Na Mt Roy jsem i letos zkusil vyběhnout, s cílem zlepšit čas od minula. Ale únava z práce a z neustálého lezení po žebříku s desetikilovym závažim byla hodně znát a čas jsem měl o dost horší. Nahoře jsme poobědvali (kus kus rukama, páč jsme nějak nevzali lžíce)


Aspoň že ty výhledy zvrchu zůstaly pořád stejně krásný :-)


Jednoho večera po práci jsme se taky zašli podívat do starého Cromwellu založeného v roce 1862, kde jsou historické domky a centrum města, jak vypadalo dříve. V dnešní době je část starého Cromwellu zatopená jezerem a přehradou na něm. Proto také vznikl Cromwell “nový”.

Posuďte sami, mě se Cromwell líbí moc, i ten dnešní, i ten starej (fotky jdou zvětšovat – již starší, ale stále novinka)



Ale abychom nezapoměli, pořád nám „za barákem“ teče pár set (teda dva páry) kyblíků v Kawarau.


Jako popracovní relax je to ideální. Sice si člověk neodpočine fyziky, ale psychicky parádně. Ještě k tomu když bylo teplo a dalo se jezdit v tričku, to byla lábuž!


No a to už se blížíme ke konci ledna, kdy já odlétal pryč a Kuba s Ulčou se vydali na cestovačku přes pobřeží do fjordlandu. Ale ještě předtim jsme zjistili předpověď počasí a společně zajeli do hor k Cookovi a vyšlápli si vyzkoušený Mueller Hut trek.


Akorát poučení z minula jsme šli na dva dny, kouknout na západ i východ slunce zvrchu.



Spalo se skvěle, jediný co nás občas budilo bylo temné hluboké hřmění padajících lavin a lavinek.


No a dopoledne jsme pak sešli zpátky dolů. Kuba s Ulčou ještě dali výlet lodí mezi krama po Tasman Lake (viz fotky a Objektiv z minula, já na jezero nejel, přeci jenom jsem trochu šetřil před odletem)


Při nocování dole v kepmu jsme spali pod širákem a tentokrát si papoušci Kea nehráli s klacíky, ale s námi. Oklovávali a zkoumali nám spacáky, Kubovi zkoušeli odnést čelovku a byli dost drzý. Ale byl jsem moc línej nato, abych v noci vylezl ze spacáku a šel je fotit. Tak jsem je jen potichu pozoroval, i to bylo fajn ;-)


A kostelíkem končim tenhle doháněcí maraton z Otaga. Od zítra se můžete těšit na první díl mýho „deníčku“ z Tasmánie s hromadou fotek. Když se bude vše dařit, bude vycházet vždy v úterý a ve čtvrtek. Takže opět se vracíme k pravidelným aktualizacím, pravděpodobně teď nějakou dobu ještě častějším, než doposavaď.


Na závěr přidávám dvě fotky mý momentální kanceláře v Nelsonu u knihovny, kde je venku volně přístupná zásuvka. A když má knihovna otevřeno, posílám fotky atd přes jejich net, abych neplácal svý drahocený mega z mobilního připojení.


Další fotky a krátká povídání najdete u Kuby na stránkách.

Text a foto: Rodeista (tam kde jsem na fotkách já, fotil Grázl)


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také