Aktualizováno – mrkněte na setřih z Pepákového cestování.
Pozdrav od klokanů nebo od Pepáka? - movie (3min 10s) Made by Pepák
BUSHFIRE
V Austrálii vypukne jich za rok asi 60 000 (žádnou nulu jsem tam nepřidal!). Ačkoliv některé z nich založí člověk, ať úmyslně či nikoliv, tak jsou požáry bushe přirozenou záležitostí a odvážím si tvrdit, že dokonce nezbytnou, jak už jsem zmiňoval na začátku čtvrtého článku. My se nachomýtli k těm nejhorším bushfirům v historii tohoto kontinentu. Lépe řečeno, sledovali jsme je v televizi. Žádná evakuace, žádný krizový plán a dokonce ani nový hasicí přístroj. Požáry zuřili kolem celého Melbourne a nejblíže byl od nás asi 20 km. Není to žádná ohnivá stěna postupující papříč kontinentem. Vždy jich zuří několik zároveň a většinou se daří je držet pod kontrolou. Průšvih nastane ve chvíli, kdy takový oheň vypukne daleko mimo civilizaci a rozšíří se na velkou plochu. Bavíme se o mnohakilometrových pásech spálené krajiny. V tu chvíli mu jdou všichni z cesty. Hasiči se snaží předvídat směr šíření, evakuují místní obyvatele a teprve když se plameny dostanou do blízkosti města, začnou s ním bojovat. Většinou úspěšně díky městských vodních rozvodů. Proč tentokrát tolik lidí zahynulo? Očekávají se čísla kolem 300 a z 90-ti procent jsou to lidé, kteří se rozhodli s ohněm bojovat sami a ochránit svůj majetek, jenž není součástí městské zástavby. Vysekají okolo domu stromy a trávu až do vzdálenosti 100 m, aby oheň nepřišel do přémého styku se stavením. Připraví si vlastní zásoby vody a pak vedou boj proti dešti popele a žhavého uhlí. Hodně lidí již takovouto zkušenost s blížícím se požárem mělo, tentokrát je však zradil silný vítr, sucho a obecně nedostatek vody. Náš nejbližší kontakt s bushfirem je zápach kouře, clona popele a krvave rudý měsíc, jenž zlověstně září na nebi.
NOVÝ ZÉLAND
Víte, jak poznáte, že jste na Novém Zélandu? Strčte ruku pod kámen a pokud udělá Beeeeee”, jste u Kiwiů. Pokud vás náhodou něco kousne něco jedovatého, jste v Austrálii. Záhy pochopíte, proč mají Kiwis (Zélanďané) ve znaku list kapradí. Je jich tu také docela hodně. S dřevitým kmenem a tři metry vysoké. Jak prohlásil Maniak Břeh: “Byt dinosaurem, tak si hned kousnu.” Říká se, že mezi Nebem a Zemí je už jen Nový Zéland. A je to tak.
Chystáme se domů. Vlastně v tuto chvíli už doma téměř jsme a dýchame stejný vzduch, jako vy. Hrozně se těším. Bylo tu pěkně, ale doma je doma. Mailíky jsem původně začal psát jen proto, že jsem se nudil, ale vaše reakce me povzbudily, tak jsem pokračoval. Přiznám se, že mě psaní docela bavilo a jsem rád, ža jste to dočetli až sem. Snad jste se také pobavili a dozvěděli něco nového.
Text: Pepák
Foto: převzato z rajče.net, kde najdete i jejich další fotky
