Tisková zpráva ke stažení a přečtení zde, v té najdete opět souvislý text, fotky s popiskama pak o chlup níš. Teda níž.
Ještě než bude akce, tak trocha kultůry, tohle je náměstí v Christchurch, konkrétně “Christ Church Cathedral”. Jak originální název, že? 
Ještě jednou město,tentokrát v noci a zvrchu.
International Antarctic centre. Kromě opět roztomilých tučňáků tam měli místnost s vichřicí a mrazem -18 stupňů. Prostě pravá Antarktická bouře!
Každopádně ta značka patří k obojživelnému vozítku (teda vozítku, váží přes 4 tuny, to vozítko..má objem motoru 2,7litru a výkon 100kW..). Parádní poježděníčko. Nicméně, turistu čeká zábava, ale jinak odtud odlétají mezinárodní expedice výpravy na jih.
Ještě jednou z5 do centra Christchurch, historická tramvajka s řidičem, jako v ČR
Ráj boulderistů, kameny maorsky zvané Kura Tawhiti.
A hurá do další jeskyně, tentokrát bez krápníků, ale zato s potokem, který vám nesmí během pobytu v podzemí stoupnout, jinak máte celkem problém.. Místama se brodíme až po pás, ale rozhodně to zato stojí.
Místama jsou prostory celkem velký, až člověk trochu přemýšlí, kolik tam občas musí téct vody. Takže je dobrý, nebo spíš nutný, do jeskyně lézt za dobrýho počasí a né za deště (a říkat si, tam pršet nebude 
)
A závěrečný výlez po žebříku, protože potokem to nejde.
Pohled z venku, tímto koncem se doporučuje vylézat, takže se jde celou dobu protiproudu. Ze začátku jsme dost přemýšleli o tom, vzít tam kajaky a dát si jeskyni na kajacích. Ale pak je přišlo pár nepříjemných míst i pěšky a to by s kajakem byl asi dost problém..
A to už je pláž u Hokitiky. Jak jsem psal ve zprávě o Queenstone, žemi bude doma chybět výhled na jezero, tak bych chtěl dodat, že mi taky bude chybět možnost jít se proběhnout po pláži za západu slunce… Je to fakt pohodička a klídek. Lepší pozorovat vlny, než zasmogovanou Prahu pod Dívčími hrady..
No a pak jsem tam skáknul ještě potvořit nějaký to umění
A tohle už je krátkej trek u Levis passu, cestou do Kaikoury. Akorát jsme neměli uplně ideální počasí. Ale aspoň dobrá motivace si to dát svižnějším krokem
V Kaikouře hurá na velryby. Výlet i s ochutnávkou. Né, kecam, samozřejmě je nelověj. Byla to paráda, kousek od nás odfrkovala vodu…
…a pak hurá pod vodu pro něco k snědku.
A už jsme zpátky na severu, Huka falls jsme nemohli vynechat. Ale ve dny, kdy jsme se pohybovali kolem bylo vody moc a moc. Tak nějak ideálních 40-90kubíků jsme tam měli, ale dvakrát (teklo 170..) (jinak kdyby měl být ideální stav, tak až k večeru, protože to je průtok nejnižší)
Hned o kousek níž jsou Aratiatia rapids, tady teče voda jen 4krát denně půl hoďky, jinak jí všechnu ženou do elektrárny. Pro srovnání fotka bez vody a s vodou… Bez vody jsem si moc neuměl představit, že to může být aspoň malinko sjízdný a jak to mohl Zajíc dát…s vodou už to pak šlo, páč jí tam pustěj fakt moc.
Ještě jednou JET boaty, tentokrát na řece Waikato, ještě pod Aratiatia. Jsou to jediné JET, jezdící v takhle velkých peřejích. A je fakt, že přes tu největší vlnu opravdu skáčou hodně..
Ale na druhou stranu, je to hodně fotogenický, na fotce mi to přijde nějaký větší a ještě hustší, než ve skutečnosti..hehe..
Tak to je všechno. Sice pádlujem míň, ale o to víc si užíváme všechno kolem. Kažopádně, přicházející dvě videa budou s pádlováním. Tak zatim, my si jdeme užít poslední týden v týhle super zemičce.
Text: Rodeista
Foto: Všicí ze Zélandského týmu
