Začátkem července Honza napsal článek o chystané moto-akci do Albánie. Už jsou v pořádku zpět a zde je první díl vyprávění:

Na jih jedeme téměř bez zastávky. 100km před hranicemi do Chorvatska potkáváme Pavla „ Vejra“, který vyrážel o dva dny dřív. Už se pomalu šeří a přejíždímě hranice Chorvatska. Ted už nám nezbývá nic jinýho, než ho celý přejet, protože je tu zákaz táboření. To sem nám daří a v noci vjíždíme do Bosny. Máme za sebou skoro 900km v kuse a máme toho dost. Táboříme kousek za hranicema. Brzo ráno vstáváme a pokračujeme dál přes udolí řeky Tary do Černý hory. Večer se nám nedaří najít spaní, a tak se rozhodujeme, že rovnou přejedem do Albánie.

S malým zakufrovánim projíždíme Podgoricí a míříme na hranice. Radši zapínam GPS, protože si nejsem jistej, že hlavním tahem do Albanie je rozbytá silnice tak na jedno auto, kde jedem maximalně 40km/h.  Po hodině hrozný jízdy ve tmě a kličkování přijíždíme na hranice. Odbavení probíha bez problému a za 15min jsem v Albanii. Skoro se tomu nedá veřit, ale silnice se ješte zhoršuje. První možnou odbočku zatáčim mimo hlavní a hledám spaní. Nic moc nevidim a tak spíme na prvnim místě, které potkáváme.

Albánie na motorkách



Ráno mě budí podivný zvonění. Otevřu oči a kousek od spacáku v poklidu prochází stádo ovcí, krav, a za nimi místní pasačka, která nám mává. Taky ji mávam a v duchu si řikám, že takhle jsem si přesně představoval Albánii. Jen co posnídáme, vyrážime do prvního velkýho města Shkoder. Jsem trochu v šoku, bordel jsem čekal, ale ne zas takovej. Podél silnice jsou hromady bordelu a much. Všude horzný vedro, a tak se stane, že se skládky sami vznítí anebo tomu místní pomůžou? Ve měste se v podstatě nedodržujou dopravní předpisy a každej jede, jak umí, nebo spíš neumí. Centrum je o něco lepší, dokonce i s klimatizovanou bankou. Měníme peníze, nakupujem jídlo a rychle pryč do hor na sever.

První zastávku máme kousek za městem. Je tu starý turecký most Mesi. Neodolám a musim si ho přejet, ikdyž se už dávno nepoužívá. Chvilku si odpočineme, vykoupeme a vyrážíme dál. Silnice se najednou mění v polní cestu, v duchu si řikám, že je to fajn, že kvuli tomu sem jedu, ale to jsem ješte netušil, co nás ještě čeká…..

Albánie na motorkách


Cestá se dál horší, samý kamení a štěrk. Pro jistotu zase zapínám GPS. Než naběhne, zastavuje u nás místní s ofroudem a říká nám, že jedem dobře ale že se dál cesta zhoršuje a šplhá serpentýnama do hor. Do vesnice Theti, kam jedem, je to prý skoro 100km. Trochu mi zatrnulo, když vzdušnou čarou jsem počítal se 30km! A měl pravdu, záčíná pravý enduro. Vejr bojuje na Jawě statečně, ikdyž jeho styl připomína lambádu a místy jízdu na bejku. A pak že jawa není enduro :-) . Šplháme úzkou rozbytou cestou, vysekanou ve svahu. Každá druhá zatáčka je lemovaná pomníčkem z nějaké autonehody. Řikám si, jak tady moužou bourat, přeci se tu nedá jet rychle? Bohužel jsem měl možnost to pochopit.

Albánie na motorkách


Motorku mam težkou a jedem ve dvou, tak některý težší pasáže musím jezdit pod plynem abych vyjel. Jedu radši hodně při levý staně u skály, abychom nespadli do rokle. Přichází další těžší pasáž. Přidávám plyn a vyjíždíme. Najednou se ozve rána a dostaváme smyk. Hned mi dochází, že jsem jel moc blízko výbežku a škrtnul jsem kufrem, sakra! Smyk vyrovnávam, ale přeháním to a stáčíme se doprava. Prudece brzdím, obě kola blokuju. Motorku zastavuju až přednim kolem na hranici rokle mimo cestu. Klepu se jak drahej pes a ptám se Zuzky, jak je na tom, jestli jí nepraštil kufr, který jsem urazil a kutálel se za námi. Naštestí je v pohodě a já si uvědumuju, jaký jsme měli štestí. Kufr je pomlácenej, úchyt ohnutej, ale během chvíle to kamenem rovnám a vyražíme za Vejrem. Ten na nás čeká o kousek dál. Dáváme si pauzu.

Albánie na motorkách


Najednou se vynoří v protisměru dva motorkáři. Jsou to Italové a jedou z Teth. Diví se, že Jawa dokáže projet takovou cestu. Jsme unavení a tak hledáme spaní. Našli jsem asi nejkrásnejší spaní našeho výletu. Pod vrcholkem hory s vodou a výhledem na hory. Ráno se k naší snídani přidají dva Albánci s oslem. Jeden Albánec je mistní cestář a druhej asi pase osla :-) . Ale ten ho moc neposlouchá a dává mu několkrát do čumáku. Ješte pár fotek a jedem dál. Cesta furt stejná, ale ta krajina okolo za to stojí.

Na oběd zastavujeme u malý vodní elektrárny, do který nám dokonce nabídnou exkurzi. Tak starý stroje jsem naposled viděl snad ve škole. Cestou do Theth je ješte několik malých brodů, ale ty bez problemu projíždíme. Theth projíždíme s malou zastávkou a začínáme se vracet do Shkoderu druhou stranou. Tahle cesta je o mnoho lepší, dokonce jsem zařadil místy i dvojku. Spíme zase kousek pod vrcholem.

Pokračování příště.

Foto: Honza Škvor

Děkujeme firmám Coleman a Hannah za materiální pomoc!

Fotogalerie Albánie na motorkách 2009(pro správný formát fotek si okno zvětšte na celou obrazovku tlačítkem vpravo dole. / Click to extend over the whole screen.)


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také