Tenis se hraje pod zataženou střechou a asfalt teče. Sprcha pomáhá asi tak na tři minuty, než se zase zpotíte, a v noci klesá teplota na příjemných 30… Příjemných?? Už asi blbnu. Vidíte, zavařilo mi i mozek.

Zdar z rozpáleného pekáče, léto se rozjelo naplno a klokani se smaží ve vlastní šťávě. Tady vám servíruju další povídání o Austrálii.

POSSUMOVÉ
Možná je pro vás typičtější zdejší zvíře klokan, koala, ježura nebo ptakopysk. Pro mě je to possum – vačnatec o velikosti kočky s dlouhým ocáskem a nepříjemným zvykem bydlet na půdě místních domů. Ze začátku to bylo podobné jako s klokanama. Všichni o nich mluvili, ale žádného jsme nepotkali. Jakmile se však oteplilo, začal cirkus. Každý večer je slyšíme třídit naše odpadky, lezou po stromech a dělají brajgl. Nevím proč jsou tady chráněni. Dělají bordel, ničí zahrádky a devastují domy. Na Novém Zélandě je to trochu jinak. Possumy tam byli zavlečeni a Kiwis (Zélanďané) tvrdí, že nejlepší possum je ten, ze kterého si uděláte klobouk.

TENIS HÝBE MĚSTEM
Byli jsme opět na tenise. Za 20 dolarů jsme si koupili Ground Pass a měli přístup na všechny kurty mimo Rod Laver. Viděli jsme Hantuchovou a sestry Williamsovy a užili si celý den. I když není možné zhlédnout všechny zápasy na živo, tenis sledujeme v televizi. Všechny zápasy z Rod Laver Arena jsou v přímém přenosu a až tady jsme pochopili, proč jsou někteří hráči takové hvězdy. Viděli jste někdy pozápasové rozhovory s Nadalem, Federerem či Roddickem? Tyto rozhovory nedělá nikdo jiný než Jim Courier a věřte, že je to docela sranda. Netušil jsem, jak velkou akcí je tenisový Grand Slam v místě konání a jsem rád, že jsem u toho byl. Právě jsme dokoukali finále – Profesor (Federer) vs. Kouzelník (Nadal). Fandil jsem Federerovi, a tak mi nezbývá než jít zapít žal.

Rod Laver Arena


VODA
“Voda v řece? Co by dělala voda v řece? Jo, vy myslíte ty pohádky pro děti, které mi vyprávěl dědeček. O vodě tekoucí řekou a O vodě padající z nebe. To jsou přeci blbosti. Každý ví, že voda je těžká, takže se nemůže vznášet jen tak ve vzduchu. Voda patří pod zem a tam taky je.” Terry Prachett, Poslední Kontinent
Jak je známo, Austrálie trpí nedostatkem pitné vody. Přes lěto se zavádějí různá opatření, tzv. water restriction. Momentálně je mytí auta a zalévání zahrady postaveno mimo zákon. Beží dokonce vládní kampaň za omezení používání vody na 155 l/os./den. To číslo se nám zdálo hrozně vysoké, ale po chvíli počítání jsme usoudili, že to asi bude správně. Schválně si zkuste spočítat, kolik vody denně použijete. Nezapomeňte na splachování záchoda, sprchu, vodu na vaření a úklid… a pak započítejte tu, která se používá všude kolem vás. Např. úklid v práci a na veřejných místech, bazény, průmyslová výroba, chov dobytka, apod. Ja si na koupání ve vaně zrovna potrpím.

MOUNT KOSCIUSZKO
Vrchol této nejvyšší hory Austrálie se nachází 2228 m.n.m. a my jsme ji dobyli. To zní dobře, ne? Ti, kteří znají můj vztah k horským tůrám teď jistě kroutí hlavou a přemýšlí, jak to ten Pepák dokázal. A teď vážně. Holý kopec, který vyleze i baba s nůší. Celou cestu stoupáte po chodníku a na vrcholu si můžete udělat piknik. Byl to příjemný výlet a mam odškrtnuto v deníčku, že jsem zdolal nejvyšší horu Austrálie. Hotovo.

ŠKORPIONI
Při výletu na Mt. Kosciouszko (typicky australské jméno) jsme se zabydleli v lyžařském středisku Thredbo. Když přišla Hana s tím, že má ve sprše škorpiona a stonožku, přemýšlel jsem, s čím si to mohla splést. Šli jsme to zkontrolovat a světe div se… ve sprše si pochoduje 10 cm dlouhá stonožka (možná mnohonožka, biologové prominou) a prťavej škorpion. S klepítkama a nataženým ocáskem měl asi 5 cm. Očividně vylezli odpadní rourou, což nás trochu uklidnilo, protože to znamená, že jinde v baráku nebudou. Toto přesvědčení přerušila Klára, když vysypala jednoho škorpiona z boty. Zdůvodnili jsme si to tím, že byl nalákán teplem vyhřáté obuvi. Jinde přece být nemůžou! Klidní jsme byli až do chvíle, kdy jsme jednoho našli pod studenou peřinou. Pak jsem měl problémy i s cestou na záchod. Znejistil jsem i kvůli listu, který ležel v šeru přede dveřmi záchoda. Je to hrozné, jak člověk ztrácí jistotu i přes všechny argumenty, které si nakuká.

VELKÝ EXPERIMENT
Někteří z vás se zapojili do výzkumu působení Coriolisovy síly na rotaci vodní masy v závislosti na poloze na Zemském povrchu (prostě na to, kam se bude vodní vír točit). Měření na jižní polokouli jsme taky obstarali a došli jsme k závěru, že se tu vodní vír točí PROTI směru hodinových ručiček. Jiní výzkumníci s tím nesouhlasí, ale já tvrdím, že měli křivý dřez. Postupy měření jsou různé, od pozorování vypouštění vody ve vaně a dřezu (což něktěří zdokumentovali , po pozorování vírů, kterí se tvoří za kajakem, když plujete (tady nevím, zda nepřevládá působení vodního proudu). Většina z vás je po opakovaných pokusem přesvědčena, ze se na severni polokouli vír točí PO směru hodinových ručiček. Výsledek: fyzici nám nelžou! Tedy aspoň v tomto konkrétním případě. Coriolisova síla způsobuje opačné otáčení vodních a vzdušních vírů (cyklony a hurikány) na různých polokoulích Země. Pro úplnost uvádím, jak je tento efekt fyzikálně definovaný, abyste viděli, jak si vědci umí zdůvodnit úplně vše:
CORIOLISOVA SÍLA je setrvačná síla působící na tělesa, která se pohybují v rotující neinerciální vztažné soustavě tak, že se mění jejich vzdálenost od osy otáčení. Tato sííla má směr kolmý ke spojnici tělěso – osa otáčení a způsobuje stáčení trajektorie tělesa proti směru otáčení soustavy. Patří mezi zdánlivé síly. Je pojmenována po Gustavu Gaspardu de Coriolisovi, který se silami v rotujících soustavách zabýval.

Nezapomeňte mrknout na Rajce.net, dodal jsem tam novou sérii fotek.

Text: Pepák

Foto: převzato z rajče.net, kde najdete i jejich další fotky


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také