravidlo, prostě na žádnou tuhle havěť nešahat, protože je to všechno víc nebo míň jedovatý, dávat si na ni pozor a nic se nikomu nestane. Jiný šelmy nebo zvířata, který by byly člověku nějak nebezpečný tam nejsou (jako například krokodýli, který v Austrálii jsou. Samozřejmě v moři žraloci a medůzy budou) O typických, už podstatně roztomilejších zvířatech na Tasmánii budou dva odstavce ve čtvrtek.

__________
Na letišti se Matějovi podařilo změnit domluveného džípa na 12ti místný minibus a tak frčíme všichni jednou károu opět do centra někde nakoupit.

Značka wildlife s klokánkem

Po nákupu jsme přejeli k začátku treku, což je asi 2 hoďky jízdy autem. Cestou jsme zastavili na pumpě nabrat benzín do vařičů a do náhradních petlahví. Pani benzínová nás záhy ubezpečila, že do PETek si prostě nabrat nemůžem, prý kdyby se toho někdo napil, bylo by to na ní. Kdo se moc ptá, moc se dozví. A tak při tankování benzínu do auta nám ukápl asi litr a půl do PETek…

Pokračujem, za pár km se asfaltka zmenšuje a zmenšuje a klikatí se. Po stranách silnice jsme zahlédli první živé klokany (první mrtvé člověk vidí v podstatě hned jak vyjede někam po silnici…) a kochali jsme se krajinou, která ve srovnání se zeleným Zélandem je parádně barevná a ve srovnání s Čechama je úplně jiná.

Snaha ubytovat se ještě v kempu u vstupu do národního parku Craddle Mountain se ukázala jako marný pokus . Už měli zavřeno, tak jsme zazvonili na nouzový zvonek, přišla rozhořčená paní a oznamila, že má plno a že máme smůlu. Mno, i tady maj semtam nepříjemný lidi. Tak jsme lehce překvapení odjeli najít si nějaký místečko někde v přírodě.

To se nám podařilo docela rychle, rozložili jsme kempík, někteří se vykoupali v potoce a po setmění se rozjel decentní zahajovací a seznamovací večírek u ohně.
Sobota 4.2. je jeden z pár dní, ze kterých mám fotek míň. V dalších dílech to bude lepší (většinou:). 25.3. ve čtvrtek bude následovat díl “Úplně všechno jinak”.

Text a foto: Rodeista


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také