Netrpělivě čekám na Tomáše s Kubou, co na sebe navlíkají veškeré teplé vodácké vybavení a ty hřející čepičky na hlavě jim taky nechybí. Připadá vám to jako nesmyslná kombinace oblečení? Kamže to jdeme vlastně tak vyparádění?

Po 20 km jízdy ohradami (tentokrát jsme museli překonat i ohradu plnou býků) se dostáváme k osamocenému domku, který je výchozím bodem takzvané „vodní turistiky“. Jde o pěší túru proti proudu korytem řeky, některá neschůdná místa se dají obejít po břehu, avšak většinu času člověk tráví broděním ve studené vodě. Když se k tomu přidá ještě voda padající z nebe, je z toho rázem solidní návod, jak snadno přijít k nachlazení. Cílem této cesty je famózní kaňon Sawcut Gorge, vysoký mezi 15-20 metry, kterým protéká řeka Ure/Waima river . Toto přírodní dílo vás opravdu okouzlí i po hodinové mokré procházce.

My jsme ho dokonce navštívili dvakrát. Poprvé už zmiňovaný den hezky v dešti, kdy jsme pro zpáteční cestu zvolili trochu záživnější variantu a místo značené stezky jsme se vydali čistě jen korytem řeky.

Místa s obrovskými balvany a často i hlubokými tůněmi jsme překonávali jak poskakováním a šplháním po jednotlivých šutrech, tak třeba i dvoumetrovými seskoky (pro většinu spíš přeskoky, kde zpod převisu pár metrů nad vodou kluci ladně hupsli na druhou stranu jezírka, jen já jsem se s obrovským kraválem zřítíla přímo do vody, to by nikdo nečekal že? ? ). Byla to cesta náročnější, ovšem jak už jsem říkala, určitě zábavnější.

Na druhou cestu už nám celé partě svítilo sluníčko ale jenom jak se říká, takové zubaté. No ve zkratce, vymrzli jsme úplně stejně, tentokrát ale bez kulichů. Po cestě k řece už jsme vyprávěli Zance a Martinovi o naší nové, apgrejdované cestě. Všichni natěšení jsme se tedy vydali zdolávat zase stejnou cestu jinak. Plán je jasný. Nesmíme vybočit z koryta po cestě tam.

Vodou se nebrodíme už jen po kolena, jsme mokří celí, lezeme po skalách, skáčeme dolů, bojujeme s proudem řeky a občas dost kluzkými kameny, místama je to i na plavání. V tomhle směru je to o hodně těžší než zpět, uplatní se i trochu horolezectví, ale užíváme si jí fakt do syta. Hezky vyřádění se dostáváme zase ke kaňonu, který nás svou krásou udivuje i podruhé.

I přes to, že jsme se všichni vehementně snažili, rýmu chytnul jen Kuba. Zanka si ještě dala zpět cestu řekou samostatně, plaveckým stylem. My ostatní už jen zmrzle pelášili po břehu do suchých, vyhřátých aut.

Textík vyšel také na Kubově webu – kuba-micka.cz, tam najdete taky další hezké články od Ulči o našem žití tady.

Text: Ulča

Foto: Rodeista

Přečtěte si také