Takhle to zase musím dolovat z paměti.. No, nevadí :-)

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Dny v Norsku utíkají jak čas na telefonní erotické lince, jen s tím rozdílem, že zde se vám dostane poněkud více vzrušení.. Tak například, když se s kamarády vydáte na řeku, podle Olafa (poznámka pro neznalé: autor kilometráže norských řek a potoků) psanou v obtížnosti WW IV a v polovině cesty zjistíte, že vám, jinak vždy spolehlivé tělo oznamuje: dál nejedeš voe…

Co pak zbývá v místě obkopeném skalami? Trochu si zanadávat, pomodlit se, loď opřít o strom a s věcmi, které se mohou hodit pro vaši další existenci v pustině, se vydat alespoň přibližným směrem k silnici. V nekonečných lesích vás jímají lehké obavy, protože to, že jste vylezli jednu skálu znamená jen tolik, že před sebou máte další.. Velkým štěstím je, že místní trolové jsou opravdu kámoši, takže vás po pár hodinách do civilizace dovedou.. No řekněte, dá vám takové vzrušení prodejná děva na druhém konci telefonního aparátu? :-)

Neméně takovýchto pocitů dodá i flipnutí (převrácení) raftu na jedné velké, krásné a.. jak to jen říct..ne zrovna komerční peřeji řeky Sjoa.. Lze po takovémto „průseru“ hledat ponaučení pro příště… ? Já ho našel! Nikdy nesedej do raftu s volem, kterej nevidí válec jako kredenc! (nemůžu si pomoct, ale pořád dokola mi při této situaci kolovala v hlavě věta z nejmenovaného vodáckého bestselleru: „Megéro Sánská, nevidíš šutr jako kredenc“? – kdopak ví z jaké to je knihy?)

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Samozřejmě, že život zde, se netočí pouze kolem pádlování.. Výborným zpestřením, obvzláště pro milovníky výšek, je vyrazit s klienty třeba na nějaký ten „kaňóning“.. Lehce natlučená dupka (pro pražáky neznalé jiných nářečí než pražských: zadek), závrať z 12ti metrového skoku a povzbudivá slova gajda: „Dů jů vana džamp? Kam on, athr ár vejting!“ Odraz, tělo pěkně rovně, koukat před sebe a hlavně nohy u sebe, protože jinak se skok stává opravdu nezapomenutelným…

Lehkým problémem (alespoň pro některé) je fakt, že jako poslední musí skočit i gajd.. ;-)

A co dělat, když je tak pěkně, že se vám ani na vodu nechce?

Bylo by škoda nevyužít možností super výhledů v blízkém okolí parku Jotunheimen… Výlet na druhou nejvyšší horu Norska Glittertind (2464 m.n.m) nebo k pramenu Sjoi – jezeru Gjende, je prima způsob, jak využít pěkného dne.

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Cesta na sever II.

Nezapomenutelným zážitkem se též stává setkání s losí rodinkou, přes řeku utíkající od přícházejících návštěvníků.. (ovšem ještě větší zážitek je potkat tuto rodinku na silnici, obzvláště pak, pokud si příliš nelámete hlavu s všudypřítomným 50km/h limitem…)

No a co dělat večer, když jsou klienti vykoupaní, vysaunovaní a prádlo mají opět čisté..? Nejvyšší čas si s nimi sednout u nějakého toho pivka, za to, že dorazili jim připravit výtečné Sommer kotlety na grilu a konečně vyzradit, že vlastně o nic nešlo, vše bylo naprosto bezpečné a jakékoliv plavání bylo zcela záměrné ;-) Spokojené jitrnice poté usínají s břichem plným, hlavou třeštící a předsevzetím, že příště zůstanou jejich trenýrky netknuté… :-)

Dobrou noc a pěkné sny!

Více fotek na Xichtoknize.

Fotil: Grázl, Jacquie


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: , , , ,