Ještě než se vypravíme za zvířaty, tak přidávám pár řádek o hlavním městě Tasmánie – Hobartu. Je to druhé nejstarší město Austrálie (po Sydney), bylo založeno začátkem 19. století jako trestanecká kolonie (ostatně jako většina ostatních měst a míst na Tazy..celkem luxusní místo pro trestance, co?) Přístav v Hobartu využívají také australské a francouzské námořní výpravy na Antarktidu. Však je to odsud také nejblíž.
Po souboji Gagy s jedním čertem o její foťák nás správce upozorňuje, ať dáváme bacha, že mají 4krát větší stisk než pitbull. No, je vidět, že pouzdro Gagy odolnýho foťáku opravdu něco vydrží 
Spouště nestíhaj cvakat, přeci jenom čerta jsme možná jednou v noci slyšeli, ale jinak asi taky nejsou až tak častým zvířátkem. I když na silnicích jsme potkali i ceduli „pozor na čerty“. Ale to je stejný jako na Zélandě pták kiwi, toho jsem v přírodě taky ještě neviděl a u silnic jsou na cedulích celkem často…
Tady bych vydržel celý den fotit. Jediný, co mě donutilo odejít, je blikající baterka foťáku, včerejší experimenty v jeskyni s bleskem ho trochu vyčerpaly a přeci jenom chci fotit ještě další dny.
Kolem poledne se teda konečně vydáváme na cestu a přesouváme se do hlavního města Tazy, do Hobartu. Tam si dáváme 4 hoďky volno. Matěj zjišťuje, jak pošle rafty zpět do ČR, já zjišťuju, jestli se mi podaří stopover v Melbourne, oba neúspěšně. Já stopover nechávám až do Melbourne, ale rafty? No, ještě je dva dny čas
V Hobartu procházíme přístav, jdem mrknout do národního muzea a u moře dáváme čerstvý ryby s hranolkama přímo z kuchyně na lodi na vodě. V Hobartu jsem nefotil, šetřil jsem baterku (což mě teď trochu mrzí), ale hejbací obrázky jsem nějaký tvořil.. Pak se přesouváme na úplný jih na Tasman Peninsula do Tasman NP a tady kempíme na pláži Fortescue bay a pro velký úspěch opět grilujem nemalé porce masa a vínkujem.“
To jsem vlastně zapomněl napsat si do deníčku jednu strašlivě důležitou věc! Gaga každej večer vyprávěla nějakou pohádku z různých konců světa. Teda pohádku no, když řeknu, že to byly pohádky pro dospělý, je to možná ještě slabý přirovnání 
I dnes po grilování tedy následovala „pohádka“, myslím že nějaká jihoamerická od indiánů (opravdu, to si nevymýšlela).
„Dnes večer nám dělaj společnost klokani a posumci, všichni čekaj, až budou moc vysbírat drobečky, co tam necháme. Nebo kdyby nám něco upadlo, tak to by bylo prej úplně nej! Ale nám neupadlo, ještě by se ta zvířata naučila žebrat jak psi… Opět kecáme docela do dlouho do noci a když už je snaha jít spát, nakonec se plán stejně mění a večírek jsme jen přesunuli na pláž a do spacáků, kde nám u nohou hřmí vlny mořského příboje.”
Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)
| Tweet |
