Hned od 25.12. jsme byli na Horních Mísečkách. A jednou asi v 11 večer, jsme dostali pocit, že jsme se ten den málo zničili a že je potřeba to napravit. Určitě tyhle chutě znáte. No, proč ne, tak co jít na procházku? To by nestačilo, tak co si vyjít na Medvědín? To zní líp, ale co si na něj vyběhnout?! No jasně! To je nápad! A nevezmem sebou sáně? Abysme mohli pak dolů sjet. Ale se sáněma se blbě běhá :-( Tak vezmem běžky!

Okruhy na Mísečkách v noci



To už zní jako celkem dobrej nápad. Oblíkáme se, beru batoh s foťákem a vycházíme ven, je nádherně jasno a na cestu nám svítí skoro-úplněk. A přichází další várka nápadů- když je tak hezky, proč jít jen na Medvědín? Oběhnem si nějaký kolečko, vždyť na Horních Mísečkách je spousta upravených tratí. Na první fotce už vidíte Terku na stadionu u občerstvení na H.M. A hurá na tratě, bruslíme a užíváme si naprosto neporušené a čerstvě protažené prázdné (!!) tratě. Šlapem první kopec nahoru a jedem a jedem. Na dalším rozcestí odbočujeme doleva, protože mám pocit, že tím se okruh stáčí zpět na stadion.

Rozcestí



Asi po 5km přichází sjezd kolem malý chajdy. Trochu začínám tušit zradu a pod kopcem si svou myšlenku potvrzuju- odbočka doleva nepatřila mezi ty uplně nejkratší. Protože běžíme směrem na Benecko a Janovu horu. Ale jede se nám krásně, takže nakonec pokračujeme dál, s tím že se vyfotíme Na Rovince (nebo na Rovinkách, každej tomu říká jináč- viz druhá fotka) a po Vodovodní poběžíme zpátky na Mísečky.

Cestou na nás čekalo kupa nástrah. Třeba kusy asfaltu v kopci, kde se moc nedalo brzdit. Nebo zledovatělý a pěkně zákeřný plotny. Pak taky trocha tmy v lese a nějaký ty kopce. Se všim jsme se ale jakštakš poprali a kolem druhé ráno dorazili do chaty. Opravdu zajímavý zážitek, pro příště ale víme, že kromě čelovky, foťáku a sušenek vezmem ještě nějakou vodu. Každopádně jestli budete někdy vyrážet do terénu pro podobné fotky, nezapomeňte, že měsíc a hezké počasí je nutnost!

Střelnice na Mísečkách



Abyste si ale nemysleli, jinak jsme běhali a lyžovali i ve dne… 28.12. jsme pak přejeli za ostatníma do jedný chaty v kopcích nad Velkou Úpou. Tady jsme strávili i Silvestra. Ale jak se tráví Silvestry každý ví, takže o tom tu psát nebudu.

Sněžka



Poznáváte tenhle pohled? Jasně, je ze Sněžky. Z Úpy je to kousek, takže jsme se na tenhle vrcholek Čech taky vydali. Z fotky vypadá, že lepší počasí jsme ani mít nemohli. Ovšem fotky maj jednu nevýhodu- necítíte z nich zápachy a větry. A právě toho druhýho jsme na Sněžce měli až až. Na Růžohorkách bylo nádherně. Ale posledních cca 100 výškových metrů jsme zuby nehty bojovali s vichřicí a zledovatělou cestou.

Polský bouda na Sněžce



Nejdřív se nám vítr snažil vyrvat z rukou jen běžky. Ale čím jsme byli výš, tím víc se snažil sfouknout dolů nás, nebo nás alespoň posunout po nějaké ledové plotně o kus níž. Jestli říkám, že jsme nahoře při největších nárazech měli problém udržet se na nohou, rozhodně nepřeháním.

Sněžka



No a to je vše, alespoň teď víte, že jsme si ze Sněžky nedonesli jen pár kýčovitých fotek s inverzí, ale taky zážitek a zkušenost. Při cestě dolů jsme se na Růžohorkách dozvěděli, že nahoře je průměrná rychlost větru 20-22m/s (72-79km/h). Takže ani nedomýšlím, jak silné mohly být nárazy, když byly střídány skoro bezvětřím :-)

Foto: Rodeista


Líbil se Vám příspěvek? Nebojte se kliknout níž ;o)



Přečtěte si také