Času není nazbyt a tak hnedka vyrážíme do legendárního Roky baru, abychom se domluvili, odkud a kam vlastně vyrazíme. Ano milý čtenáři, hádáš naprosto správně..

Druhý den jsme neměli ani páru, na čem jsme se vlastně domluvili :-)
No ne, tak trochu kecám.. Tušili jsme, že máme vyrazit z Pece pod Sněžkou.
Kolem osmé hodiny ranní parkujeme auto před barákem mé milé, pánové dostávají malé školení (jak nandat lyžáky, jak nalepit „bobříky“) a pomalu vyrážíme vzhůru.

Na Skialpech v Krkonoších

Na Skialpech v Krkonoších

Je s podivem, že už druhá akce se nese ve znamení proslulého Járy Cimrmana (článek z té první zde) a tak ihned potom, co jsme překročili „pešunk a koleje“ se kolektivně začínáme učit Píseň proti trudomyslnosti. Někteří z nás ji potřebují dřív, někteří později. Během cesty k Luční boudě si pomalu ujasňujeme kolik že bude v noci stupňů, kde že to budeme spát a kam vlastně jdeme :-) (samozřejmě skutečnost je ve výsledku úplně jiná)

Na Skialpech v Krkonoších

Na Skialpech v Krkonoších

Meteorology avizovaný krásný den nějak neklapnul a tak jsme byli rádi, když jsme si v útrobách Luční mohli sníst sváču a doplnit vodu. Poté vyrážíme směr Špindlerovka, pěkně „divočinou“ po tyčích. Kopec dolů, kopec nahoru a sláva.. kopec dolů, na který stojí za to sundat „bobříky“. Bohužel, při této činnosti mi z batohu vypadává ledabyle upevněný stativ a nějací hodní lidé mi to pod kopcem ihned oznamují..

Bohužel v tuto chvíli nastávají dva problémy:
- lidé to pouze oznamují, stativ se však stále válí ve sněhu na vrchu
- kopec to byl jako kráva a tak po pár minutách přemýšlení docházím k závěru, že „plastovej sráč za dvě stovky“ mi za tu námahu nestojí a pokračujeme dále (kdybych tak věděl co všechno ještě tenhle víkend ztratím… )

Oproti původnímu plánu dorážíme ke Špindlerovce dřív a úplně jinou cestou, ale to je jedno. Jsme tady a to je důležitý. K dnešnímu cíli nám chybí pár km. Nicméně hory jsou opravdu plné překvapení.. Asi třikrát oznamuji, že za kopcem už to bude a kdyby mou snahu oblbnout kamarády nepokazil páreček probíhající na pásech kolem nás, tak jsme tam možná i došli. Bohužel dobří lidé oznamují kamarádům, že do Jam je to cca hodinka cesty..

Škworákovo: „já tě zabiju vole“ mi dává tušit, že vzpoura je na cestě.. Jakožto „zkušený“ náčelník výpravy však řeším situaci naprosto brilantně a fingovaným padáním pásu je přesvědčuju, že není třeba dojít až do Polska. Díky nálezu krásné chaloupky a mému pásu se kamarádi nikdy nedozví, že by na původní spací místo nikdy nedošli, protože profláklá hláška „podle mapy jsme támhle na tom kopci“ nabrala reálného významu..

Na Skialpech v Krkonoších

Na Skialpech v Krkonoších

Ale v zásadě jsme to vyhráli.. Žádný stan pro dva a v něm namačkaný čtyři chlapy, ale luxusní perníková chaloupka dávající dost prostoru pro vaření, jedení a libovej nocleh. Čaj a polévka vařený ze sněhu mi připomněl rané mládí, kdy jsem při pročítání Foglarovek obdivoval „Rychlošípáky“ a řikal si..“zadek by mi umrznul“…  :-)

Na Skialpech v Krkonoších

Na Skialpech v Krkonoších

Netrvalo dlouho a už si pěkně prdíme do spacáků. Někdo zkoušel počítat ovce, ale ozvalo se jen: 1 ovce, dvě ovce, chrrrr

Na Skialpech v Krkonoších

Na Skialpech v Krkonoších

Další den mělo být podle předpovědi hnusné počasí a zřejmě proto se probouzíme s pohledem na sluncem zalité vrcholy našich malých, ale krásných hor.

Na Skialpech v Krkonoších

Na Skialpech v Krkonoších

Rychlá snídaně, zabalit, poklidit a valíme na pól, vstříc novým zážitkům. Po cca hodince chůze opravdu dorážíme do Sněžných jam a vychutnáváme si pohodu a nádherný výhled.

Na Skialpech v Krkonoších

Na Skialpech v Krkonoších

Do Rokytnice nám chybí už jen kousek cesty, pěkně kolem Labské boudy na Kotel.. Zprvu super začínající den se mi trochu kazí, když pod Kotlem zjišťuji, že můj nový iPhone se patrně válí někde ve sněhu. Nepanikařím, vytahuju z báglu náhradní telefon a vyrážím jej hledat. Nedaří se, po hodince se vracím zpět, lehké chmury ve tváři. Ty mi ovšem rozjasní kamarádi když řikají: „vole volej, někdo našel tvůj telefon“. „Jupííí“ vykřiknu, ale vzápětí mi sklapne… iPhone byl vypnutý.. Bude to znít možná až skoro komicky, ale při hledání jednoho se mi podařilo ztratit i druhý telefon, který ovšem obětavý pán našel a přivezl zpět.

Žasnu nad svou blbostí, ale nemá cenu se tím dál trápit. Po výstupu na Kotel je myšlenka na telefon již v pozadí a po super sjezdu na Dvoračky si říkám… „Vo co de, hlavně, že jsme na horách“…

Díky moc klukům, že jsme mohli vyrazit společně a užít si pohodu v horský „pustině“ ;-)

Tak zase příště!

Na Skialpech v Krkonoších

Na Skialpech v Krkonoších

Na skialpy s horským vůdcem

Celá tahle akce se zrodila v hlavě našeho kamaráda Radka o silvestrovské noci. Nevím, jak je to možný, ale o 3 týdny později už stojím s Ráďou a Zajícem před prodejnou Hiko. Jdeme si půjčit kompletně všechno vybavení na skialpy. Tahle část proběhne poměrně rychle, protože ani jeden z nás tomu nerozumí a tak berem první lyže i boty, co nám přijdou pod ruku. J

Pozdě večer nás v Rokytnici vítá „horský vůdce“ Kuba Grázl (je z nás nejzkušenější, protože už půl roku bydlí na horách…). I když je dost hodin, stíháme v průběhu několika piv vymyslet plán výletu. Přechod z Pece do Rokytnice se spaním někde venku… Náš vůdce nám před spaním ještě pouští Cimrmana – Dobytí severního pólu. Asi věděl, co dělá, protože celá naše cesta se odehrávala v tomto duchu…

Ranní budíček před šestou a hurá do Pece. V 8 už stojíme s baťohama na skialpech a stoupáme do kopce. Kromě Kuby na to nejsme zvyklí a je to pro nás namáhavý. Dnes nás čeká asi 16km cesty a volného terénu. Ale cesta ubíhá rychle a tak si v klidu dáváme oběd na Luční. Radek vytahuje mapu a konzultuje naší trasu s vůdcem. Ten prohlásí: „Mám dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je, že jdeme rychle a ušli jsme už 8km. Ta špatná je, že dnešní cestu jsem omylem spočítal až z tohohle bodu.J“ . Se smíchem přijímáme tuto zprávu a pokračujeme dál.

Zkušený horal rozvíjí další teorii: „Když dáme sníh do Pet lahve, která je přidělaná na baťohu, sníh určitě roztaje!“. Ale v -14°C tato teorie moc nefunguje a nám to dává další námět, jak si z Kuby dělat srandu. Další bod získává, když ztratí stativ na foťák…

Den se chýlí ke konci a my potkáváme další lidi na sk(i)alpech. Radek si nedá pokoj a vyptává se, kde se dá spát. Kuba tvrdí půl hodiny, ale ostatní si myslí tak 2h do kopce…… Jsme unavený, světla už moc není, a proto zůstáváme v dřeveném přístřešku u cesty. Rozvařujeme sníh a konečně se můžeme vyzout z lyžáků. S výběrem bot jsme si nedělali hlavu a podle toho vypadají i naše nohy. Samý puchejř a odřenina.

Náš romantický večer u vařiče naruší Poláci, kteří se tu rozhodli taky přespat. Noci jsme se všichni báli, ale kupodivu i v těch -14°C nám bylo teplo.

Ráno nás ze spacáku vytáhlo sluníčko a naskytnul se nám úžasný pohled.

Bohužel nám došel benzín ve vařiči, takže si nemůžeme rozvařit sníh a máme jen zbytky vody ze včera. Nedá se nic dělat. Pokračujeme dál. Jdeme převážně volným terénem a teprve tady začínám chápat, jak jsou skialpy nádherný.

Náš horský vůdce pečlivě vybavený dvěma mobily jeden ztratil a tak se pro něj vrací. Po návratu zjišťuje, že při hledání ztratil i druhý…. Ten se podařilo najít nějakému běžkaři a vrátil ho. Po ajfoonu se slehnul sníh….

Naší cestu zakončujeme neskutečným frýrajdovým sjezdem do Rokytnice. V našem podání s batohama to byl spíš frýstajl, ale parádní!

Děkuji našemu vůdci za povedenou akci!

Foto: Kuba, Honza


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také

Tags: , ,